Weir pokračuje na své režisérské cestě ve filmu Útěk ze Sibiře

„Dobrý příběh je dobrý příběh. Nemám žádný zvláštní zájem jen pracovat s minulostí.“  Peter Weir, režisér filmu Útěk ze Sibiře. Ve filmu Útěk ze Sibiře, který je nyní v kinech, sledujeme skupinu vězňů, kteří v roce 1940 utečou ze sovětského gulagu a ujdou kvůli svobodě tisíce kilometrů o hladu a v těžkých podmínkách, přes zmrzlé sibiřské stepi, přes poušť Gobi a nakonec přes Himálaje až do Indie.

Peter Weir, režisér filmů jako jsou Master and Commander: Odvrácená strana světa a The Truman Show, čelil během natáčení v Bulharsku, Maroku a Indii řadě logistickým problémům, které tento nezávisle financovaný film za 30 milionů USD měl. Jednu věc, kterou úplně nepředvídal, bylo zdraví herců, kteří brali své role příliš vážně.

„Byl jsem znepokojen tím, že herci si vzali tu cestu k srdci a konkrétně nechtěli pořádně jíst,“ říká australský režisér. „Po práci jsem jim soukromí kontrolovat nemohl, ale ptal jsem se jich, zda pořádně jedí. Zda nejedí pouze oříšky a různé bobule.“

Ve filmu Útěk ze Sibiře, natočeného podle vzpomínek polského spisovatele Slavomira Rawicze, hraje Jim Sturgess (Napříč vesmírem) Janusze, mladého polského vojáka a zálesáka, kterého poslali do gulagu zato, že byl špion. Prozradila ho vlastní žena. Ve zmrzlých sibiřských lesích, nehostinné krajině je tolik bariér k útěku, jako je ostnatého drátu.

Díky svým zkušenostem se Janusz stává de facto lídrem nesourodé skupiny osmi utečenců. Zkušený herec Ed Harris je tajemný Američan Mr. Smith, zatímco Colin Farrell  ruský vymahač Valka, který se na Janusze dívá nejen jako na lídra, ale také na někoho, koho může chránit. Mladá Saoirse Ronanová z filmu Pokání a Pevné pouto, hraje cikánskou dívku Irenu, kterou skupina potká cestou.

Její přítomnost rozehrává u mužů lidskost. Útěk ze Sibiře je typický druh Weirova filmu, který je o velkých věcech, ale soustřeďuje se na drobné momenty. „To jsou věci, které mě zaujmou jak ve vlastních filmech, tak ve filmech ostatních režisérů,“ říká Weir, který se téměř 30 let pouští do velkých projektů. Nejdříve natočil v roce 1981 epický film z první světové války Gallipoli, v kterém hrál Mel Gibson. „Lidé říkají, že je to jako úryvek z reklamy, ale mně to opravdu oslovuje.“ Weir říká, že to nebyl rozsah projektu, který zabral tolik času.

Útěk ze Sibiře četl poprvé v roce 2007 a knihu nazval nádhernou kombinací vězeňského příběhu a příběhu o přežití. „Pracoval jsem na něčem jiném, co nevyšlo. Bylo to pro mě frustrující období. Účastnil jsem se tří projektů, které nevyšly — zřejmě to tak mělo být,“ říká Weir filozoficky. „Většinou mám z věcí dobrý pocit, ale tady jsem se začal cítit nesvůj a tu knížku jsem si ponechal.“

Ten film ale vyvolal určité spory. Bylo prokázáno, že autor knihy, která vyšla v roce 1956  byl uvězněný v gulagu, ale samotnou cestu nepodnikl (O Útěk ze Sibiře  měli v Hollywoodu zájem už v 60. letech. Laurence Harvey pořídil na knihu opční práva pro Burta Lancastera) Rawicz byl mučen a donucen pochodovat do sibiřského vězení, ale dostal amnestii a odešel na Střední Východ, kde se přidal k Polákům, kteří bojovali po boku Britů proti nacistům.

Ale ze záznamů vyplývá, že minimálně čtyři vězni tuto svízelnou cestu ze Sibiře do Indie podnikli a že Rawicz, který zemřel v roce  2004, pravděpodobně použil jejich příběhy. Weir, který věděl, že Rawiczův příběh není jeho vlastní, se rozhodl, že natočí fiktivní příběh. „Všechno, co jsem do filmu vložil, muselo být určitým způsobem prozřetelné,“ říká Weir. „Takže ve filmu stěží najdete dialog, nebo typ postavy, nebo vliv či detail, který by nebyl z historického zdroje získaného z vyprávění těch, kteří gulag přežili."

Režisér, který se podílel na scénáři filmu Útěk ze Sibiře  spolu s Keithem Clarkem říká, že se na film připravoval tak, že pouze četl a četl a četl. Gulagem prošlo na 20 milionu lidí, takže existuje hodně vzpomínek. Pak spoustu informací předal svým hercům. „Každý den jsem dostával další stohy materiálů,“ říká Sturgess.

„Bylo tolik věcí, které jsem o tomto období nevěděl.“ Weir rovněž hodně spoléhal na technického poradce Cyrila Delafosse-Guiramanda, který sám cestu ze Sibiře do Indie podnikl, ale jak režisér dodává - s kempinkovým vybavením. Vzhledem k tomu, že pravé lokace byly na natáčení moc náročné, místo Sibiře posloužilo Bulharsko, místo v Gobi se natáčelo v Maroku a pouze indické záběry jsou z Indie. „Bylo mi hned jasné, že různé krajiny budou ve filmu hrát významnou úlohu,“ říká režisér.

Nebyla to jen otázka natáčení v těchto zemích, ale šlo také o to, jaký aspekt krajiny mohly vytvořit a to byla pro Weira, který je též jedním z producentů tohoto filmu, velká výzva. Jelikož natáčeli kontinuálně, chtěl přespávat maximálně půl hodiny od místa, kde se natáčelo. Ale vzhledem k tomu, že se také obával o zdraví herců, herci spali v hotelu. „Byly dny, kdy jsem se díval na hodinky a říkal jsem si, že už je to hodina a půl a pořád tam nejsme,“ říká Weir. „A pak jsme měli krátký natáčení den, který jen přidal napětí.“

Přestože nemá nic dalšího v plánu, 66ti-letý režisér by chtěl natočit ještě pár filmů a i když natočil řadu historických filmů „dobrý příběh je dobrý příběh. Nemám žádný zvláštní zájem jen pracovat s minulostí. Moderní příběhy se stejně asi posouvají,“ rozjímá Weir, jehož film The Truman Show byl předzvěstí vzniku reality show v televizi.

„Možná dnes vedeme život čím dál tím víc jako z druhé ruky .Vedeme život z druhé ruky tím, že se díváme na filmy a televizi. Tak proto se zdroj příběhů asi nějak změnil.“ Ale je dost možné, že režisér bude inspiraci pro svůj nový projekt hledat někde mimo svět špičkových technologií. „Dnes můžeme kamkoliv letět, ale když cestujete pomalu, můžete zaslechnout různé příběhy,“ říká Weir.

Útek ze Sibiře i na Febiofestu

Na slavnostním zakončení Febiofestu bude promítán nový film Petera Weira Útěk ze Sibiře. Navíc díky společnému pozvání Febiofestu, společnosti Bioscop a Polského institutu v Praze se české premiéry Peter Weir osobně zúčastní. ¨

Po sedmi letech odmlky se světoznámý tvůrce vrací s příběhem, který má překvapivě blízko k dějinám střední Evropy. „Opravdový příběh“?
Podtitul filmu Weira zní „inspirováno opravdovými událostmi“. Primární důvod pro toto pojmenování je zřejmý: film Útěk ze Sibiře vznikl na motivy knihy Sławomira Rawicze, polského důstojníka, který byl v září 1939 zatčen NKVD a odvlečen do lágru na Dálném severu. Později se zúčastnil tažení exilové armády generála Anderse a bojoval proti Němcům v Severní Africe a Itálii. Po válce bydlel v Anglii a zemřel v roce 2004.

Podle knihy vzpomínek, jíž Rawicz vydal v roce 1955 pod názvem The Long Walk (české vydání: Dlouhá cesta, Brno: Jota 2007, nyní je v přípravě dotisk), se Rawiczowi podařilo s mezinárodní skupinou vězňů uprchnout ze zajetí a přes pustiny Sibiře, Mongolska a Himaláje se dostat do britské Indie.
V posledních letech byla autenticita příběhu Útěk ze Sibiře zpochybňovaná, a vše nasvědčuje tomu, že Rawicz vydával za svůj vlastní příběh jiné skupiny polských uprchlíků z gulagu, o nichž se dochovaly záznamy v britských archivech.

Sám režisér filmu Útěk ze Sibiře pak objevil svědectví důstojníka britské rozvědky, který vyprávěl o skupině tří Poláků, kteří se přes Asii dostali ze Sibiře do Kalkaty. V minulém roce se tři polští cestovatele vydali pěšky na cestu Jakutsk – Kalkata, aby dokázali, že je výkon popsaný v Rawiczově knize možný. Skupina ve složení Tomasz Grzywaczewski, Bartosz Malinowski a Filip Drożdż prošla tuto cestu za půl roku (v knize cesta trvá 12 měsíců).

„Během putování jsme uvažovali o tom, zda by to bylo možné ve 40. letech, bez moderního vybavení a zásoby jídla. Usoudili jsme, že ano. Vyžadovalo by to sice obrovskou odvahu a odhodlání, ale to uprchlíkům ze sovětských lágrů rozhodně nescházelo.“

Gulag poprvé v Hollywoodu

Anne Applebaum, novinářka Washington Post a autorka knihy Gulag, oceněné Pulitzerovou cenou za rok 2004, byla odbornou konzultantkou filmu:
„Útěk ze Sibiře je první hollywoodský film o Gulagu. I když mnozí Američané během studené války o sovětským pekle slyšeli, toto povědomí není rozhodně příliš rozšířeno. Peter Weir mi říkal, že mnoho jeho známých o sovětských koncentračních táborech nikdy neslyšelo. Pouze o německých.“

Filmový plakát ve Spojených státech obsahoval také větu „útěk byl teprve začátek“. Nevztahuje se to pouze k anabázi skupinky uprchlíků asijskými pustinami, ale také připomenutí, že pro střední Evropu skončila válka doopravdy až v roce 1989. Odtud podle Applebaum pramení
„nečekaný závěr filmu, kde vidíme Evropu okupovanou Sověty, Budapešť 1956, Prahu 1968“, a na závěr polskou Solidaritu. Hrdina se vrací do Polska teprve po roce 1989, tedy po pádu železné opony.

„The Polish story“

V jednom z prvních rozhovorů na téma svého nového filmu The Way Back ho Peter Weir charakterizoval jako „polský příběh“. „Fascinuje mne osud Polska, hlavně dějiny 20. století“ – říkal. Proto je protagonistou snímku Janusz – polský důstojník odvlečený NKVD po sovětské invazi v září 1939. Úvodní scény Januszova výslechu mnohým okamžitě připomenou Wajdovu Katyň. Podle Zbigniewa Stańczyka, polského historika žijícího v Kalifornii, který byl druhým odborným konzultantem filmu, má Januszova postava „symbolizovat osud stovek tisíc Poláků, kteří byli deportováni do Sovětského svazu. Peter chtěl těmto lidem vzdát svým filmem hold a ukázat západnímu světu jejich nepříliš známý příběh.“

Premiéra filmu Útěk ze Sibiře dorazí do našich kin
7. 4. 2011

Zdroj: Bioscop.cz

Vendi V.
ChytráŽena