Autor:  Trudi Canavan
Překlad: Iveta Chadimová
Rozměry: 105x175
Datum vydání: 2008
Vydavatel: Zoner Press
Počet stran:  480
Typ vazby: brožovaná
Barva: černobílá
Cena: 279  Kč

Každý rok se čarodějové města Imardin vydávají očistit ulice města od tuláků, darebáků a ničemů. Mistři magických oborů jsou přesvědčeni, že se jim nikdo nemůže postavit, ale jejich ochranný štít není tak neproniknutelný, jak se domnívají.

Když vyhánějí lůzu z města, jedna mladá dívka z ulice, rozzuřena způsobem, jakým se úřady chovají k její rodině a přátelům, mrští proti magickému štítu kámen a spolu s ním pošle i veškerý svůj vztek. K údivu všech okolostojících kámen prorazí ochrannou bariéru a jednoho z čarodějů srazí do bezvědomí.

Něco takového se dosud nestalo a představuje to nejhorší obavy Společenství – někde v ulicích se volně pohybuje nevycvičená čarodějka. Musí ji najít a to rychle, ještě předtím, než její nekontrolované síly uvolní moc, která zničí jak ji, tak město, které je jejím domovem.

Společenství čarodějů je první částí úžasné fantasy trilogie, plné magie, akce a dobrodružství.

Ukázka z knihy Společenství čarodějů:

KAPITOLA 15 - TAK NEBO TAK
Sonea sledovala vodu prosakující z praskliny vysoko na zdi, jak se sbírá do kapky, klouže na prázdný hák lampy a potom s plesknutím dopadá na zem. Pak zvedla hlavu a sledovala, jak se začíná tvořit další kapka.
Faren její poslední úkryt vybral chytře. Prázdný podzemní sklad s cihlovými zdmi a kamennou lavicí místo postele. Nebylo v něm nic, co by se mohlo vznítit, ani nic cenného.
Kromě jí samotné.
Ta myšlenka v její mysli vyvolala vlnu strachu. Zavřela oči a rychle ji zahnala.
Netušila, jak dlouho tam už je. Mohly to být dny nebo jen hodiny. Neměla nic, podle čeho by mohla měřit čas. Od chvíle, kdy sem dorazila, ten známý posun v mysli nepocítila. Seznam emocí, které dokázaly probudit její síly, se rozšířil tak, že už nad nimi neměla přehled.
Ležela ve skladišti a snažila se zůstat klidná. Pokaždé, když její klid narušila nějaká myšlenka, zhluboka se nadechla a odsunula ji stranou. Zmocnila se jí příjemná netečnost.
Možná to způsobil ten nápoj, který ji podal Faren. Léky to jen zhorší. Když si vzpomněla na zvláštní sen, který se jí zdál po tom požáru, zachvěla se.

V tom snu navštívila čaroděje ve slumech. Přestože si její představivost vymyslela pomocníka, jeho slova nebyla zrovna přívětivá. Zhluboka se nadechla a poslala tu vzpomínku pryč.
Zjevně se mýlila, když si myslela, že si bude muset vytvořit vnitřní zásobárnu zlosti, ze které by čerpala, když bude chtít čarovat. Teď čaroděje za jejich sebeovládání obdivovala, ale vědomí, že jsou to bytosti bez citu, jí nedávalo žádný důvod, proč je mít ráda.
Ozvalo se lehké zaklepání a dveře se začaly otevírat. Sonea potlačila obavy, vstala a nahlédla do rozšiřujícího se otvoru. Venku stál Cery a šklebil se ve snaze pohnout těžkými kovovými dveřmi. Když je otevřel dost na to, aby se jimi dalo protáhnout, přestal a kývl na ni.
„Musíš se znovu přestěhovat.“
„Ale já jsem nic neudělala.“
„Možná sis to neuvědomila.“
Protáhla se dveřmi a přemýšlela, co by to mohlo znamenat. Že by kvůli tomu léku necítila, jak z její mysli vyklouzla magie? Neviděla žádnou explozi ani oheň. Je možné, aby její síly stále unikaly, jen v méně ničivé podobě?
Otázky v ní začínaly vyvolávat nebezpečné pocity, takže je raději potlačila. Následovala Ceryho a soustředila se na to, aby zůstala klidná. Cery se zastavil a vyšplhal na rezavý žebřík, zasazený ve zdi. Otevřel poklop a jak se skrz něj protáhl, napadal do chodby čerstvý sníh.
Sonea ho následovala v těsné blízkosti a když se vynořila na denní světlo, ucítila na tvářích chladný vzduch.
Stáli v prázdné uličce.
Když si otřepávala sníh z oblečení, Cery se na ni usmál.
„Máš ve vlasech sníh,“ řekl a natáhl ruku, aby ho setřásl, ale pak zalapal po dechu a ruku rychle stáhl.
„Au! Co…?“ Znovu natáhl ruku a trhl sebou. „Vytvořila jsi jednu z těch zábran, Soneo.“
„Ne, nevytvořila,“ odpověděla, protože si byla stále jistá, že žádné kouzlo nepoužila. Natáhla ruku a ucítila bolestivý šok, když její dlaň narazila na neviditelnou překážku. Zachytila nějaký pohyb a pohlédla Cerymu přes rameno. Do uličky právě vešel muž, který teď kráčel směrem k ní.
„Za tebou,“ varovala Ceryho, ale ten se díval na něco nad její hlavou.
„Čaroděj!“ zasyčel a ukázal prstem.
Sonea vzhlédla a prudce se nadechla. Na střeše nad nimi stál muž a upřeně na ni zíral. Nevěřícně zalapala po dechu, když překročil kraj budovy a místo aby spadl, se zvolna snesl na zem.
Vzduch se rozechvěl, když Cery začal do neviditelné zdi bušit.
„Utíkej!“ zakřičel. „Uteč odsud!“
Couvla před sestupujícím čarodějem. Zapomněla všechny snahy zůstat klidná a rozběhla se uličkou. Zvuk těžkých kroků ve sněhu za ní jí říkal, že snášející se čaroděj už je na zemi.
Před ní se ulička křížila s další a za křižovatkou k ní mířila další postava. Sonea prudce vydechla, vrhla se vpřed s veškerou silou svého strachu a když se ke křižovatce dostala o několik kroků dřív, než druhý čaroděj, ucítila triumfální vzrušení.


Více informací o knize Společenství čarodějů - Trilogie o černém mágovi se dozvíte také na stránkách nakladatele: www.zonerpress.cz.