Pozdní host - Jenny Nowak

Kdysi před lety jsem dostala do ruky knihu, která mě jako první dokázala rozplakat. Nevím, jestli by se jí to povedlo i dnes, protože tenkrát jsem byla ve svých šestnácti vlastně ještě dítě, to jí ale její prvenství neubírá.

Byla to kniha Nemrtví od Jenny Nowak. Dodnes patří společně s knihou Dračí krev od stejné autorky k mým nejoblíbenějším. Obě knihy patří do série o Vladu Draculovi. Kniha Dračí krev, první ze série, vypráví příběh knížete Draculy, který po smrti svého otce nastupuje na Sedmihradský trůn. Kniha je od prvního řádku úžasná a vtahuje vás do svého světa především podle skutečnosti popsanými reáliemi. Když se v okamžiku přerodu knížete Vlada  v upíra mění z historické knihy na knihu fantasy, je to tak plynulý přechod, že si ho snad ani nevšimnete. A že je to kniha romantická? To opravdu je a jak.

Kniha Pozdní host je chronologicky šestá z Draculovské série. Vlad se probouzí po téměř čtyřech stoletích „spánku“ do neznámého světa devatenáctého století. Začátek knihy, který se zaobírá jeho poznáváním nového světa, je skvělý. Vladův děs z parní lokomotivy je asi naprosto reálný a zmatek, který u něj vyvolávají vymoženosti „moderní doby“ jako je petrolejová lampa nebo peníze... no konečně jsme se dozvěděli, jak to s Vladem vlastně bylo. Pak ale nastupuje směsice příběhů, kdy osamělý Vlad, který ztratil všechno a všechny, které znal, přechází od jedné sukně a hlavně tepny ke druhé. Způsobuje kolem sebe utrpení a smrt a obrací se, což mě znechutilo asi nejvíc, k okultismu. Ano, jistě samotná existence nemrtvé bytosti do této sféry také spadá, ale Vladova duše vracející se do minulosti? Jen jsem s hrůzou čekala, kdy zasedne ke kulatému stolu a společně s ostatními členy okultistického „kroužku“ začne vyvolávat duchy, případně předpovídat budoucnost. Na druhou stranu to tak v životě opravdu bývá. Nešťastní a osamělí lidé se obrací k nadpřirozenu, aby vyřešilo jejich problémy - a často se jim to opravdu podaří.  

Jeho zaujetí vrásčitými starými ženami je sice chvályhodné, ale všeho moc škodí a na konci už jsem opět z hrůzou očekávala, že se vrhne snad i na tu bezzubou matičku, která mu poskytla střechu nad hlavou…

Romantika se tentokrát do knihy nedostala, pokud nepočítám záblesky vzpomínek.  Ale ano, i tohle musíme Vladovi přičíst k dobru, nemůže tou opravdovou hlubokou láskou až za hrob milovat každou sukni, na kterou narazí… Jenže kniha, která nemá ucelený příběh, sympatie si získává snad jen vzpomínkami na knihy minulé a otravuje okultistickými řečmi i zarytého fantastu, možná ani nemusela být.

Na závěr musím říct, že než jsem se pustila do téhle recenze, netušila jsem, že dopadne až tak špatně, protože je pro mě Vlad jako starý přítel, se kterým se vždy opět ráda setkám. Jeho vzpomínky na lidi, které měl v minulosti rád, mě vracejí do světa mých nejmilejších knih. Ovšem pro čtenáře, který se s Vladem ještě nikdy nesetkal, může být tato kniha velkým zklamáním.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10