Ree Drummondová – Z lodiček do traktoru

Název knihy: Z lodiček do traktoru
Podtitul: Kovbojská romance
Autorka: Ree Drummondová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Vázaná vazba
Formát: 130 × 200 mm
Počet stran: 360
Cena: 298 Kč

Román Z lodiček do traktoru je romantický i sladkobolný pravdivý příběh nejen pro příznivkyně knih Betty MacDonaldové. Ree Drummondové bylo něco mezi dvaceti a třiceti, studovala a pracovala v Los Angeles, chodila na suši, cvičila pilates, nosila podpatky a žila jednu z verzí amerického snu. Pak se ale rozhodla pro změnu – rozešla se se svým stylovým přítelem, zamluvila si garsonku v Chicagu, kde hodlala začít nový život právničky v prestižní kanceláři, a odjela si na pár týdnů odpočinout do domu svých rodičů v Oklahomě. Právě tam potkala v baru svého kovboje – drsného chlápka se zářivě modrýma očima a brzkými šedinami na skráních. A zažila s ním to, v co nikdy nevěřila – lásku na první pohled.

O jejich romanci a později manželství a rodině začala psát blog, z něhož vznikla tato kniha – pohádkový biografický příběh plný osobitého, někdy trpkého humoru, v němž autorka popisuje jejich seznámení, svatbu, první rok manželského života na obří farmě a narození dítěte. A také potíže s expřítelem, který svůj status stále nechce pochopit, osobní finanční krizi, velmi problematické těhotenství, rozvod rodičů a snahu vypořádat se s životem na ranči.

O autorce:

Ree Drummondová (*1969, Bartlesville, Oklahoma) si začala psát v roce 2006 blog. Postupně vybudovala stránky, které získaly několik ocenění. Uvádí na nich recepty, vystavuje fotografie a zábavně dokumentuje svůj přechod od života ve městě k životu manželky rančera. Jako autorka největšího bestseleru nakladatelství The New York Times, kuchařky The Pioneer Woman Cooks, se Ree objevila v mnoha televizních pořadech (např. Good Morning America) a představily ji také oblíbené časopisy (např. Ladies' Home Journal, Woman's Day nebo People). Ree žije společně s manželem Laddem a jejich čtyřmi dětmi na dobytkářské farmě nedaleko Pawhusky ve státě Oklahoma.

Co říká o knize autorka:

„Na ten večer nikdy nezapomenu. Bylo to, jako bych se najednou přenesla do zamilovaného románu, broadwayského muzikálu a westernu s Johnem Waynem zároveň. Jen jsem si s kamarády zaskočila na skleničku, nečekala jsem, že se s někým setkám, a už vůbec ne s vysokým, drsným kovbojem, který žije na ranči na míle vzdáleném od mého kulturního a společenského rodného města. Ale než jsem se vzpamatovala, byla jsem jako zasažená bleskem… a naprosto jsem to nedokázala zastavit.

Přečtěte si mé vyprávění o divokých podrobnostech nepravděpodobného románku s kovbojem v kožených kalhotách od prvních okamžiků našeho namlouvání (v pozadí s kravami, koňmi, prérijními požáry a vášní) po první rok našeho manželství, který byl tak naplněn výzvami a rozbroji - a také hnojem -, že jsem si to ani neuměla představit.

Není to jen má love story, je to univerzální příběh vášně, zamilovanosti a všeobjímající lásky, která nás přenese do jiných světů.
Je to příběh kovboje.
A honáků dobytka.
A kovbojských kalhot.
A dívky, která se do nich zamilovala.“

Ukázka:

Rozhodla jsem se, že zajdu do J-Baru, místní nálevny, kde se mělo sejít pár mých kamarádů na vánoční přípitek. Nejdřív jsem pozvání odmítla, ale teď už se sklenička chardonnay nezdála být jen lákadlem, ale přímo nutností. Povinností. Byla jsem ale rozcuchaná a neupravená – odvrácená strana skutečnosti, že člověk víc než osmačtyřicet hodin neopustil ložnici. Stejně jsem neměla na koho dělat dojem. Jsem koneckonců ve svém rodném městě, ve městě, které mě vychovalo, a i když je docela zámožné a malebné, není to zrovna město, kde se musíte hodit do gala, když si chcete zajít na sklenku vína.

S tímto vědomím jsem si opláchla obličej, lehce si přejela oči řasenkou – naprostá nutnost pro bledolící zrzku se světlýma očima – a rozpustila si vlasy. Hodila jsem na sebe vyrudlý světlemodrý rolák a svoje oblíbené potrhané rifle, přejela si rty jelením lojem a vyletěla ze dveří. Za čtvrt hodiny už jsem byla ve společnosti svých starých kamarádů a sklenky vína, spokojená, že se nacházím mezi lidmi, s nimiž se znám odjakživa.

A tehdy jsem ho spatřila – kovboje – přes celou místnost. Byl vysoký, silný a tajemný, ucucával lahvové pivo a na sobě měl džíny, a jak jsem si všimla, kovbojské boty. A jeho vlasy. Měl velmi krátkou, šedivě stříbrnou hřívu – příliš šedivou na věk, o němž vypovídal jeho obličej, ale dost šedou na to, abych málem proletěla stropem díky všemožným fantaziím, v nichž vystupoval Cary Grant ve filmu Na sever severozápadní linkou. Okouzlující, ale pouhá vize, tenhle muž, co vypadal jako z reklamního plakátu na Marlboro, drsná postava na druhém konci sálu. Chvíli jsem ho pozorovala, pak jsem se zhluboka nadechla a vstala. Potřebovala jsem vidět jeho ruce.

Nenápadně jsem se propletla do míst, kde postával. Nechtěla jsem na sebe upozornit, natáhla jsem se pro čtyři třešně na tácku s občerstvením a položila je na papírový ubrousek. Při tom jsem zahlédla jeho ruce. Byly velké a silné. Bingo.

Kovbojskou romanci Ree Drummondové Z lodiček do traktoru můžete koupit v knihkupectví nebo na internetových stránkách nakladatelství Jota.