Zapomeň na minulost

Název knihy: Zapomeň na minulost
Autor: Magda Váňová
Nakladatelství: Šulc-Švarc
Datum vydání: 1/2015
Počet stran: 400
Formát: 137 × 207 mm, 532 g, vázaná
Cena: 369 Kč

Lékař Josef Prokop chce prožít šťastný a harmonický život, naplněný užitečným posláním. Neměl to však snadné, když začal studovat. Medicíně se věnoval s láskou a velkým úsilím, ale nebyl dravec, který umí jít tvrdě za svým a dosáhnout výhodného profesního a společenského postavení. Chyběly mu vlastnosti potřebné k závratné kariéře, ale v poslední čtvrtině minulého století se přesto stal ve svém oboru úspěšný a uznávaný. Ženy však pro něj zůstaly velkou neznámou. Oženil se třikrát a pokaždé jeho manželství dopadlo trochu jinak, než očekával.

Román začíná v den, kdy se Josef chystá na svatbu svého syna z prvního manželství, který si bere jeho třetí manželku a za svědka jí jde jeho druhá žena. Svatba Josefova syna definitivně spojila tři jeho manželky bizarním poutem. V každé životní etapě byla pro něho důležitá právě ta, se kterou žil a miloval ji a ona ho formovala tak, aby ta následující byla úplně jiná. První ho okouzlila smyslností, ale ze všeho nejvíce dávala přednost jednoduchému a pohodlnému životu. Druhá byla vzdělaná, kultivovaná a za svoji hektickou činorodost očekávala obdiv. Jakmile však přestala být středem pozornosti, změnila se v malichernou ženu, která zkratově požaduje rozvod. Mladá a krásná třetí manželka naplnila Josefa dokonalým uspokojením, jako by se mu splnila všechna přání, která skrýval za svou zdrženlivostí. Ale osud mu také připravil těžké zkoušky. Po vážném úrazu stojí před otázkou, co bude dál smyslem jeho života, když se s jeho poslední ženou oženil syn. Josefa trápí, že ho v životě už nic pěkného nečeká. Příkazem zapomeň na minulost se chce vrátit ke svým dřívějším hodnotám a zkusit žít pro něco nového.

Ukázka z knihy

Zapomeň na minulost:

Jolana stála v koupelně a pozorovala cizí tvář, kterou odráželo zrcadlo. Seminář na fakultě jí skončil ve čtyři, v půl páté byla doma a od té doby přemýšlela, co si vezme večer na sebe. Že se taky nalíčí, se rozhodla před půlhodinou. Šminek měla plný toaletní kufřík, byly to oblíbené dárky, které jí vozila ze zahraničí matka, ale většinou je nepoužívala. Nanejvýš rtěnku, jinak byla většina líčidel nedotčená. Ale do osmi zbývalo spousta času, proto se rozhodla, že se zkrášlí. Použila všechno, co v kufříku našla, včetně silné vrstvy pudru.
Vypadám příšerně, pomyslela si, když se prohlížela ze všech stran. Josef se mě lekne. Nemilosrdně roztočila kohoutek s teplou vodou, nešetřila mýdlem a vydrbala se do své obvyklé podoby. V šatně klopýtla o kupu oblečení, které si předtím zkoušela a zavrhla, aby se nakonec rozhodla pro oblíbenou sukni a svetr.

Nedbale naházela šaty na ramínka a pověsila zpátky do skříně. Prošla bezmyšlenkovitě bytem, občas prstem přejela po nějakém kusu nábytku a štítivě si prohlížela světlé šmouhy, které po sobě zanechala. Měla bych tu uklidit... Umyla si zaprášené ruce a rozhodla se vyrazit, i když hodiny ukazovaly teprve sedm.

Na Josefa čekala v lékařském pokoji do půl deváté. Vstoupil tiše, v první chvíli si ani neuvědomila, že už je uvnitř. Seděla za stolem a četla si letáčky o prevenci rakoviny prsu. Když si uvědomila, že není sama, otočila se a zatajil se jí dech. V bílých kalhotách, rozhalence a bílém plášti ho viděla poprvé. Kdyby řekla, že mu to slušelo, bylo by to příliš slabé slovo. Ostýchavě se zvedla, aby ho pozdravila, ale než stačila udělat první krok, byl u ní. Odhodil si rukou kadeř neposlušných černých vlasů, usmál se a už ji držel v náručí. Stoupla si na špičky a obrátila k němu obličej. Dotkl se rty jejího čela.

Zamilovala jsem se, uvědomila si Jolana a byl to tak palčivě sladký pocit, až se jí chtělo plakat. Podobné scény znala jen z filmů a přišlo jí neuvěřitelné, že něco tak závratného potkalo i ji. Přitiskla se Josefovi na prsa a pevně ho objala kolem pasu. Hlavou jí bleskla vzpomínka na Januše a na jeho obhroublé milování.
Josef se jemně vymanil z její náruče a políbil ji střídavě na oční víčka. „Děkuju, že jsi přišla,“ zašeptal a posadil ji do křesla u konferenčního stolku. Všimla si, že opěradla jsou častým používání roztřepená. Pevně je sevřela. Kolik žen tu s ním asi sedělo přede mnou?
Posadil se na gauč proti ní a pozorně si ji prohlížel. Zalitovala, že si smyla pracné nalíčení a zavrhla béžové šaty s límečkem, které jí mimořádně slušely.

„Vypadáš báječně,“ pochválil ji. „Moc se mi líbí, že se nelíčíš. Nemám to rád.“ To mě zaujalo i na Vilmě, vybavil si Josef. Nikdy se vlastně moc nemalovala. Ale s ní je konec. Naprostý a definitivní. Věčná škoda, že je tohle roztomilé stvoření vdané a má dítě. Jolana mlčela, takže se zeptal: „Byla jsi dnes na fakultě? Co studenti? Nezlobili?“
„Já bych jim dala.“ Jolana se hrdelně zasmála. Proti Vilmině koňskému řehotu to Josefovi znělo obzvlášť lahodně. „S většinou si tykám,“ pokračovala. „Jsou milí a polština je baví.“
„A co ty? Chtěla bys u učení zůstat?“
Jolana se v křesle zavrtěla. „To nezáleží jen na mně. Jsem tu s mužem na čtyři roky. Až ho odvolají, budu muset odejít s ním.“

S napětím Josefa pozorovala, ale ve tváři se mu nepohnul ani sval. Je mu to jedno. A proč by vlastně nebylo? Znají se tak málo a ke všemu je ženatý. Já s Janušem nikam nepůjdu! nejradši by vykřikla. Ať si táhne do svého vysněného Německa, mně nechá Marii a budu mu vděčná do konce života. A na tebe si nebudu dělat žádné nároky, stačí mi občas tě vidět a povídat si s tebou. Jestli chceš, klidně si s tou svou Vilmou zůstaň, nebudu dělat scény, budu tě jen tiše a bez nároků na společný život milovat.


Knihu Zapomeň na minulost koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Šulc-Švarc.