Její cesta – životopis manželky Billa Clintona

Autoři: Jeff Gerth, Don Van Natta Jr.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2008
Formát: 165 x 246 mm, 646 g
Počet stran: 416
+ barevná fotografická příloha
vázaná
Cena: 359 Kč

Hillary Clintonová je jednou z nejvlivnějších a nejosobitějších postav americké politické scény. Stala se tématem oslavných legend stejně jako terčem pomluv. A třebaže o ní byly napsány už desítky knih, žádné z nich se nepodařilo ukázat skutečnou Hillary – ať už jako člověka či političku – v celé její složitosti.

Životopis manželky Billa Clintona a první ženy

ucházející se o úřad prezidenta USA

Kniha dvou reportérů listu New York Times, oceněných Pulitzerovou cenou, Jeffa Gertha a Dona Van Natty Jr.,  kteří prostudovali záplavu nových pramenů a dosud nezveřejněných dokumentů, přináší první vyčerpávající a vyvážený portrét nejvýznamnější ženy americké politiky. Provede čtenáře z koleje ve Wellesley, kde studovala, přes soudní síně Arkansasu, kde působila jako právnička, až do Washingtonu. Do Bílého domu, kde sehrála roli první dámy jako žádná jiná žena před ní. Do zákulisí Senátu, odkud zručně diriguje politická jednání i práci na vytváření zákonů. A rovněž do jejího domova ve Washingtonu a do štábu její kampaně.

Autoři vysvětlují zákulisí jejího patnáct let trvajícího soupeření s Alem Gorem i její nové rivality s Barackem Obamou. Nechávají čtenáře nahlédnout do komplikovaného manželství s Billem Clintonem a vysvětlují, jak dokázalo přežít i Clintonovy sexuální skandály.

A v neposlední řadě odhalují složitou a kontroverzní osobnost ženy, která se jako první pokusila získat úřad vyhrazený dosud pouze mužům – stát se prezidentem Spojených států amerických.

Ukázka z knihy Její cesta:

Jsem tady, abych vyhrála
„Kdy se stane prezidentem USA žena?“
Tato mučivě znějící otázka se rozlétla prostřednictvím rozhlasových vln jednoho úterního večera roku 1934 napříč celou Amerikou. Mnoha lidem tehdy připadala sama představa ženy stojící v čele země poněkud absurdně – vzhledem k tomu, že teprve o čtrnáct let dříve se ženám dostalo volebního práva. Mladá právnička a bojovnice za práva žen Lillian D. Rocková si ale dokázala onen historický den, kdy si Američané zvolí první prezidentku, docela snadno představit.
Lillian Rocková položila zmíněnou otázku Eleanor Rooseveltové během pravidelného rozhlasového pořadu, který se s tehdejší americkou první dámou vysílal týden co týden z Rockefellerova centra na newyorském Manhattanu. Rooseveltová v každém pořadu nejprve stručně komentovala aktuální události, načež se pustila do odpovědí na dotazy posluchačů. Většinou se jednalo o nikterak zajímavé a někdy až nudné otázky, avšak téma, jež nastolila Lillian Rocková (a jejíž slova v tu chvíli přenášela po celých Spojených státech rozhlasová síť NBC), podle všeho první dámu zaskočilo. Eleanor Rooseveltová tehdy požádala o chvíli na rozmyšlenou. A zatímco hudební soubor Beautyrest Orchestra (rozhlasový pořad byl sponzorován společností Simmons vyrábějící matrace nesoucí název Beautyrest) hrál skladbu Dým ti stoupá do očí, seděla Eleanor Rooseveltová za stříbrným mikrofonem a snažila se vymyslet, jak by co nejlépe odpověděla.
Když hudba dozněla, moderátor pořadu pronesl následující slova: „Paní Rooseveltová slíbila, že se vyjádří k otázce, kterou nastolila Lillian D. Rocková: 'Kdy se nějaká žena stane prezidentem USA?'... Takže, paní Rooseveltová!“
„Nemyslím, že by nebylo možné vybrat ženu, která by mohla být prezidentem. Doufám ale, že v nejbližší budoucnosti se tomu tak nestane,“ odpověděla Eleanor Rooseveltová.4 Hovořila přitom jako vždy - rozvážně a pečlivě volila každé slovo.

Existují výjimečné ženy, stejně jako jsou výjimeční muži, přičemž úspěšným a užitečným prezidentem může být jedině výjimečný člověk. Ačkoli toho ale ženy dělají stále víc a dokazují rok co rok, že se dokážou ujímat odpovědností, jež byly v minulosti považovány za přesahující jejich schopnosti, nemyslím si, že jsme již dosáhli bodu, kdy by se většina obyvatelstva byla ochotna nechat vést ženou v roli prezidenta a kdy by věřila jejímu úsudku. Žádná žena by tudíž v prezidentském úřadu neuspěla o nic víc nežli muž, jemuž by se nedostávalo důvěry většiny národa. Taková je jednoduše demokracie, v níž vládne většina.
Tvrdí se, že žádná žena nevydrží tělesnou zátěž, ale to je dle mého soudu nesmysl... Žádný muž nedře na polích tvrději, než pracuje manželka farmáře v domě a na farmě. Už hezkých pár let zvládají ženy stejné práce jako muži v továrnách, a dokonce i v dolech. A kromě dřiny v zaměstnání vykonávají takřka vždy domácí práce – někdy docela jistě špatně, jenže právě tahle dřina na ně tak jako tak čeká pokaždé, když jsou hotovy s prací v zaměstnání.
Ženy za sebou ale nemají tolik let budování tradice své vlastní účasti na veřejném životě. Schází jim i léta zkušeností, jak si počínat ve světě politiky. A já sama osobně bych jen nerada viděla, jak se některá žena ujímá funkce, na kterou není dobře vybavena a v níž nebude mít na své straně ty, jimž se chystá velet – což je předpoklad úspěchu. Jednoho dne se žena možná stane prezidentem, ale doufám, že to nebude v době, kdy stále ještě hovoříme o 'volbě ženy'. Doufám, že se něco podobného promění ve skutečnost teprve tehdy, až bude dotyčná zvolena coby jednotlivec na základě svých schopností a důvěry, kterou ji obdaří většina obyvatel kvůli její osobní integritě a schopnostem...
Budoucnost máme nicméně před sebou a ženy na ní mají velký podíl. Doufejme tedy, že až se jednou žena ujme některé významné funkce, bude to proto, že všem bude jasné, jaké služby
v ní dokáže poskytnout.

Obecenstvo se roztleskalo a Eleanor Rooseveltová se usmívala.


Více informací o knize Její cesta se dozvíte také na stránkách nakladatelství MOTTO.