Vítězná láska

Název knihy: Vítězná láska
Autor: Vlasta Javořická
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2011
Pevná vazba s přebalem
Počet stran: 256 str.
Cena: 238 Kč

Poslední dílo Vlasty Javořické, dokončené v roce 1970, přináší na pozadí historických změn čtyřicátých a padesátých let minulého století pestrý a pohnutý děj. Autorka sleduje životní osudy rodiny továrníka Karáska a rolníka Soukupa, odehrávající se na venkově i v prostředí malého města. Z mnohých náznaků je patrné, že je to Studená a její krásné okolí. Lucie i Zdeněk prožívají radosti i smutky, prohry i pády, ale jejich věrná láska, podpořená knězem Ondřejem Pilkou, je nakonec vítězná.

O autorce:

Vlasta Javořická (1890-1979), vlastním jménem Marie Barešová, provdaná Zezulková, si svůj literární pseudonym zvolila podle hory Javořice tyčící se nad její rodnou Studenou. Byla nejmladší z šesti dětí a od dětství byla pevně rozhodnutá stát se spisovatelkou. V jedenadvaceti se provdala a s manželem vychovávala šest dětí (pět vlastních a jednoho přijatého sirotka).

Javořická začala publikovat v roce 1915. Své povídky posílala do katolických časopisů a kalendářů, nejprve regionálních, později i centrálních novin vydávaných Čs. stranou lidovou. Za první republiky vydala několik desítek románů a sbírek povídek, které se však po německé okupaci vesměs ocitly na indexu. Potýkala se také s nevolí manžela, který její psaní nikdy neocenil. Po roce 1948 mohla vydávat pouze v cizině, pro českou menšinu v USA.

Až v roce 1968 vyšel na pokračování román Dva mlýny v Zemědělských novinách a v roce 1972 v časopise Naše rodina reedice románu Na faře. Potom se ale pro ni možnost vydávat opět zcela uzavřela. Její knihy začaly znovu vycházet až deset let po její smrti, po roce 1989. Dílo, jež po ní zůstalo, je úctyhodné a čítá na 240 knih. Psala povídky, romány, ale i pohádky, básně, legendy. Je také autorkou šestidílné autobiografie.

Ukázka z knihy:

Paní Marie Karásková seděla u snídaně se svou dcerou – lámala si do kávy rohlík a zřejmě si velmi pochutnávala. Dcera Lucie pila čaj a přitom kouřila, dívala se do novin a spokojeně řekla: „Zase prohra, bohudíky, jde to ke konci. Řežou je na všech frontách. V nejbližší době to vyhrají spojenci a nám to umožní zase volně dýchat. Bože, jak bude krásně na světě – jak rozkvete naše ubohá vlast a tatínkův závod a všechno kolem nás. Znovu se vzchopí umění, naši spisovatelé se dostanou ke slovu a dětem ve škole se už bude říkat jen pravda. Naleje se jim konečně čistého vína.“

„Jak to myslíš? Snad by děti ve škole neměly pít? Propánaboha, ještě to! Mládež už je tak dost zkažená!“ Pohoršeně se podivila paní Karásková a rozdurděně zamíchala svojí lžičkou. Slečna Lucie trhla rameny: „Ale to je řečeno jen tak – tak obrazně. Víš, jak je to teď ve školách všechno po německu a naše vzácná minulost, dějiny a celá naše historie je zfalšovaná.
Vždyť nám dokonce tvrdili, že kněžna Libuše, naše legendární máti, byla původně Němka.“ Lucie usrkla čaje a s odporem se ušklíbla. „Ta naše Bety vaří čím dál hůř. Tohle je také čaj? Myslím, že kupuje ten nejlacinější.“

„Nebuď tak náročná,“ pohrozila jí paní Karásková, „proč bychom měli kupovat ten nejdražší? Přislaď si a přilej šťávu – nebo sis mohla vzít kávu.“ „Takovou? Ze samého žita? Tomu ty říkáš káva?“ „Prosím tě, Luci, opravdu nevím, po kom jsi zdědila tuhle popanštělost. Já jsem tě v ní nevychovala a tatínek je přece tak dobrý hospodář. Sama dobře víš, že říká: Kdo šetří – má za tři!“
 „Za tři,“ zasmála se dívka. „My nemáme za tři, ale za sto a ještě za víc. A přitom co z toho celého majetku máme? Cos užila ty a co užil tatíček? A co chudák Vláďa?

Sloužíte jen tomu molochu, který nás všecky vysává, a co jste udělali Vláďovi? Řeknu ti, mami, že celý ten podnik a celé to bohatství nenávidím. Kdybych v něm musela žít tak jako ty, tak bych – to mi věř – raději nežila!“ Její poslední slova zněla hořce a bolestně. Odhodila cigaretu a odstrčila šálek s vychladlým čajem.

Více informací nejen o této knize Vítězná láska se dozvíte také na stránkách nakladatelství JOTA.