Kniha Ryba z Havaje je doplněna o CD

Autoři:
Zora Jandová, Zdenek Merta
Vydala: Mladá Fronta a.s.
Rok vydání: 2007
2. rozšířené vydání
Počet stran: 110 str.+CD
Cena: 349 Kč
Formát: 210 x 210 mm, vázaná

Na Havaji, tam se mají, mají rybu, nemá chybu, jako z ráje nádherná je, samé pruhy v barvách duhy .

Tento půvabný text a dalších 16 písniček napsala Zora Jandová a zhudebnil Zdenek Merta. V knižní podobě texty doprovázejí kompletní notové záznamy a také mnoho neotřelých povídání o zvířátkách, o nichž se v písničkách zpívá.

Knížka je doplněna CD s kompletními nahrávkami.

Ukázka z knihy
„Ryba z Havaje“:

Velbloudi
Velbloudu s jedním hrbem se říká dromedár, velbloudu dvouhrbému drabař. Často se to plete, nikdo pořádně neví, který je který. A víte, jak jsem si to zapamatovala já? Drabař má ve jménu málo písmenek, tak má aspoň víc hrbů. Dromedár naopak.
Velbloud vydrží hodně dlouho bez vody a bez jídla dokonce mnoho měsíců. V hrbech si nenosí vodu, ale tuk. Jeho tělo z těchto zásob umí vyrobit energii, tak jako třeba auto z benzínu nebo z nafty. Když už ale velbloud musí po dlouhém žíznění „natankovat“ vodu, vycucne jí prý během deseti minut až 135 litrů. Dočetla jsem se to v jedné encyklopedii.
Umíte si to představit? Zkuste to se mnou: Čtvrtlitrový hrnek je ten, z jakého většinou ráno pijeme čaj. Abychom se vyrovnali velbloudovi, museli bychom těch hrnků vypít 540. Na takový závod v pití by bylo třeba pozvat všechny žáky z největší školy v okolí – ovšem i s paními učitelkami, pány učiteli, s paní uklizečkou a panem školníkem. A ještě by nám nejspíš musela pomoct i mateřská školka!


Co dělá medvídek
Určitě si rádi hrajete. A taky víte, že si hrají i zvířata – třeba kočky se kočkují a s pejsky je při hraní zase ohromná psina. Papoušci se lehoulince klovou a lachtánci koušou, ale vždycky jenom tak, aby si navzájem neublížili. A věděli jste, že třeba orangutani a gorily se při hře nahlas chichotají a dokonce chrochtají? Hrou se zvířata často připravují na to, že jednou budou lovit a nebo že budou před lovci utíkat. A tak někdy to, co my lidé považujeme za pouhou hru, je velmi užitečné. Mláďata bělozubky – to je takový náš rejsek podobný malé myšce – dělají vláček. Když hrozí nebezpečí, první mládě se zoubky drží ocásku své maminky, další se zakousne do jeho ocásku a totéž udělají všichni bráškové a sestřičky. A jejich maminka si je odtáhne pěkně do bezpečí. Kdybyste je v tu chvíli zdvihli do vzduchu, celá rodinka bude držet pohromadě jako korálky na šňůrce.


Hroši
Víte, o jakém zvířeti si lidé v Africe myslí, že je nejnebezpečnější? Je to lev? Krokodýl? Hadi? Určitě je zapotřebí dát si na ně pozor, ale za nejvíc nebezpečného tvora je tam považován hroch. Dokonce tak, že u silnic jsou výstražné značky – červený trojúhelník s hrochem uprostřed. Tak jako u nás máme značku „Pozor zvěř!“ a „Pozor zvířata!“ s jelenem a s krávou, v Africe mají „Pozor hroch!“. Když vyleze z řeky, aby se napásl, často zkříží cestu člověku, a to se nelíbí ani jednomu ani druhému. Váží totiž skoro pět tun a jeho dlouhá zubiska nahánějí strach. A navíc vůbec není takový dobrák, o jakém jsem napsala písničku. Jenomže víte, proč jsem ji napsala? Nemám ráda, když se někdo někomu posmívá kvůli tomu, že je tlustý, tenký, malý, velký a kdovíco ještě. Když jsem byla malá holka, tak se mi děti smály, že jsem „krtek, slepejš, brejlovec“, protože jsem nosila brýle. Smály se mi ale jen do té doby, než jsem si sama ze sebe začala taky dělat legraci. Když ostatní viděli, že si z posměšků nic nedělám, přestalo je to posmívání bavit. A byl od nich pokoj. Pokud máte podobný problém, zkuste tenhle můj recept.



Více informací o této knize Ryba z Havaje se dozvíte také na webových stránkách vydavatelství Mladé fronty.

ZUZI
Chytrá Žena.cz