„Je to tvoje a užívají to hlavně jiní. Co je to?“ ptá se dětská hádanka. Odpovědí je JMÉNO. Naše jméno si, jak víte, nevybíráme, dávají nám ho jiní. Jméno dostaneme a příjmení zdědíme. Podíl našeho rozhodnutí je v tomto případě minimální. Nemáme tu možnost se rozhodnout o SVÉM jméně, ale máme možnost rozhodnout o jméně jiných, například našich dětí.
Pojmenovat nového člověka tím pravím jménem, dát mu pečeť, která ho bude provázet celý jeho život, je opravdu vážné a zodpovědné rozhodnutí.
V diktátu módy
V dřívějších dobách se dalo velice snadno uhádnout, kdo kým je. Chudým venkovanem či urozeným pánem. Ano, podle jména. Dnes už je to složitější. Málo který novorozenec je pojmenován podle konkrétního světce či patrona v místě svého bydliště. Dnešní rodiče dávají přednost zvukové stránce jména, obvyklosti a společenské oblibě. Stále přetrvávají tradice zdědění jména po rodičích. První syn dostává jméno Jiří po otci a dcera Marie jméno po matce. Tak se udržují tradice jmen. Inspirací nejsou jen jména rodičů a prarodičů, ale i osob, které má rodina ráda či kterých si váží. Jiní preferují, aby dítě dostalo zcela nové jméno. A právě i jmen se týkají módní vlny. Dnes jsou například v kurzu Terezky a Honzíci, před sto lety vyhrávaly Marie a Josefové. V poslední době vzniká celosvětový zájem o jména židovská – Joshua, Rebeka, Sharon. Módním trendem u určitých typů rodičů jsou jména z telenovel, jména zpěváků a sportovců. Každý volí jinak.
Ellen nebo Eva
Jsou mnozí rodiče, které módní jména odpuzují. Připadá jim, že dnešní otcové a matky nemají moc fantazie, a proto všude kolem nás běhají samí Honzíci, Tomášové, Terezky a Jany. Moje kamarádka Alexandra říká: „ Jsem ráda, že mi rodiče dali takové jméno. Většinou si mě každý ihned zapamatuje a s nikým si mě nepletou.“ Má to svou výhodu. Když se sejde ve škole či ve školce větší počet dětí téhož jména, ztrácí tímto svou základní hodnotu, identifikační funkci. Děti se pletou a samy i mohou trpět tím, že se další holčička jmenuje Janička a pociťují to jako ohrožující.
Zdálo by se tedy, že je rozhodně lepší vybrat dítěti jméno neobvyklé. I to má však svá úskalí. Bývá často problém se na něm shodnout, zapamatovat si jak se píše či vyslovuje, pochopit, proč zrovna tohle jméno. Nastávající maminka Míša si stěžuje: „ když jsem si pro svého chlapečka vybrala jméno Beny (Benedikt) , slízla jsem neméně kritik od mamin, že je to jméno jak pro psa. A to nemluvím o tom, co jsem si vyslechla od příbuzných. Kolikrát jsem z těch řečí byla tak zoufalá, že jsem si myslela, že vyberu opravdu nějakého Tomáška nebo Jakoubka.“ Jména běžná jsou tedy často volena jako kompromis. Mluví pro ně nejen tradice, inspirace v okolí a nejspíš i libozvučnost.
Velmi důležité je však, aby jméno ladilo s příjmením.Je-li mezi nimi rozpor, může to působit komicky - jako například Bořivoj Slabý. Máme-li typicky české příjmení, je lepší ho doplnit českým jménem. Určitě lépe zní František Omáčka a Jana Omáčková než Vilibald Omáčka a Melisa Omáčková.
Většina rodičů má tendenci vybírat pro své dítě jméno, které vyjadřuje pozitivní vlastnosti – u mužů například sílu (Richard – mocný vládce) a slávu ( Václav- více slavný), u žen krásu ( Markéta – perla) nebo čistotu ( Kateřina – čistá, cudná). Ale jsou tací rodiče, kteří se rozčilují, že musí dát jen jména, která jsou v kalendáři. Na tom jsou lépe v USA, Austrálii, Novém Zélandu či Anglii, tam žádné předpisy pro volbu jmen neexistují.
Podtrženo a sečteno výběr jmen je složitý. Rok má 365 dní a na každý den, s výjimkou svátků, připadá jedno jméno. Výběr je tedy hodně veliký a pestrý. Záleží na každém čemu dá přednost, zda tradici a módě nebo zajímavosti a odlišnosti. V našich kulturních podmínkách hovoří jméno spíše o rodičích dotyčného jedince než o něm samotném. Avšak každé jméno je krásné, když ho jeho nositel nosí rád a s láskou. A nelíbí- li se vám vaše jméno, vymyslete si přezdívku, která se vám lépe zamlouvá a nechte si jí tak říkat. Záleží jen, jak si s tím poradíte.
Nejčastější ženská jména v ČR:
Marie, Jana, Eva, Anna, Hana, Věra, Lenka, Alena, Jaroslava a Petra
Nejčastější mužská jména v ČR.
Jiří, Jan, Josef, Petr, Jaroslav, Pavel, Miroslav, František, Martin a Zdeněk
JULIE
„ Tvé jméno jenom
je můj nepřítel.Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč
nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno vonělo by stejně.
A tak Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem.
Romeo, svleč to jméno!
A za ně, které není částí tebe, si vezmi mne!“
William Shakespeare: Romeo a Julie
A propos – jaké jméno byste si sami zvolili?
Petra Šindelářová
Chytrá Žena.cz