Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého

Dvacátý první ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého má své finalisty. Do soutěže bylo nominováno či přihlášeno celkem 80 výtvarníků a skupin, tedy nejvíce v dosavadní historii soutěže. Mezinárodní porota z nich vybrala tato jména: dvojice Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, Václav Magid, Jakub Matuška, Alice Nikitinová a další dvojice David Böhm a Jiří Franta.

Výstava prací finalistů se uskuteční od 4. listopadu 2010 do 17. ledna 2011 v Centru současného umění DOX. Letošní laureát bude vybrán v průběhu výstavy a slavnostní ceremoniál a předání ceny se uskuteční 23. listopadu, dramaturgii večera bude mít umělec Michal Pěchouček.

Ve stejném termínu se na tomto místě bude konat také výstava všech dosavadních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého – Vítězové 1990-2009, kde budou představeny práce dosavadních 20 nositelů ceny. K výstavě bude vydán reprezentativní katalog shrnující dvacet let existence soutěže. Třetí výroční výstavou se stane historické připomenutí osobnosti Jindřicha Chalupeckého. Zahájení všech tří výstav proběhne 3. listopadu 2010 v 19 hodin v Centru současného umění DOX.

K výročí založení Společnosti Jindřicha Chalupeckého se rovněž připravuje rozhlasový a filmový dokument. V tomto roce by se Jindřich Chalupecký dožil 100 let, od jeho smrti uplynulo právě 20 let. Soutěž je určena pro mladé české výtvarné umělce, kterým není víc než pětatřicet let. Laureát získá padesát tisíc korun na svůj další umělecký rozvoj, šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a jedno sto tisíc korun na realizaci výstavy, projektu nebo katalogu během roku 2010.

Cena Jindřicha Chalupeckého byla založena v květnu 1990 z podnětu dramatika a spisovatele Václava Havla, malíře Theodora Pištěka a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře. Prvním vítězem byl Vladimír Kokolia, oceněním se pyšní řada umělců, kteří dnes patří k české špičce.

Vasil Artamonov (1980) a Alexey Klyuykov (1983) byli vybráni pro konsistentní kvalitu jejich díla, které zahrnuje širokou škálu médií od performancí, instalací, malířství, sochařství až k sociálním projektům. Tito umělci demonstrují hlubokou znalost historie umění a reagují na impulsy z minulosti, hlavně futurismu a suprematismu. Historii umění používají jako rámec svého průzkumu a svou prací reagují na politické otázky související s vývojem demokratických systémů a kapitalistických ekonomií v bývalém sovětském bloku.

David Böhm (1982) a Jiří Franta (1978) jsou mezi finalisty již podruhé. Jejich společná práce opět zaujala porotu díky svému dokonalému formálnímu zpracování i pro zaujetí autorů pro sociální a kulturní otázky. Společné projekty jsou inspirovány street artem a graffiti, reagují na institucionální kontext umění. Komise přihlédla k jejich loňské „neviditelné“ prezentaci, kde bylo možné vidět dílo pouze za účasti diváka. Umělci požívají kresbu a instalaci k akcentaci jevů, které zůstávají skryté našemu vnímání.

V případě Václava Magida (1979) porota ocenila konceptuální kvality jeho práce, schopnost propojování souvislostí a referencí na vysoké intelektuální úrovni, kde s jemnou ironií podrobuje skutečnost racionální analýze a jeho soustředěný zájem o vybrané situace má i sociální přesahy. Porota také kladně zaznamenala jeho kurátorskou a teoretickou práci, která je - ať už v kontextu jeho vlastní tvorby, nebo i pro formování místní umělecké scény klíčová.

Jakub Matuška (1981) uplatňuje ve své práci streetartový přístup v rámci monumentálního malířství. Jeho zajímavá estetika a malířské schopnosti jsou patrné v klasických obrazech na plátně, která přesně kompozičně i formálně buduje. Dosahuje jasného, silného a bohatého výrazu s popově surrealistickým vyzněním. Porotu jeho dílo zaujalo a přesvědčilo svou malířskou kvalitou a osobitou poetikou.

Alice Nikitinová (1979) transformuje ve svých obrazech, objektech a instalacích každodenní zkušenosti. Vstup do jedné z jejích instalací působí jako bychom se dívali přes zvětšovací sklo. Vytváří abstraktní svět, který je redukovaný až k základům existence. Humorným způsobem a s použitím piktogramů jej vytváří jako protiklad záplavy pohyblivých obrazů a nepotřebných impulsů. Její přístup k malbě zaujal komisi díky soustředěnému přístupu a eliminaci nepotřebných prvků. V mnohých ohledech odkazuje na dílo Kazimira Maleviče a tím ke svému zázemí.

Složení odborné poroty: Susanne Altmann, nezávislá kurátorka, Německo, předsedkyně poroty Ondřej Chrobák, kurátor, Galerie Středočeského kraje
Mira Keratová, kurátorka a teoretička umění, Slovenská republika
Pavel Liška, rektor VŠUP, Česká republika, Martin Mainer, umělec, Česká republika, Joanna Mytkowska, ředitelka Muzea moderního umění ve Varšavě, Polsko.

Zdroj: Dox Prague.org

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout