Osmé, dále rozšířené vydání úspěšného výkladového slovníku lékařské terminologie vyšlo na konci srpna 2007. Praktický slovník medicíny obsahuje více než 11 000 hesel s velkým počtem příkladů, některá hesla jsou doplněna ilustracemi. Praktický slovník medicíny zachycuje aktuální českou lékařskou terminologii ne pouze ve formě vyučované na lékařských fakultách, ale také tak, jak je užívána v každodenní zdravotnické praxi. V tomto duchu obsahuje také řadu hovorových výrazů užívaných zdravotníky, přehled a výklad zkratek užívaných v současné české medicíně aj. Praktický slovník medicíny je prvním výkladovým slovníkem lékařských termínů srozumitelným široké veřejnosti u nás.
Hesla jsou vysvětlena srozumitelně a přehledně. Čtenář snadno získá jistotu, jak odborné pojmy vyslovit a jak je používat. Praktický slovník medicíny však především umožňuje porozumět tomu, co lékař říká a píše, tj. lékařským zprávám, nálezům apod.
Jak pracovat se Praktickým slovníkem medicíny
Výběr hesel
Praktický slovník medicíny obsahuje cca 11 000 základních pojmů medicíny. Patří k nim pojmenování orgánů lidského těla a jejich částí, názvy běžných chorob, lékařských vyšetření, nejčastějších choroboplodných zárodků, označení skupin léků a názvy některých konkrétních léků. Z praktických důvodů jsou rovněž uvedeny běžné zkratky, kterými moderní medicína oplývá. Zahrnuty jsou i pojmy, které se sice vyskytují i v obecné mluvě, ale v lékařství mají poněkud odlišný nebo specifický význam. Na rozdíl od akademicky orientovaných slovníků obsahuje Praktický slovník medicíny také hovorové výrazy běžně užívané ve zdravotnickém prostředí („akutní břicho“, „hladinky“, „štatus“) i lidové názvy příznaků či nemocí („išias“, „otrava krve“). Podobně jsou zařazeny termíny přibližné, zastaralé, nepřesné či chybné. Věříme, že jednou z hlavních úloh slovníku je umožnit poučení a orientaci s minimálními vstupními znalostmi. Důraz na srozumitelnost a přístupnost patří mezi základní principy lexikografické praxe nakladatelství Maxdorf.Termíny české a cizí
Praktický slovník medicíny odráží aktuální lékařskou terminologii tak, jak ji lékaři v hovoru i v psané formě užívají. Převládají v ní slova cizího původu, přestože mají své české ekvivalenty – lékař dá zpravidla přednost termínu anémie před jeho českým (a dokonce výstižnějším) překladem chudokrevnost. Mnohé české ekvivalenty však působí uměle a archaicky (český výraz pro infarkt je záhať). Ve většině případů je proto výklad uveden u latinského (či řeckého) termínu, u českého ekvivalentu je pouze odkaz na cizojazyčné heslo.Některé pojmy se ovšem i v odborné mluvě užívají častěji v české verzi (např. kloub, srdce, žaludek). V těchto případech je výklad uveden u českého hesla, vždy s odkazem na příslušné názvy latinské či řecké.
Lékařské termíny latinského a řeckého původu se užívají většinou v počeštěné formě (hepatitida místo hepatitis) a nejsou v hovoru pociťovány jako cizí, přinejmenším ne z hlediska syntaktického. Lékařská terminologie však obsahuje i řadu výrazů a slovních spojení, které jako cizí vnímány jsou (facies, pavor nocturnus) a užívají se především jako názvy. U těchto výrazů, ale i u většiny anatomických názvů užívaných v původním latinském tvaru (femur, fibula, ulna), je za heslem uvedena zkratka označující příslušný jazyk – lat., řec., angl., něm. apod. Ovšem jako ve všem co není kodifikováno, nýbrž je věcí úzu, mohou se v jednotlivých případech názory různých lékařů na to, co se chápe jako cizí, lišit.
Praktický slovník medicíny vydalo nakladatelství Maxdorf, 8. vydání, srpen 2007, obsahuje více než 500 stran a obrázků s popiskami.
Petra Dítětová
Chytrá Žena.cz