Plus Minus Max - osmák strůjcem neuvěřitelných příhod

Název knihy: Plus Minus Max
Autor: Jiří Macoun
Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2009
Pevná vazba
Počet stran: 216
Cena: 242 Kč

Osmák Max je strůjcem neuvěřitelných příhod pro dobrodružstvíchtivé kluky i holky od 11 let. Max se díky svému nadšení pro vědu a neobyčejné pokusy setkává s pro něj dosud neznámým světem fotbalu, odhaluje účinky záhadného povzbuzujícího nápoje a je živým důkazem, že doba velkých objevů (Maxovým přičiněním i katastrof) ještě zdaleka neskončila!

Kniha ukazuje, že umět myslet, mít vlastní názor, hodně znát a stát na straně spravedlnosti se vyplácí i v dnešním světě zbaveném kladných vzorů.
PhDr. Ondřej Hausenblas o Maxovi napsal: „Dobré nejen pro puberťáky, kteří by rádi četli Rychlé šípy, ale nemůžou je snést pro jejich přílišnou naivitu a historickou odlehlost… Vřele doporučuji.“

O autorovi:

Jiří Macoun. Po absolvování gymnázia vedl londonovský život, pracoval jako horník, obráběč kovů, vedoucí obchodního domu, věnoval se svým zájmům – geologii, astronomii, meteorologii, vojenství, létání na bezmotorových letadlech. Je autorem dobrodružných příběhů Experiment Max a Faktor Max.

Ukázka z knihy:

Ředitel Dvořák hleděl přísně na Maxe. Okamžik mlčky pozoroval jeho zarputile sevřené rty. Z bledé tváře paní učitelky pak vytušil, proč ho přivlekla do kanceláře.
„Uvědom si konečně, že my jsme vyučující,“ pravil ostře a ukázal prstem nejprve na sebe a pak na paní učitelku, „a ty jsi žák!“ Ředitel obrazně zabodl ukazovák hluboko do Maxovy hrudi. „Je nepřípustné, abys to neustále obracel.“
Maxmilián se vzdorovitě ušklíbl.
„Jak k tomu chudinka paní Gottfrýdová přijde, když soustavně podrýváš její autoritu tvému věku nepřiměřeně rozsáhlými znalostmi!“ vybuchl ředitel a vyskočil ze své židle.
„Já jen bráním přírodní zákony,“ hlesl tiše Max na svou obhajobu.
„Fyzika není všechno!“ zahřímal ředitel a varovně vztyčil ukazovák nad hlavu. „Pro chod vzdělávacího ústavu je mnohem důležitější dodržování školního řádu!“
Max sklopil hlavu.
„Obávám se, že tvá osobnost se rozvíjí příliš jednostranně,“ navázal ředitel smírně, jakmile nabyl dojmu, že se Max podvolil jeho vůli. „Neměl bys neustále sedět nad knihami. Škodí to tobě a...,“ nedořekl ředitel.
„... a hlavně mně!“ vylétlo podrážděně z úst paní učitelky.
Ředitel přešel výstup Gottfrýdové bez mrknutí oka a nevzrušeně pokračoval ve své řeči. „Přílišným studiem nezdravě posiluješ mozek a zapomínáš na zdroj síly, která mu umožňuje pohybovat se prostorem,“ pronesl vzletně a zároveň ustaraně pohlédl na Maxe.
„Jaké síly?“ zeptal se zvědavě Maxmilián. Ředitel konečně začal hovořit v pojmech zajímavých pro fyzika.
„Síly svalů!“ zvolal ředitel pyšně, jako by oznámil důležitý vědecký objev. „Pohleď, kolik pohárů již vybojovala naše družstva v kopané!“ Ředitel přenesl zrak od nezbedného žáka k polici, kde měl vystavené sportovní trofeje.
„Hm,“ zabručel Max zklamaně.
„Nobelovu cenu asi do konce školního roku nedostaneš, že?“ nadhodil s nádechem škodolibé trpkosti ředitel.
Max zvedl hlavu. „Nemám dost peněz na přístroje!“ řekl. Z výrazu jeho očí bylo patrné, že kdyby je měl, dějiny vědy by se mohly ubírat směrem, který ředitel naznačil.
„Co bys potřeboval ze všeho nejvíc?“ zeptal se ředitel a povytáhl obočí. „Výkonný notebook s opravdu rychlým bezdrátovým připojením na internet,“ suše odpověděl Max.
„Na něco takového musíš sehnat slušný balík peněz,“ pokýval ředitel vážně hlavou.
Max si povzdechl. Cenu komunikačních přístrojů znal přesně.
„Vědci zpravidla mnoho peněz nemají,“ řekl ředitel.
„Já vím,“ broukl Max.
„Fotbalisté jsou na tom lépe, mnohem lépe!“ zdůraznil ředitel.
„Myslíte, že bych měl hrát fotbal?“ zeptal se Max zmateně.
„Proč ne? Kdybys měl úspěch, tak by se ti na pokusy nějaký miliónek hodil.“
Max mlčel. Uvědomoval si, že bez peněz se mnoho výzkumů udělat nedá. Ředitel vytáhl ze zásuvky stolu balení žvýkaček a jedno dražé si vložil do úst. Nesouhlasný pohled učitelky Gottfrýdové záměrně přehlédl a dvakrát rozvážně žvýkl. Už nevypadal jako učitel, spíše připomínal přívětivého trenéra fotbalového mužstva na hráčské lavičce u postranní lajny.
„Na sport asi nemám talent,“ prohlásil Max po krátkém přemýšlení.
„Jak to víš?“ zeptal se ředitel.
„Jen předpokládám,“ přiznal se Max. „Dokud to nezkusíš, nevíš nic.“
„To je pravda,“ přikývl Max. S experimenty měl zkušenosti.
„Žvýkáš?“ zeptal se ředitel Maxe a zachrastil krabičkou. Maxmilián lehce přitakal bradou a natáhl pravou ruku. Dostal dva kousky. Ředitel pohlédl Maxovi do očí. „Trénink začíná v půl třetí.“ Max neodpověděl.
„Přijdeš?“
„Ano,“ odsouhlasil Max návrh po půlsekundovém přemýšlení. Ředitel nahlas vydechl. Z náhlého zvratu v Maxově postoji ke sportu měl velkou radost. Usmál se na paní Gottfrýdovou a blahosklonně pokynul Maxovi, že může jít.
„Když ho čutání do meruny zaujme, máme po starostech. Bude lítat po hřišti a na fyziku nebude mít čas,“ řekl učitelce, jakmile Max opustil ředitelnu.
„Jen aby,“ hlesla tiše Gottfrýdová. S badatelem měla dlouholeté zkušenosti.
Když Max před koncem přestávky vkročil do třídy, otočily se k němu hlavy všech spolužáků i spolužaček.
„Napařila ti poznámku?“ ustaraně se zeptala Tereza. Myslela na svého zachránce po celou dobu jeho nepřítomnosti v učebně. Bylo by jí líto, kdyby za ni trpěl.
Max zavrtěl hlavou.
„Připsala ti kouli?“ hádala Veronika.
„Taky ne,“ řekl Max polohlasně, aby Veroniku uklidnil. Maxmilián ale zjevně nebyl ve své kůži.
„Co s tebou teda provedli?“ zeptal se Vejsada nejistě. Dobře věděl, že Gottfrýdová dovede být velmi zákeřná.
„Udělali ze mě... fotbalistu,“ přiznal se Max rozpačitě.
„Ty budeš hrát fotbal?“ zaječel Král a začal se chechtat jako pominutý. Maxovo prohlášení ho přimělo k projevům naprostého šílenství. V záchvatu smíchu se kymácel na židli zepředu dozadu, div se nepřevrátil. Při své ješitnosti nejlepšího útočníka školního družstva kopané si nedovedl fyzika Maxe na hřišti vůbec představit.
Max došel až k hihňajícímu se Královi. „Budu hrát fotbal a budu ho hrát dobře!“ řekl mu rozhodně. Král se zarazil. Z Maxova prohlášení vycítil tak silnou dávku sebevědomí, že ho až zamrazilo. Netušil, co se v ředitelně odehrálo, ale bylo zřejmé, že to Maxmilián s kopanou myslí naprosto vážně.

Zdroj: Portál.cz

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout