Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost

Název: Obyčejná laskavost, 

Cena: 359 Kč

Když stárnoucí spisovatel Mojmír dostane nabídku na štědře honorované autorské čtení, neodmítne – přestože se čtení má odehrávat na teambuildingové akci firmy, v níž pracuje Mojmírova bývalá manželka. A té pan autor rozchod nikdy neodpustil. Nejen proto se karnevalový výlet k Ďáblově prdeli v České Kanadě záhy změní v neobyčejnou nestoudnost…

Ukázky z knihy Obyčejná laskavost,

Neobyčejná nestoudnost:

Jsem tak unavená, že si toho všiml i můj jindy poměrně ignorantský manžel Ludva.

„Co je s tebou, Jiřka?“ zeptal se mě přímo.
„Nic,“ odpověděla jsem mu i dnes bez přemýšlení.
Úplně stejně jako na tuhle otázku odpovídám po celé naše manželství – napůl automaticky, napůl povinně. Ludva na mou odpověď už skoro čtvrt století reaguje vždy stejně (a nikdy jinak) – buď se s ní alibisticky spokojí (on se mě přece jasně ptal, tvrdí mi pak pokaždé, když se situace ještě více vyhrotí), nebo neméně alibisticky předstírá zájem a naléhá, abych svou stručnou odpověď rozvinula – a když to výjimečně udělám a s nějakým svým problémem se mu detailněji svěřím, se špatně skrývanou velkorysostí, která se v jeho hereckém provedení nijak neliší od nekonečné štědrosti, mi zdarma poskytne knížecí radu, ať to neřeším.
„Neřeš to, Jiřka!“ oznamuje mi i dnes sebevědomě.

„Jak sakra neřeš to?!“ vybuchnu z posledních sil. „A kdo to vyřeší?“ „Já, samozřejmě,“ odpoví mi.
Toho se právě bojím. A ještě ke všemu vidím, že Pán všeho tvorstva je momentálně v dobrém rozmaru, což znamená, že tentokrát se nespokojí s předstíráním pomoci, ale skutečně mi začne s řešením dotyčného problému diletantsky pomáhat.
Mou domněnku potvrzuje i onen pohrdavě shovívavý výraz, který se ve stárnoucím obličeji mého stárnoucího prince a hrdiny z reklamy na hemoroidy objeví pokaždé, když mi loktem otvírá víčko sklenice s okurkami (a nenávratně ho tak poničí) nebo když mi sundává mixér nebo toaster z horní police, na kterou při své výšce nedosáhnu (a zhruba v jednom případě z pěti ho upustí). Podle Ludvíka mají nějaké aspoň trochu dobré řešení všechny životní situace bez výjimky – i ty, které ve skutečnosti žádné dobré řešení nemají, a dokonce i ty, které nemají řešení vůbec...

Informace o tom, že skoro šedesátiletý, poněkud zpohodlnělý a občas i nepatrně zapšklý spisovatel Mojmír, který už několik let na žádné společenské akci ani na žádné akci firemní – a už vůbec ne na jakémkoliv karnevalu – nevystoupil, hodlá odjet v červenci na recesistický karnevalový teambuilding, byla pro Mojmírovo okolí (včetně sázavského kamaráda Jonáše) značným překvapením, ne-li přímo šokem. Akci zaštiťovala firma Joker Consulting a její organizátoři ji nazvali „Pohádková cesta do Ďáblovy prdele“. Mojmír měl sehrát roli „programové kulturní vložky“. V neposlední řadě hodlal na akci odjet s dosud zavázaným levým okem – teprve před dvěma týdny mu ve vinohradské nemocnici operovali odchlíplou oční sítnici.

Jonáš navíc v první chvíli nevěděl, že Mojmír tohle všechno podstupuje především kvůli tomu, že ho o to požádala jeho exmanželka Hedvika, která do dotyčné firmy nedávno nastoupila a onoho výletu se rovněž zúčastní.
„Takže ty s tím zavázanym okem pojedeš místo povinný rekonvalescence na nějakej firemní karnevalovej zájezd někam k Ďáblově prdeli?!“ nechápal.
„Jo,“ usmál se Mojmír.

O autorovi knihy Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost:

Michal Viewegh (* 31. března 1962) je jedním z nejznámějších a nejúspěšnějších českých spisovatelů po roce 1989. Je autorem vice než tři desítek knih, které byly přeloženy do 23 jazyků. Z řady románů se staly bestsellery a později byly také zfilmovány, přičemž mezi ty nejúspěšnější tituly patři třeba Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy nebo Vybíjená.

Po dokončeni vysoké školy se krátce věnoval vystudovanému oboru – učil na základní škole na Zbraslavi –, ale už v roce 1993 kantorské povolání opustil, na dva roky se stal redaktorem v nakladatelství Česky spisovatel, a pak definitivně spisovatelem z povolání. V roce 2012 mu praskla aorta, podstoupil dlouhou rekonvalescenci a trpěl depresemi a výpadky paměti. Do literatury se vrátil deníkovou knihou Můj život po životě. Žije v Sázavě.