Zakázaná láska

Název knihy: Zakázaná láska
Autor: Miloš Smetana
Rok vydání: 2008
Počet stran: 256 str.
Cena: 209 Kč

Kniha vypráví o Zdence, sedmnáctileté dceři novináře a vlastence Karla Havlíčka Borovského, která se zamilovala do rakouského důstojníka polského původu Quida.
Společnost takovému vztahu nepřála, přesto jejich láska den ode dne sílila. Avšak od „Dcery národa“, jak Zdence přezdívali, se očekávalo, že se provdá za českého vlastence...

O autorovi: Miloš Smetana

Pracoval jako divadelní dramaturg, potom byl redaktorem Divadelních novin a publikoval v nich řadu recenzí a článků. Dlouhá léta působil jako televizní dramaturg, na televizních inscenacích a seriálech spolupracoval s našimi předními scenáristy (s Jaroslavem Dietlem, Zdeňkem Svěrákem, Zdeňkem Mahlerem, Romanem Rážem). V poslední době se dramaturgicky podílel například na populárním seriálu Jana Míky Život na zámku. Tematikou televizních seriálů se zabýval i v knize Televizní seriál a jeho paradoxy (2000). Herecké tvorbě Jana Třísky věnoval knihu Dvě kariéry Jana Třísky (1991, 1995).
Je autorem asi třiceti televizních i rozhlasových her, které byly úspěšně uvedeny doma i v zahraničí (Tichý svědek, Pohár za první poločas, Klec pro dva slavíky, Plná bílá čára). Patří k nim i televizní film Principálka (s Věrou Galatíkovou v titulní roli). Právě k postavě neobyčejné divadelní direktorky Elišky Zöllnerové se autor vrátil a literárně ji zpracoval v knize Principálka (Motto 2000). Jeho důvěrnou a zasvěcenou znalost divadelního a televizního prostředí dokládají mimo jiné i jeho další knihy Sokyně (Motto 2001), Hlavní role (Motto 2002) a v neposlední řadě Ředitel zeměkoule (Motto 2005).

Ukázka z knihy Zakázaná láska:

Slavnostní večer se přiblížil. Za necelou hodinu mělo vypuknout, co se dny a týdny starostlivě připravovalo, pokud je možné, aby se lidé dostatečně připravili na všechno, čím je umí budoucnost překvapit. Nervozita v rodinách vrcholila; matky neustále probíraly stav zevnějšku svých dcer, jejich účesů, vhodnost šperků. Spokojenost mladých dam se střídala s nespokojeností, sebevědomí se mísilo s obavami. Znovu a znovu uvažovaly o svých šatech, protože šaty jsou pro ženu vždycky víc než pouhé oblečení, a dvojnásobně jim na nich záleží, když chtějí získat pozornost. Betty pomáhala své mladší přítelkyni obléci novou plesovou toaletu, bílou s rudými máky a bohatě zdobenou tylem a krajkami. „Moc ti sluší. Jinak se to říct nedá.“ Zdenka se obhlédla v zrcadle, zkoumala, jestli jí ta dobrá duše něco nenamlouvá. „Ženské budou koukat!“ opakovaně tvrdila Betty. „Mužští budou nadšením bez sebe. Kounic určitě. Nebo Kheil?“ Zdenka odpověděla s ironií, která jí byla vždy blízká: „Velice milí pánové.“ „Taky si myslím,“ oplatila jí Betty. „Ale mně by už mohli dát pokoj. Někdo by jim to měl poradit. Kam se vrtnu, tam se kolem mne motají,“ stěžovala si Zdenka, ale zároveň jí ten mužský zájem lichotil. „Panebože, buď ráda, že se motají! Co by jiná holka za to dala, kdyby se jí dvořil hrabě Kounic.“ Betty se oba mladíci velmi líbili a nepochybovala o tom, že si přítelkyně nakonec jednoho z nich vybere: odříkaného chleba největší krajíc. „Můžu ti něco prozradit? S panem Kheilem jsem skončila.“ „Vážně? Vždyť jsi pana učitele milovala?“ „Minulý týden jsem to skončila.“
 „Zrovna před plesem? Chápu, že mít naráz dva snaživé nápadníky je náročné…“ Betty si vzpomněla: „Poslyš, přece jste si jako důkaz vyměnili vlasy –“ „Ustřižené vlasy jsou… nejsou záchranné laso.“ Když vytáhla jeden trumf, rozhodla se, že vynese i druhý: „Chtěla bych skončit i s Kounicem.“ „Nevěřím!“ „Uvidíš.“ „On s tím nebude souhlasit, protože – je větší bojovník než Karel Kheil.“ „O tom rozhoduje žena.“ Betty přikývla, i když tak úplně nevěřila, že má Zdenka pravdu. „Počkej, postůj klidně, ať ti to vzadu dopnu…“ Zdenka byla ze všech těch dívek, které se připravovaly získat večer zájem či lásku mladých mužů, rozhodně nejzkušenější; už mnohokrát vystupovala na veřejnosti, při různých slavnostních příležitostech. Poznala, co znamená vzbudit pozornost lidí: může být příjemná, ale i docela protivná, protože lidé, jak si stihla všimnout, jsou příjemní i protivní. Ve svých osmnácti letech zažila toho víc než všechny holky z celé jejich školy dohromady.
Leccos musela překonat, smířit se s tím, což pro ni nebylo snadné, neboť slečna byla hodně samostatná i neposlušná. Nepoddajná jako její otec.
Vlastně kvůli němu ji všichni stále pozorovali. Dříve to přijímala ochotně, dokonce s potěšením, ale přehnaného zájmu lidí cizích i známých se už nabažila; litovali ji, obdivovali ji, nebo se s ní nemohli dohodnout, to se také mnohokrát přihodilo. Nejen ve škole. V pokoji se objevil asi pětapadesátiletý vousatý muž.


Více informací o knize Zakázaná láska se dozvíte také na stránkách nakladatelství MOTTO.