Tata Bojs a Ležatá osmička

TATA BOJS  ∞

Ležatá osmička je v podstatě smyčka a s těmi Tata Bojs pracují, ať už v hudebním slova smyslu, ale i celkově velice často. Pohybují  se v různých cyklech, opakují se, ale pořád to jsou Tata Bojs.  A tak jako řada dalších umělců jsou i oni chyceni to tohoto paradoxu: Už nikdy nebudeme znít úplně nově, ale stejně tak už to nikdy nebude přesně takové jako "za starých časů".
Album je hudebně i tematicky pestré.

Texty se táhne červená nit výše zmíněného opakování, zacyklení. Nicméně látka, ze které deska je deska sestavena má více barev než jen červenou. Je zde vize poměrně blízké budoucnosti, nástin minulosti a postavení celého lidstva, dokonce i apokalypsa a v neposlední řadě i několik písniček, které se zabývají lidskými vztahy a komunikací.

Přes nastíněná témata však rozhodně album není přehnaně "zatěžkané" nebo moc vážné. S tématy a to i s těmi závažnějšími Tata Bojs pracují pokud možno zábavným způsobem.

Hudebně je album maximálně písničkové, s co nejúčelnějšími aranžemi. Žádné přehnané "vrstvení" a nepřehlednost. Jen nejsilnější nápady zůstaly. Zvuk alba je moderní, ale nijak křečovitě "trendy". Stejně tak je v některých aspektech retro, což je vlastně často právě moderní.

Album Ležatá osmička bude v lecčems jiné než poslední počiny kapely. Produkce alba se tentokrát odehrála pouze v režii Milana Caise, mix alba proběhl ve studiích Sono Records a postaral se o něj Milan Cimfe. Ten mixoval už před 11 lety Futuretro, letos nominované na Album dvacetiletí. Vše tedy zapadá do tématu opakování.

Jako hosté se na albu představí kompletní Clarinet Factory, komorní orchestr dirigovaný bývalým kytaristou skupiny Markem Doubravou a také překvapivě Vladimir 518 v jedné z nejsilnějších písní alba pojmenované „Světová“
První ochutnávkou je pak pilotní singl, zcela symbolicky pojmenovaný „Opakování“.

Rozčeří Ležatá osmička stojaté vody české hudební scény? Udělá vlny nebo bude splývat? Znak, prsa, kraul? Vzhledem k jejímu logu by nejlepší plavecký styl byl asi "motýlek".

Titul vyšel 3. 6. 2011