Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Jak se Saša Katsapov cítí v temné, bohatě rozvrstvené roli Von Rothbarta? „Jak jinak než báječně! Labutí jezero jsem málem sál s mateřským mlékem, vždyť jsem žil v někdejším Leningradě, vystudoval Ruskou baletní akademii A. Vaganovové a byl jsem v angažmá ve Státním akademickém divadle Musorgského. Ale vyhovuje mi i lehké ozvláštnění charakteru této postavy, jak ho pojal Kenneth Greve.“ Původně měl tančit prince, ale princů prý si užil dost. „Řekl jsem Grevemu, že by mě víc těšila složitá role Rothbarta, kterého jsem ještě nikdy netančil, a poprosil jsem, ať do ní vloží víc techniky, aby byla role náročnější a pro diváky ještě zajímavější.“
Saša Katsapov má hluboce zažitou precizní klasickou techniku. Diváci v Praze si ho oblíbili v Louskáčkovi i v Šípkové Růžence, v baletech Romeo a Julie i v Giselle i jako zlověstně vášnivého Abdérachmana v Raymondě. Dokáže se však zároveň cele vžít do různorodých charakterů moderního repertoáru. Tak zaujal například jako Don José v Carmen slavného tvůrce Matse Eka či v postavách mnoha choreografií Jiřího Kyliána (Dítě a kouzla, Sinfonietta, Polní mše, Petite mort...) i v představeních komponovaných z více děl. Když tančil roku 2002 Oidipa v Tetleyho choreografii Sfinx po boku primabaleríny Anglického národního baletu Darii Klimentové, kritika nešetřila chválou. Se svou manželkou, primabalerínou baletu Národního divadla Nikolou Márovou, však bývá Saša na scéně vidět jen vzácně, většinou vystupují každý v jiném obsazení. „Neprospívá tanci ani vztahu, když se partneři potkávají na jevišti,“ tvrdí Saša. Stejné zájmy o tanec a film i Sašova výborná čeština však partnerskému vztahu svědčí.
Oblíbený první sólista se v poslední době stal tváří Nové scény Národního divadla, jak lze zjistit z nedávno vylepených plakátů. Na Nové scéně vystupuje v jednom z obsazení v triptychu Petra Zusky a Jiřího Kyliána Extrém.
Mezi jeho nejmilejší patří hlavní role v choreografii uměleckého šéfa Národního divadla Petra Zusky nazvané Brel – Vysockij - Kryl/Sólo pro tři. Za sugestivní ztvárnění této postavy dostal v roce 2008 Cenu Tanečního sdružení ČR za nejlepší taneční výkon. „Myslím, že jsme byli v Sólu pro tři s Petrem Zuskou naladěni na stejnou strunu a dobře jsme se shodli,“ řekl pro taneční internetový server. „Mám rád písničkáře a to téma mi bylo blízké, takže jsem se do role ponořil.“ Zakázané písně Vysockého znal od dětství v tehdejším Sovětském svazu, otec si je pouštěl, ale syna marně varoval, ať si je nezpívá ve škole, aby neměl malér... S chutí tančí i v dalších Zuskových kreacích (Ibbur, D.M.J. 1953-1977), ale protože má smysl pro humor, se dvěma kolegy z baletu ND vymysleli i parodii Tři pro sólo, která pobavila i jejich šéfa, tvůrce Sóla pro tři.
Sašovo výrazné umění zaujalo také ve výpravných choreografiích Libora
Vaculíka (Malý pan Friedemann, Někdo to rád...), za jehož titulní postavu v Ivanu Hrozném dostal Cenu Thálie. Nominován na ni byl dalšího roku za ztvárnění Petruchia ve Zkrocení zlé ženy, kdy ho čekalo též ocenění Philip Morris Ballet Flower Award udělované nejlepšímu baletnímu umělci v klasickém tanci. Pražské publikum mohlo Alexandre Katsapova nedávno obdivovat i v titulní roli Fausta v poslední baletní premiéře choreografa Libora Vaculíka. Spolu s předními tanečníky ND se chystá na velké květnové turné do Číny. V Pekingu by měl s Adélou Pollertovou vystoupit v duetu Petra Zusky Déja vu. S tímto působivým duetem už objeli půl světa v rámci baletních GALA.
Slavnostní vyhlášení Cen Thálie se uskuteční v sobotu 20. března od 20 hodin v pražském Národním divadle.
