Sex v pěti dílech světa

Název knihy: Sex v pěti dílech světa
Autor: Miloslav Stingl
Nakladatelství: Jota
Datum vydání: 3.11.2010
Pevná vazba s přebalem
Počet stran: 120 str.
Formát: 160 × 210 mm
Cena: 223 Kč

Významný český cestovatel Miloslav Stingl tentokrát zvolil poněkud jiný pohled - svých bohatých cestovatelských zkušeností využil k vytvoření poutavého vyprávění o milostných a sexuálních praktikách na pěti kontinentech. Pro českého čtenáře je bezesporu zajímavé vydat se do exotických míst a nahlédnout do tajemství tak intimního, jako je sex. Ještě dnes existují některé indiánské kmeny a africké národy, nad jejichž svatebními či zásnubními rituály člověk žasne. Jako by necestoval pouze prostorem, ale i v čase. Jak a s kým se milovali staří Řekové a Římané, co všechno je v sexu dovoleno a kde už musely zakročit příslušné orgány, kam až sahá lidská fantazie… Rozhodně vás tento tematický výlet nudit nebude.

O autorovi:
Miloslav Stingl se narodil 19. 12. 1930 v Bílině. Na Právnické fakultě UK vystudoval mezinárodní právo a poté působil ve funkci osvětového inspektora pro umění Krajského národního výboru v Karlových Varech. Od roku 1956 studoval při zaměstnání etnografii a folkloristiku na FF UK. Již během studia se zaměřil na mimoevropskou etnologii. V letech 1960-1962 působil jako odborný asistent geografie na Pedagogickém institutu v Karlových Varech, 1962-1972 jako odborný pracovník odboru rozvojových zemí v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Po roce 1972 se zcela věnuje literární tvorbě a pokračuje v badatelské a popularizační činnosti, spojené s četnými dlouhodobými cestami. V 50. letech navštívil kavkazské republiky SSSR, od 60. let opakovaně pobýval v Americe, Austrálii a Oceánii. Vykonal celkem čtrnáct cest kolem světa. V letech 1963-1968 byl místopředsedou Čs.-latinskoamerické společnosti, je členem mezinárodních etnologických společností při UNESCO v Paříži.

Ukázka z knihy Sex v pěti dílech světa

Kapitola XIII
Ars amatoria - „Umění milovati“

Jak se milovali?

Po symbolické souloži se soškou boha Mutuna musela nastávající nevěsta, která ovšem do manželství musela zásadně vstupovat jako panna, absolvovat první skutečný styk se svým manželem. Římané vlastně užívali - alespoň v běžném životě, zejména pak v manželství - mnohem méně poloh, zvláště tu, která převažuje ve sětě dodnes a jíž - bůhvíproč - říkáme „misionářská“. Další obvyklá byla „poloha zezadu“, označovaná v Římě „po způsobu zvířat“, dále poloha „Hektorova koně“, při níž partnerka sedí na ležícím muži, a konečně ještě poloha z boku. Složitější polohy používali římští muži jen někdy - při stycích s prostitutkami nebo otrokyněmi.

Ovidius ovšem tvrdí, že „způsobů lásky“ (tedy poloh pohlavního styku) je sto. Básník také žádá od žen, aby i když nebyly zcela uspokojeny, orgasmus alespoň předstíraly.

Muž někdy svou partnerku uspokojoval i tak, že jazykem olizoval její vnější pohlavní orgány. Tento cunnilingus zvětšoval - tak Římané věřili - poštěváček. A samozřejmě zvětšuje prý i ženino sexuální potěšení.

Nejenom s manželkami,ale i s prostitutkami

I když se muži sexuálním stykům se svými manželkami příliš nevěnovali, rádi a často - alespoň ti, kterým to jejich jmění dovolovalo - navštěvovali nevěstince. Třeba takové, jaký se zachoval v Pompejích. Sexuální schopnosti prostitutek a zejména ochota provozovat se svými mužskými zákazníky takové formy pohlavního styku, jichž by se se svými manželkami muži nedopouštěli, způsobovaly, že Římané si „kvalitnějších“ služebnic lásky považovali.
V Pompejích se dokonce zachovala jména prostitutek, v době výbuchu Vesuvu zřejmě nejoblíbenějších, jisté Primy a Ianuarie. Nevěstinců bylo v Římě i v ostatních městech Římské říše hodně, stávaly na okraji měst. Své zákazníky lákaly - jako to činí i současná erotická centra - skutečnou reklamou. Reklamu si dělaly i samy prostitutky. V jednom zachovaném „reklamním textu“ o sobě jakási ze služebnic lásky tvrdí, že souběžně obslouží tři muže. Jednoho do úst, druhého do klína, třetího do konečníku.

Kromě prostitutek „lepší třídy“ se pohybovaly po ulicích Říma a dalšími městy říše i „obyčejné“ prostitutky - laciné a netěšící se jakékoliv úctě.

Koho miloval Caesar?

Muži se ve starém Římě nestýkali jen se ženami, ale - jak bylo obvyklé v Řecku - často i s osobami stejného pohlaví. Takovým „bisexuálem“ byl mimo jiné i Říman vůbec z nejslavnějších - Gaius julius Caesar. Říkalo se o něm: „Caesar je manželem všech římských žen a manželkou všech římských mužů.“ Nejvíce ovšem Caesara z jeho milostných dobrodružství proslavil vztah s egyptskou panovnicí Kleopatrou.

Na římských slavnostech

Římští mužští homosexuálové jako by „předběhli dobu“. Už tehdy - tak jako dnes jejich pokračovatelé svými „parades“ - konali veřejné slavnopsti, které vrcholily skutečnými erotickými orgiemi. A homosexuální muži dokonce uzavírali v císařském Římě mezi sebou i oficiální manželské svazky.

Ženských homosexuálek - tedy lesbiček - bylo v Římské říši zřejmě méně než ve starém Řecku. Římané navíc velice odsuzovali, když byla vdaná žena svému choti nevěrná s jinou ženou. Právě k takovým „lesbickým nevěrám“ docházelo často za oněch četných sexuplných slavností, které pak vysloužily Římu ono hanlivé označení „říše zpustlosti“.

Erotických - nazvěme je tak - svátků byla v římském kalendáři celá řada. Největším asi byla v měsíci dubnu konaná Vinalia připomínající uvedení Ericyny - sicilské Venuše - do Říma. Tato „sicilská Venuše“ byla zároveň ochránkyní prostitutek a patronkou jejich pasáků.

Během Vinalie byly u Ericynina chrámu v Římě nabízeny k sexuálnímu styku nespočetné dívky. Šlo tedy zároveň o jakýsi „erotický veletrh“, kde bylo k dostání všechno, co zákazník hledal.

Pouze ženy pořádaly pro sebe svátek Bona Dea, Při divokých orgiích se pak během slavnosti této - jak její jméno říká - „Dobré bohyně“ příslušnice vznešených rodin říše velice opíjely a vyhledávaly co nejpočetnější a nejrozmanitější pohlavní styky. Při svátku se nabízely dokonce i náhodným chlapcům, ba i otrokům.

Movité Římanky, pro něž pracovaly služky a otrokyně, měly dostatek času na milostná dobrodružství a také se na ně dobře připravovaly. Pečovaly o svůj vzhled, o to, aby byly stále čisté, aby krásně voněly.

Estetický ideál se postupně měnil. Ideál malé štíhlé ženy během času nahradila mohutná žena s velkým poprsím a také rozměrným pozadím. Velkou pozornost věnovaly dámy, které chtěly upoutat potenciální milence, svým účesům. Účesy musely být velké a velice vypracované.

Naproti tomu se kupodivu Římanky zbavovaly veškerého ochlupení. V Římě působili zvláštní depilátoři, kteří dokázali pomocí rostlinných obkladů zbavit ženu chloupků i na těch nejintimnějších místech. Tato místa - svůj klín - si někdy ženy zdobily barvou získávanou z červené hlinky. Malováním si také často pokrývaly bradavky. Potíraly je zlatým práškem.

Více informací nejen o této knize Sex v pěti dílech světa se dozvíte také na stránkách nakladatelství JOTA .