Úspěšná Janáčkova opera Věc Makropulos se vrací do Národního divadla

Jeden z nejúspěšnějších titulů posledních sezón na scéně opery Národního divadla, mistrovské dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos, se vrací v pouhých čtyřech reprízách v této sezóně. Symbolicky se tak děje ve dnech 120. výročí narození Karla Čapka, který je autorem předlohy – stejnojmenného tragikomického dramatu o touze po nesmrtelnosti.

V hlavní úloze Emilie Marty - Eliny Makropulos se opět představí výtečná německá sopranistka Gun-Brit Barkmin, jež byla, stejně jako celé nastudování amerického režiséra Christophera Aldena a vynikajícího českého dirigenta Tomáše Hanuse, oceněna nadšenými recenzemi v domácím i zahraničním tisku. Reprízy se uskuteční v termínech 2. a 12. února a 18. a 23. března 2010!

Na inscenaci Věci Makropulos se soubor opery Národního divadla podílel v koprodukci s English National Opera. Šéf pražské opery, Jiří Heřman, samotné dílo přibližuje: „Janáčkova Věc Makropulos nás konfrontuje s nekompromisně ubíhajícím časem lidských životů a dává nám mnoho impulsů k zamyšlení nad lidskou existencí.“ Ve své  předposlední opeře Janáček oproti Čapkově „filosofické komedii“ zdůraznil mimo jiné erotické vztahy jednajících postav a erotickou atmosféru samotného příběhu. I po 85 letech od svého vzniku zaujme dílo přesným vcítěním do role ženy, která přes všechen cynismus získaný během svého třistaletého života stále touží po lásce, smyslu, naplnění a závidí smrtelným, že v tyto „obyčejné věci“ dovedou – možná naivně – věřit.

„Janáček prohloubil, individualizoval a procítil Čapkovu filozofickou komedii, tím, že ji zhudebnil svou hořkosladkou hudbou vyjadřující jeho vlastní křehkou smrtelnost. Vložil sem všechny své palčivé ambivalentní pocity spojené s odchodem ze života a s nenaplněnou láskou, jež vášnivě provázela jeho stáří,“ dodává režisér inscenace Christopher Alden k Věci Makropulos, jejíž činoherní podobu z roku 1971, v podání souboru Divadla S. K. Neumanna v hlavní roli s Janou Štěpánkovou, uvedla v neděli 10. ledna Česká televize.

V německé pěvkyni Gun-Brit Barkmin získala opera Národního divadla špičkovou interpretku, vystihující zcela přesvědčivě expresivní až naturalistické polohy Janáčkovy opery. O jejích kvalitách svědčí – kromě dosavadního soupisu účinkování na věhlasných scénách s předními tvůrci – i aktivity Gun-Brit Barkmin v letošní sezóně: například part Ellen Orford v Brittenově Peteru Grimesovi v Opera am Rhein v Düsseldorfu, Elsa ve Wagnerově Lohengrinovi na scéně lipské Opery nebo titulní úloha Salome Richarda Strausse v Opernhaus Zürich pod vedením dirigenta Christopha von Dohnányiho a režiséra Sven-Erica Bechtolfa. Za stěžejní roli Emile Marty získala Barkmin Cenu ředitelky festivalu Opera 2009.

Po boku Gun-Brit Barkmin se v Národním divadle představí italský tenorista Gianluca Zampieri jako Albert Gregor a přední český barytonista Martin Bárta jako baron Prus. V dalších rolích vystoupí Jan Markvart, Alžběta Poláčková, Tomáš Kořínek, Gustáv Beláček, Bohuslav Maršík, Lenka Šmídová, Jan Ježek a Stanislava Jirků. Autorem scény je britský scénograf a Charles Edwards. Kostýmy k inscenaci jsou dílem britské návrhářky Sue Willmington.

GUN-BRIT BARKMIN - Emilia Marty

Rodačka z německého Rostocku studovala zpěv nejprve na tamní konzervatoři u Siegfrieda Eisenbacha, poté v Drážďanech na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber u Prof. Heidi Petzold. Ve studiích pokračovala mistrovskými kurzy u Hartmuta Haenchena, Carla Bergonziho a Elisabethy Schwarzkopf. Debutovala v roce 1997 na koncertu v drážďanské Semperoper v Mahlerově 4. symfonii pod taktovkou J. P. Weigeleho za doprovodu Staatskapelle Dresden. Na operním jevišti poprvé vystoupila jako Donna Anna v Donu Giovannim v St. Pöltenu. O rok později vystoupila v této roli ve Stadttheater Görlitz, a také jako Hraběnka v Mozartově Figarově svatbě na Schlossfestspiele ve Wernigerode.

Od sezony 1998/1999 byla angažována ve Stadttheater Freiberg, kde k jejím rolím patřila Marie (Lortzing: Hans Sachs), Antonia (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Alice (Fall: Die Dollarprinzessin), Maria (Nessler: Der Trompeter von Säkkingen), Carlotta (Millöcker: Gasparone), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna) a Giunone v Cavalliho opeře La Calisto. Podílela se také na koncertních provedeních Griegova Peera Gynta a Gershwinova Porgy and Bess. V roce 2000 debutovala v Komische Oper Berlin jako Mimi v Pucciniho Bohémě v inscenaci Harryho Kupfera a v témže roce se stala členkou souboru. V režii H. Kupfera vytvořila také další role: 5. služka ve Straussově Elektře, Amelia v Reimannově Domě Bernardy Alby (také na Festivalu de Perelada ve Španělsku).

Za roli Vychovatelky v Brittenově Utahování šroubu získala ocenění Daphne-Preis, udělované Berlínskou divadelní obcí. Dalšími rolemi v Komische Oper byly Sylva Varescu v Kálmánově Čardášové princezně, Ghita v Zemlinského opeře Der Zwerg a Alice Ford ve Verdiho Falstaffovi (obě v inscenaci Andrease Homokiho), Janáčkova Jenůfa v Její pastorkyni (inscenace Willyho Deckera), Marie v Bergově Vojckovi v inscenaci Richarda Jonese a Rosalinda ve Straussově operetě Netopýr. Zároveň hostovala v Mecklenburgisches Staatstheater ve Schwerinu, kde ztvárnila Janáčkovu titulní postavu v Kátě Kabanové a ve Welsh National Opera opět jako Marie v Jonesově režii Vojcka, s dirigentem Vladimírem Jurowskim.

V Opéra de Lyon zpívala part Anny ve vysoce hodnocené inscenaci Françoise Girarda Weillovy opery Sedm smrtelných hříchů, se kterou se zúčastnila také Edinburgh International Festival. Vychovatelku (Utahování šroubu) ztvárnila také v inscenaci Lucy Ronconiho a dirigenta Bruna Bartolettiho v Teatro Regio di Parma, Mimi (La Bohéme) v Seattle Opera House a Káťu Kabanovou v Staatstheater Braunschweig. Jako koncertní pěvkyně vystoupila se Šostakovičovými Sedmi romancemi na Alexandra Bloka s SWR Kammerorchester ve Freiburgu a Baden-Badenu. Toto dílo představila také s Zürcher Klaviertrio na R(h)ein-Vokal-Festival a nahrála pro firmu Claves.

V Berliner Philharmonie přednesla Schönbergovy Gurrelieder v klavírní verzi a s Nagoya Philharmonic Orchestra v Nagoyi v orchestrální verzi. V Semperoper v Drážďanech účinkovala jako Rezia v koncertním provedení Weberova Oberona. Na repertoáru má také Brahmsovo Německé requiem a Beethovenovu 9. symfonii. Nastudování postavy Emílie Marty v Janáčkově Věci Makropulos je debutem pěvkyně v České republice.

GIANLUCA ZAMPIERI - Albert Gregor

Tenorista Gianluca Zampieri se narodil v Benátkách. V roce 1992 vyhrál ve svém oboru mezinárodní pěveckou soutěž Mattii Battistiniho v italském městě Rieti. Jako sólista následně hostoval v mnoha italských operních domech – v Bologni, Benátkách, Janově, Římě, Palermu, Katánii – a v dalších zemích, mj. v Maďarsku, Německu, České republice a na Slovensku. Na svém repertoáru má např. titulní roli Guntrama ve stejnojmenné opeře Richarda Strausse, kterou zpíval v Teatro Bellini v Katánii, Wagnerova Siegfrieda v Soumraku bohů a Tristana, které zpíval na hudebním festivalu v tyrolském Erlu pod taktovkou Gustava Kuhna (2007), Verdiho Otella, ve kterém se představil v Badisches Staatstheater v Karlsruhe; k jeho dalším rolím patří z českého repertoáru Dvořákův Princ v Rusalce, Janáčkův Laca v Její pastorkyni a Martinů Manolios v Řeckých pašijích – všechny tři role provedl s velkým úspěchem na scéně Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Za roli Laci získal cenu za nejlepší mužský pěvecký výkon v rámci Festivalu Opera 2005. Dalším oceněním, které získal na české operní scéně, je Cena Thálie 2008 za titulní roli Cyrana z Bergeracu v opeře Franca Alfana, kterou nastudoval pro ostravské divadlo. V této roli se představil také v Karlsruhe. Na podzim 2007 debutoval jako Bacchus ve Straussově Ariadně na Naxu ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a v rámci pohostinského představení vystoupil v této roli také na scéně pražského Národního divadla (2008). Další angažmá ho v poslední době přivedla např. do Teatro dell’Opera v Římě (Princ v Rusalce), do Palacio de Bellas Artes v Mexico City (Laca v Její pastorkyni), do Teatro Goldoni v Livornu (Giordano: Andrea Chénier) a do ostravského divadla, kde v květnu 2008 nastudoval roli Nanniho v opeře Marca Tutina Vlčice (La lupa) a roli Cania v Leoncavallových Komediantech.

JAN MARKVART - Solicitátor Vítek

Je absolventem Vysokého učení technického v Brně, ovšem zpěvu se věnoval od dětství. Na profesionální dráhu jej připravil V. Babák, dále se umělecky rozvíjel pod vedením Jana Hlavsy. V roce 1983 vystoupil poprvé v Olomouci v roli Jeníka (Smetana: Prodaná nevěsta), o rok později se stal členem operního sboru v brněnské opeře. Byl to opět Jeník, který mu zde přinesl v krátké době výrazné úspěchy a umožnil vystoupení v dalších stěžejních rolích českého i světového repertoáru. S Jeníkem potom hostoval v Německu a díky němu byl přijat do Národního divadla v Praze v roce 1986. Zde vytvořil řadu rolí zpočátku především českého, později i světového repertoáru: Smetanův Podhájský (Dvě vdovy) a Lukáš (Hubička), Dvořákův Princ (Rusalka), Ovčák Jirka (Čert a Káča) a Jiří (Jakobín), Janáčkův Boris (Káťa Kabanova), Bizetův Don José v Carmen, Pucciniho Pinkerton v Madame Butterfly, Beethovenův Florestan ve Fideliovi a další.

V roce 1986 hostoval v Buenos Aires v roli Alberta Gregora v Janáčkově Věci Makropulos, v letech 1987-91 v Holandsku v Enschede v roli Jeníka, Števy (Janáček: Její pastorkyňa), Borise (Káťa Kabanová) a Rechtora (Janáček: Příhody lišky Bystroušky). V současné době vystupuje v Národním divadle mj. jako První ozbrojenec (Mozart: Kouzelná flétna), Smetanův Skřivánek (Tajemství) a Strážník (Hubička), Janáčkův Solicitátor Vítek (Věc Makropulos) ad. Koncertně vystoupil např. roku 1992 na Prager Opern Galla v Klagenfurtu, ve Florencii na Festivalu Maggio Musicale Fiorentino v Janáčekově Zápisníku zmizelého. Spolupracuje s rozhlasem, televizí (adaptace Jeremiášovy opery Bratři Karamazovi) a gramofonovými firmami.

TOMÁŠ HANUS - Dirigent

Dirigování vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Jiřího Bělohlávka. V roce 1999 se stal vítězem Mezinárodní dirigentské soutěže v polských Katowicích. Od sezony 2007/2008 působí jako šéf opery Národního divadla Brno. Jako asistent dirigenta Jiřího Bělohlávka spolupracoval na Janáčkově Kátě Kabanové ve Finské národní opeře (2003) a na Smetanově Čertově stěně v Národním divadle v Praze (2001). Znovuuvedení obou inscenací pak sám také dirigoval. V sezoně 2006/2007 úspěšně debutoval v Opéra National de Paris (Bastille), kde hudebně nastudoval inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos. V sezoně 2008/2009 bude tuto operu v Paříži opět dirigovat.

V nedávné době debutoval na Mostly Mozart Festival v New Yorku, dále vystoupil s Gävle Symfoniorkester ve Švédsku, s Národní filharmonií ve Varšavě, s milánským orchestrem I Pomeriggi Musicali ad. Jeho koncertní plány zahrnují mj. debut s BBC Symphony Orchestra, s Netherlands Radio Symphony Orchestra, s Islandským symfonickým orchestrem, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a s renomovaným švýcarským orchestrem Musikkollegium Winterthur vystoupí v curyšské Tonhalle. Tomáš Hanus má na svém kontě také několik nahrávek, např. s Pražskou komorní filharmonií, s Filharmonií Brno, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK nahrál symfonie Viktora Ullmanna, spolupracoval s vydavatelstvím Lotos Records ad. Od sezony 2007/2008 je uměleckým šéfem opery Národního divadla Brno.

CHRISTOPHER ALDEN - Režie

Narodil se v New Yorku. V posledních 30 letech patří k nejvyhledávanějším operním režisérům takřka na celém světě. Svou profesionální kariéru začal spoluprací na rockovém muzikálu Dva šlechtici veronští pro New York Shakespeare Festival. Zkušenosti s operní režií čerpal jako asistent režiséra Jean-Pierra Ponnelleho v Houstonu, Paříži a v Salcburku. Jako samostatný režisér upoutal pozornost inscenacemi pro Long Beach Opera v Kalifornii. V roce 1982 zde nastudoval Brittenovu operu Smrt v Benátkách a poté následovaly režie Rossiniho Lazebníka sevillského a Turka v Itálii, Čajkovského Evžena Oněgina, Mozartova Únosu ze serailu, Straussovy Ariadny na Naxu, Verdiho Dona Carlose, Brittenova Zneuctění Lukrécie a další. Ve Spojených státech spolupracoval s mnoha operními scénami, mezi které patří mj. Dallas Opera, Houston Grand Opera, Washington Opera, Chicago Lyric Opera a San Francisco Opera. V roce 1979 se představil v New York City Opera s Rossiniho Hrabětem Ory; pak následovala režie Italky v Alžíru.

Na evropském kontinentě debutoval v roce 1980 Mozartovým Donem Giovannim pro Stadttheater Basel ve Švýcarsku. Dále se představil Pucciniho Turandot, kterou inscenoval roku 1994 ve Welsh National Opera v Cardiffu a dále ve Scottish Opera v Glasgow a v londýnské English National Opera. Zde také v roce 2006 režíroval Janáčkovu Věc Makropulos, která vznikla v koprodukci s Národním divadlem v Praze. Další scénou, se kterou pravidelně spolupracuje, je Opera North v Leedsu – zde uvedl Pucciniho Tosku, Krátký život Manuela de Fally, Bizetovu Džamilé, Leoncavallovy Komedianty a Rossiniho Příležitost dělá zloděje. Pro Grand Théâtre de Genève inscenoval Mozartova Idomenea, Pucciniho Děvče ze Západu pro Opera Zuid v Nizozemí a Madame Butterfly pro Bilbao, pro Vlaamse Opera v Antverpách Verdiho Trubadúra a tři Bizetovy opery Džamilé, Doktor Miracle a Don Procopio pro Opéra Comique v Paříži.

V posledních sezonách režíroval Fallův Krátký život a Dallapiccolova Vězně (Il prigioniero) pro Řeckou národní operu, Monteverdiho Orfea pro Opera North, Wagnerova Bludného Holanďana v Portland Opera, Mozartův Únos ze serailu v Basileji, Verdiho Nabucca pro Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu-Duisburgu a Aidu pro Deutsche Oper v Berlíně. Sezonu 2008/2009 zahájil znovuuvedením úspěšné inscenace Tosky v Opera North, kterou následovala režie Händelovy opery Partenope v English National Opera v Londýně a pražská premiéra koprodukční inscenace Věci Makropulos.

Zdroj: Národní divadlo.cz

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout