Premiéra Laterny magiky Legendy magické Prahy

Soubor Laterny magiky, který již víc než rok působí ve svazku s Národním divadlem, přichází s novým představením, které budou moci diváci obdivovat od 3. března 2011 na Nové scéně ND. Legendy magické Prahy jsou premiérou, kterou se Laterna magika vrací ke svým kořenům a uměleckým principům. K tvorbě se sešel zkušený tým osobností, které jsou s historií souboru více či méně spjaté, v jejich práci ožívá poctivé české divadelnictví.

Režisérem představení je Jiří Srnec, tvůrce černého divadla, které je vedle Laterny magiky dalším divadelním principem, který obohatil světové kulturní dědictví. Legendy magické Prahy se vracejí k námětu z představení Černého divadla Jiřího Srnce z 90. let Ahasver, ale v novém uměleckém hávu. Hudbu k chystanému představení vytvořil jazzový pianista a skladatel Kryštof Marek, choreografie byla svěřena do rukou Petra Zusky, šéfa baletu ND, který patří k našim nejvýznamnějším současným tvůrcům. Kostýmy a rekvizity pocházejí z dílny Šárky Polak Hejnové, která si vydobyla uznání u nás i ve světě nejen jako kostýmní výtvarnice pro činoherní a operní produkce, ale také spoluprací s filmem a televizí (kdo z diváků by si nevzpomněl třeba na kouzelné kostýmy z pohádkového seriálu Arabela). Plejádu uměleckých osobností uzavírá architekt a scénograf Miloslav Heřmánek, dlouholetý spolupracovník Laterny magiky a žák Josefa Svobody, jenž byl světově uznávanou osobností.

Na co se mohou diváci v novém představení těšit?

Prostřednictvím některých legend a pověstí, které je zavedou do rudolfínské Prahy a starého židovského města, mohou nahlédnout do symboliky starých příběhů a zamyslet se nad věčnou pamětí, která je zakotvená v místech, kolem nichž možná denně procházíme, pamětí, kterou zaznamenává příroda, ale také lidská duše. Legendy magické Prahy jsou také uměleckým vyznáním lásky ke krásnému místu, které romantikové nazývají Prahou sta věží nebo Matkou měst. Množství pověstí a legend, které je opřádají, je nepřeberné, proto můžeme připomenout jen některé z nich, například pověsti o tajemném Faustově domu, příhody slavného rabbiho Löwa nebo příběhy prosté magie, ale o to více ukazující dobré i zlé stránky lidské duše, jakým je historie pražského orloje.

„Laterna magika mi byla vždy blízká,“ vyznává se režisér představení Jiří Srnec. „Profesor Svoboda mi kdysi nabídl místo režiséra, ale řekl mi, že si přeje, abych přestal dělat černé divadlo. V té době jsme měli za sebou asi 40 mezinárodních festivalů, jezdili po světě a mně se zdálo, že to své divadlo nemohu opustit. Později jsem přece jen několikrát zalitoval, že jsem toho nebyl schopen. V minulosti, není to tak dávno, jsem několikrát v Laterně magice byl a nabízel některé své práce včetně Ahasvera, původně jsem dokonce chtěl, aby Ahasver vznikl přímo v Laterně magice. Svým způsobem jsem to představení inscenoval v jejím duchu, ale nikdy jsem ho „laternou magikou“ nenazval, ale neříkal jsem mu ani černé divadlo, protože toho tam již bylo málo. Teď se vlastně vrací tam, kam mělo už jednou patřit.“

Legendy magické Prahy stojí na principech Laterny magiky, ale obsahují také prvky černého divadla, ačkoli tentokrát také v originální podobě. Již klasické postupy s kombinací herecké a taneční akce, filmové projekce a sofistikované scénografie dodnes lákají nové diváky a dokazují, že Laterna magika je stále živým divadlem. Využití technologie není ale v žádném představení samoúčelné. „Promítaný obraz používáme jen tam, kde je opravdu důležitý, kde posouvá děj, dotváří atmosféru, vytváří podstatné asociace,“ vysvětluje scénograf Miloslav Heřmánek. „Chceme také, aby se co nejvíce propojil s hereckou akcí a hudbou. Nechceme naopak, aby projekce poklesla na úroveň ´kinetické dekorace´, aby byla přítomna pouze jako standardní šum v pozadí. V představení budou proto určité pasáže zcela bez projekce. V těchto situacích se těžiště přesune ke „klasickým“ divadelním prostředkům, včetně širšího použití práce se světlem.“

Legendy magické Prahy:

Námět, scénář, režie:                                   Jiří Srnec
Kamera, spolupráce na scénáři:                  Emil Sirotek, Antonín Daňhel
Hudba:                                                         Kryštof Marek
Choreografie:                                               Petr Zuska
Pohybová spolupráce:                                 Adéla Srncová
Návrhy kostýmů a masek:                            Šárka Polak Hejnová
Scénografie, spolupráce na scénáři:           Miloslav Heřmánek
Střih:                                                            Alois Fišárek
Zvuk:                                                            Ing. Ivo Špalj
Produkce filmové části:                                Viktor Mayer