Rakovina a já aneb od nemoci k moci

Název knihy: Rakovina a já
Podtitul: Od nemoci k moci
Autor: Monika Dostálová
Nakladatelství: Almi
Rok vydání: 2011
Vázaná vazba
Cena: 189 Kč

Třicet let jsem pracovala jako podniková právnička a manažerka. V roce 1999 jsem to dopracovala až k rakovině prsu. Teprve po několika dalších letech jsem se konečně začala učit to, o čem jsem si celá léta myslela, kdovíjak to neumím – žít.

Zpočátku jsem psala pro sebe, ale postupem času ve mně sílilo přesvědčení, že můj příběh má co říci i ostatním. Nikdo za nás nemůže vyřešit naše problémy, vyléčit naše nemoci, uzdravit naše vztahy. Je to na nás. Lékaři nám mohou dát čas, naši blízcí podporu a lásku, ale svůj život máme ve svých rukou my sami.

Dnes si plním své dávno zapomenuté sny: setkávám se s lidmi, naslouchám jejich příběhům a píšu na své stránky. Snad pro vás – nemocné i zdravé – bude tato kniha inspirací, možná i impulsem ke změně stávajícího způsobu života.

Ukázka z knihy:

Ten náraz přišel naráz. Jako blesk z čistého nebe. Ale ono čisté nebylo. Zatahovalo se a už dlouho. Jenom jsem to nechtěla vidět. Začalo to jako v pohádce. Narodilo se děťátko. Rodiče se těšili, povídali si o tom, jak bude krásné, chytré, milé, hodné, šikovné. Jak dokáže všechno to, co oni nedokázali. Bude se dobře učit a vystuduje vysokou školu, možná bude lékařkou, malířkou nebo klavírní virtuoskou, třeba slavným fotbalistou nebo šachistou. Bude si rozumět se svými rodiči, všichni ji nebo ho budou mít rádi. Bude všechno, co oni být jen chtěli. Bude mít všechno, co oni neměli.
Narodilo se děvčátko a rodiče mu dali jméno Monika.

Nevěděla, kde se to ocitla, nevěděla, co tu má dělat, proč tu je. Nechtěla sem. Zase všechno znovu, zase ta tíha. Ale co, nadechla se, já to zvládnu. Jsem silná. Zvládnu to. Co? Nevěděla. Všechno zapomněla a nejen, že nevěděla, co zapomněla, ale nevěděla ani, že zapomněla. Jen si moc přála, aby ji měli všichni rádi, aby byli všichni šťastni.Ani moc nezlobila. Zato zlobily průdušky. Bronchitidy. Černý kašel.Byla hodná. A smutná. Vážná, říkala maminka.

Narodila jsem se v srpnu. Jsem lvice, tak se s tím poperu. Prala jsem se, většinou s kluky z ulice, věčně odřený kolena. S holkama jsem si moc nerozuměla, hrála jsem vybíjenou a fotbal, byla jsem rychlá, mezi kluky jsem obstála. Často je strčila do kapsy. S tatínkem šachy, učil mě plavat, skákat do dálky.

Školku jsem nenáviděla. A to jsem tam chodila jen na dopoledne, od čtyř let, tehdy to jinak ani nešlo, maminka byla koneckonců doma. Starší kluci se mi posmívali: Monika – motyka. Přeprali mě, bylo to na nic. Záchodky byly společný, páchlo to tam, nejvíc mi vadilo, že jsem se tam nemohla zavřít. Ten zápach jsem měla pořád v nose. Jen s odporem jsem jedla svačinu, kterou jsem si nosila z domu. A nesnášela jsem, když jsem musela dělat obrázky z mozaiky, z takových pitomých skleněných kuliček. A modelovat z upatlané pomíchané plastelíny. Vůbec si nepamatuji, že bychom si malovali, to jsem měla ráda. Učitelka se ani neusmála, pořád se jí na mně něco nezdálo. A nutila mě dělat kotrmelec, když jsem měla na hlavě kovové svorky – tak se tehdy sešívala rozbitá hlava.

Jednou jsem na ulici děsně řvala, praštila jsem sebou o zem, kopala, tak moc jsem chtěla zůstat s maminkou doma. Musela jsem do školky. Maminka mne na místě nařezala. Bylo to tak nespravedlivé! A tak potupné! Já přece jen chtěla být s ní!

Tuto knihu Rakovina a já aneb od nemoci k moci koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Almi.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout