Krásná Karolína - první díl osudů tajné dcery Rudolfa II.

Název knihy: Krásná Karolína (první díl osudů tajné dcery Rudolfa II.)
Autor: Alexander Stainforth
Nakladatelství: ČAS
Datum vydání: září 2011
Vázaná, lamino matné
Počet stran: 248 str.
Formát: 120 × 200 mm
Cena: 269 Kč

Krásná Karolína se narodila za prudké bouře a hned musela bojovat o přežití v nelítostném světě. Naštěstí ji zachránila a posléze vychovala její teta Kateřina. Ta jí na smrtelné posteli prozradí, že její skutečná matka, Kateřinina sestra Karolína, při porodu zemřela. Mnohem víc však Karolínu šokuje, že jejím otcem je sám císař Rudolf II., který její matku nadevše miloval… Hraběnka Kateřina Stradová, dlouholetá císařova milenka a matka jeho šesti dětí, však ani po letech nezapomíná, kdo ji kdysi málem vystrnadil z její privilegované pozice. A když se jednoho dne setkává s Karolínou, tragédie na sebe nenechá dlouho čekat.

V plamenech a pod údery vrahů najatých Stradovou zahyne celá Karolínina rodina a Karolína přijde o své dosud nenarozené dítě. Ona sama však jako zázrakem přežije a jde strastiplnou cestou, aby zvolna připravovala pomstu na vrazích a setkala se s mužem, jenž jí už jednou coby novorozeněti zachránil život.
Ani v jeho náručí však nenajde bezpečí. Lidé, kteří chtějí zabránit tomu, aby Karolína stanula před Rudolfem II. jako jeho znovunalezená dcera, se neštítí ničeho. A ten nejkrutější a nejnebezpečnější z nich navíc najde způsob, jak co nejlépe zpeněžit Karolíninu krásu…

Druhý díl osudů tajné dcery Rudolfa II. vyjde pod názvem Karolínina pomsta na jaře 2012 - již nyní čtěte ZDE.

Ukázka z knihy:
„Krvácíš,“ šeptla Kateřina a v tu chvíli zaburácelo hromobití. Okamžitě se vrhla k oknu, na které začaly útočit kroupy bezmála velikosti třešně. Leknutím uskočila a tělem jí projel pocit beznaděje. Venku se setmělo a bylo stěží vidět na krok. V takovém počasí sem porodní bábu nedostane. Nenajde její dům, nepřemluví ji, aby ji následovala v té prokleté bouři. Jako by na ně Bůh seslal samotné peklo. Ale Nový svět není tak daleko. Kdyby si pospíšila… Oblohu proťaly mohutné blesky a příval krup narůstal. Nádvoří hradu i ulice pod ním se zcela vylidnily.

„Musíš mi pomoct sama,“ prohlásila Karolína a v tu chvíli projevila více odvahy než sestra. „Nezvládnu to, nikdy předtím jsem dítě nerodila!“ zakřičela Kateřina a rychle si přitiskla dlaň k ústům. Její křik mohl někdo zaslechnout, možná nějaký špeh, který by dal císařově milence zprávu a je by nečekalo nic jiného než smrt.

„Musíš, Karolíno! Jsi jediná, kdo to může udělat. U několika porodů jsem už byla, mám zkušenosti, takže bychom to mohly zvládnout. Ta krev mi dělá starosti, možná dítě není otočené hlavičkou dolů. Pokud bude potřeba, přetočíš ho.“

Kateřina se znovu pokřižovala. Už jen při té představě se jí zmocňovaly mdloby. Jak je možné, že to Karolína říká tak chladně? Jako by se se vším smířila a… Ne, nesmířila, uvědomila si záhy. Jen se snažila statečně bojovat a zachovat si chladný rozum.

A tak se pokusila plnit Karolíniny příkazy a zachránit jí i dítěti život. A ačkoliv se dítě na svět přihlásilo po necelé hodině, prostěradlo bylo již nasáklé krví. Karolína císaři Rudolfu II. přivedla na svět dceru. Dceru, jejíž křik byl naštěstí přehlušován neutuchající bouří. Jako by zasáhla Prahu jen proto, aby dítě ochránila před nebezpečím, které mu hrozilo.

„Jsi krásná, a přesto tě musím opustit,“ zašeptala vysíleně Karolína, když sestra zabalila dítě do přikrývky a položila jí ho k hrudi. „Takhle nemluv,“ namítla Kateřina, i když věděla, že smrt je nevyhnutelná. V tomto okamžiku již nedokázala sestře pomoci.

„Umírám, Kateřino,“ promluvila po chvilce mladá žena. „Slib mi, že se o ni postaráš! Slib mi, že odsud uprchneš, jak jsme plánovaly, a zachráníš ji! Slib mi to!“



Z kočáru vystoupila dáma, která se na ně před chvílí usmívala. Měla mléčnou, skoro až bílou pleť a černé vlasy, stažené zlatou síťkou. Karolíně se zatajil dech, když spatřila její tmavomodré brokátové šaty.

„Já vás znám,“ řekla Karolíně a vykročila jejím směrem. Karolína zděšeně o krok ustoupila, ale neuhnula pohledem. „Obávám se, že se mýlíte, madam.“ „Ne, ten obličej, ta tvář… Ty oči!“ pokračovala dáma a zastavila se až těsně před Karolínou.
Jistě, nemýlila se. Je to ona! „Jak se jmenujete?“ „Karolína Lažecká,“ odpověděla a stále netušila, co si má myslet a co po ní ta žena vůbec chce. Nepřestávala si ji prohlížet, zkoumala každé zákoutí jejího obličeje... Měla pocit, jako by se toužila dotknout její tváře.

Žena si uvědomila, že její chování působí velmi nepatřičně a Karolína musí být zmatená, ne-li přímo vyděšená. Musela se z toho šoku nejprve vzpamatovat. Je to tolik let… Skoro na ni zapomněla a pak, jednoho dne, kdy už ji docela vypustila z paměti, ji potká!

„Omlouvám se, máte pravdu, zmýlila jsem se. Jsem už dnes tolik unavená… Jistě mě chápete… Nejspíš to způsobilo to slunce,“ usmála se, jako by jim právě dovyprávěla nějakou veselou příhodu.

Karolína zmateně přikývla. Podvědomě však vycítila, že ta žena není upřímná, něco před ní tají, něco předstírá…

„Žijete zde?“ vyptávala se dál. „Ano, ve vsi,“ ukázal Adam na nedaleké chalupy a nevědomky tak přispěl k tomu, co mělo přijít a co by si ani ve snu nedokázal představit. „A zřejmě jste manželé.“ „Svatbu jsme měli v létě,“ pokračoval Adam.
„Doufám, že brzy budete požehnáni dítětem. Co by to bylo za život, kdybychom neměli děti, že?“

Karolína pomalu ztrácela trpělivost. Co jí to osud vyjevil za přízrak? Seslal jí ho do cesty jako znamení a už jen při tom pomyšlení pocítila strach. „Už brzy, má žena je právě v očekávání.“ Karolína se netrpělivě pohnula z místa. V tu chvíli si žena povšimla jejího medailonku a upřela na něj zrak.

„To je skvostný medailonek. Mohu se podívat?“ Měla by říci „ne“? Co by se stalo, kdyby se jí odvážila protivit? Pamatovala si moc dobře na otcova slova, že s vrchností je vždy lepší vycházet. „Nebojte se, já vám přece nechci ublížit,“ usmála se mile a Adam Karolínu pobídl, aby medailon ženě ukázala. Přitom jí vysvětloval, jak k němu přišla, aby si snad nepomyslela, že ho někde ukradli.

„Je to jediná památka na její matku.“ „Jediná památka,“ opakovala po něm žena, když poznala medailon, který u sebe nosila i nenáviděná sokyně. Málem ji připravila o celé štěstí, o její výsostné postavení! Polovina medailonu s císařovým portrétem! Teď už nebylo nejmenších pochyb, Karolína je jeho dcera. Tolik měsíců ji hledala, tolik se bála, že naruší její geniální plán, který měla s Rudolfem. A pak to vzdala… Po dítěti se slehla zem…

„Kdo jste?“ odvážila se Karolína konečně. „Kateřina, hraběnka Stradová,“ odpověděla žena a Karolíně se v tu chvíli zatmělo před očima.

Tuto knihu Krásná Karolína koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.