Velký roční horoskop na rok 2025
Jarní prázdniny 2025 – termíny
Ryby - roční horoskop na rok 2025
Hrajte s námi SUDOKU online !
Podtitul: Jsou věci, které by neměly uniknout na veřejnost
Autor: Patricie Farská
Nakladatelství: Alpress
Datum vydání: 17.2.2025
Vazba: pevná s přebalemRozměry: 205 x 135 x 23 mm
Počet stran: 208
Cena v obchodě: 289 Kč
Jedná se o román na základě pravdivých událostí a o první knihu, která popisuje sexuální zneužívání v prostředí české katolické církve, a která detailně přibližuje anonymní výpovědi i průběh administrativně právního řízení na biskupství.
Kniha zároveň nahlíží za zavřené dveře farností, kde se odehrávají příběhy, o nichž většina lidí nemá ani tušení. Stejně tak se tam odehrává i příběh hlavní hrdinky knihy, osmadvacetileté Rebeky, která je nadanou a úspěšnou fotografkou a snaží se vyrovnat s tragickou smrtí milovaného otce. Když se seznámí s katolickým knězem, doufá, že jí pomůže skrze nalezení Boha zaplnit prázdné místo v jejím srdci. Kněz je přece také nazýván otcem. Jenže ten má s mladou ženou úplně jiné úmysly a Rebeka netuší, jak nebezpečný člověk jí zkřížil cestu.
Nasedám do auta, a než nastartuji, připojím si smartphone na handsfree a nastavím si navigaci. V půli cesty mi volá asistentka starostky Anna Mlynářová.
„Dobrý den, slečno Malá,“ oslovuje mě a hlasem jí rezonuje nepřeslechnutelná naléhavost.
„Dobrý den,“ opětuji její pozdrav.
„Snad se nebudete zlobit, ale na poslední chvíli musíme akci přesunout na jiné místo,“ říká paní Anna.
„Co se stalo? A stihne se to?“ strachuji se, protože vím, jak dlouho trvá instalace fotografií. Vernisáž začíná za tři hodiny.
„Nebojte, stihne,“ ujišťuje mě.
„A kde to tedy bude?“ ptám se.
„Na faře,“ odpovídá a já mám najednou před očima mlhu.
Roztřesenýma rukama sotva udržím volant. Strnule odbočuji na lesní cestu a zastavuji.
„Slečno Malá, jste tam?“ připomíná se asistentka starostky, když nic neříkám.
„Ano, promiňte,“ omlouvám se a vzápětí se vyptávám:
„Proč to nemůže být na radnici, jak bylo plánováno?“
„Dnes se nám rozbil plynový kotel a je tam strašná zima,“ vysvětluje.
„To nevadí,“ ujišťuji ji. Radši budu mrznout na radnici, než abych vkročila na katolickou faru. Nedovedu si to představit. Navíc na faře bude nejspíš i farář, katolický kněz, muž v kolárku. Při představě přesunutí vernisáže na faru se mě zmocňuje čím dál větší panika.
„Je tam opravdu velice chladno, lidé by akorát nastydli. Ale nebojte, máme novou moderní faru, bude se vám tam líbit,“ uklidňuje mě, protože si zřejmě mylně myslí, že nepovažuji faru za dostatečně reprezentativní prostor.
Před očima se mi míhají bílé mžitky a srdce mi buší jako šílené. Vzápětí vynechává. Potom zase zrychluje. Na zápěstí pravé ruky mi prudce pulzuje žíla. „A skutečně to tam nejde?“ ptám se znova tichým roztřeseným hlasem.
„Nejde,“ opakuje stále dokola a vůbec mě nechápe. Jak by také mohla?
„Tak se brzy uvidíme.“ Než se rozloučíme, paní Anna mi nadiktuje novou adresu.
Stále stojím na lesní cestě. Celá se třesu a před očima se mi všechno míhá. Nedokážu rozumně uvažovat. Moje tělo a mozek jako by mi ani nepatřily. Fara. Farář. Katolický kněz, letí mi zběsile hlavou. Před očima se mi promítne všechno, co se na knězově faře stalo. Tohle nezvládnu, děsím se v duchu a pokouším se přimět mozek, aby se mnou spolupracoval. V takovém stavu nemůžu řídit, protože bych nejspíš nabourala. Ale to by tě z té vernisáže vysvobodilo, ozývá se můj vnitřní hlas. Nevěřím, že mi přijde přijatelnější mít autonehodu než jet na vernisáž na katolickou faru.
Ukázka z knihy Otec:
Nasedám do auta, a než nastartuji, připojím si smartphone na handsfree a nastavím si navigaci. V půli cesty mi volá asistentka starostky Anna Mlynářová.
„Dobrý den, slečno Malá,“ oslovuje mě a hlasem jí rezonuje nepřeslechnutelná naléhavost.
„Dobrý den,“ opětuji její pozdrav.
„Snad se nebudete zlobit, ale na poslední chvíli musíme akci přesunout na jiné místo,“ říká paní Anna.
„Co se stalo? A stihne se to?“ strachuji se, protože vím, jak dlouho trvá instalace fotografií. Vernisáž začíná za tři hodiny.
„Nebojte, stihne,“ ujišťuje mě.
„A kde to tedy bude?“ ptám se.
„Na faře,“ odpovídá a já mám najednou před očima mlhu.
Roztřesenýma rukama sotva udržím volant. Strnule odbočuji na lesní cestu a zastavuji.
„Slečno Malá, jste tam?“ připomíná se asistentka starostky, když nic neříkám.
„Ano, promiňte,“ omlouvám se a vzápětí se vyptávám:
„Proč to nemůže být na radnici, jak bylo plánováno?“
„Dnes se nám rozbil plynový kotel a je tam strašná zima,“ vysvětluje.
„To nevadí,“ ujišťuji ji. Radši budu mrznout na radnici, než abych vkročila na katolickou faru. Nedovedu si to představit. Navíc na faře bude nejspíš i farář, katolický kněz, muž v kolárku. Při představě přesunutí vernisáže na faru se mě zmocňuje čím dál větší panika.
„Je tam opravdu velice chladno, lidé by akorát nastydli. Ale nebojte, máme novou moderní faru, bude se vám tam líbit,“ uklidňuje mě, protože si zřejmě mylně myslí, že nepovažuji faru za dostatečně reprezentativní prostor.
Před očima se mi míhají bílé mžitky a srdce mi buší jako šílené. Vzápětí vynechává. Potom zase zrychluje. Na zápěstí pravé ruky mi prudce pulzuje žíla. „A skutečně to tam nejde?“ ptám se znova tichým roztřeseným hlasem.
„Nejde,“ opakuje stále dokola a vůbec mě nechápe. Jak by také mohla?
„Tak se brzy uvidíme.“ Než se rozloučíme, paní Anna mi nadiktuje novou adresu.
Stále stojím na lesní cestě. Celá se třesu a před očima se mi všechno míhá. Nedokážu rozumně uvažovat. Moje tělo a mozek jako by mi ani nepatřily. Fara. Farář. Katolický kněz, letí mi zběsile hlavou. Před očima se mi promítne všechno, co se na knězově faře stalo. Tohle nezvládnu, děsím se v duchu a pokouším se přimět mozek, aby se mnou spolupracoval. V takovém stavu nemůžu řídit, protože bych nejspíš nabourala. Ale to by tě z té vernisáže vysvobodilo, ozývá se můj vnitřní hlas. Nevěřím, že mi přijde přijatelnější mít autonehodu než jet na vernisáž na katolickou faru.
Tuto knihu Otec koupíte v knihkupectví v celé ČR a na internetových stránkách nakladatelství Alpress.
ZUZI
ChytráŽena.cz
