Podkrušnohorské technické muzeum

Putovat Krušnými horami a nesetkat se s pozůstatky hornické činnosti je takřka nemožné. Již několikrát jsem psala o výletech touto pestrou a svéráznou montánní krajinou, včetně nezapomenutelné návštěvy dolu Svornost. Tentokrát z horského hřebene sestoupíme, ale tématu zůstaneme věrni - navštívíme Podkrušnohorské technické muzeum. Nachází se mezi městy Litvínov a Most v areálu bývalého hnědouhelného hlubinného dolu Julius III.

Název nemá nic společného s Juliem Fučíkem, jak by možná mnohé návštěvníky napadlo. Důl byl vybudován v 80. letech 19. století a hlavním investorem byl rakouský stát, který vlastnil i další dva doly stejného jména. Těžba tu probíhala nepřetržitě téměř 120 let.

Dnes zde sídlí technické muzeum a můžeme zde vidět veškeré objekty a zařízení nutná pro provoz dolu - těžní věže, strojovnu, důlní a dopravní techniku, lokomotivy a vozíky, domky dělnické kolonie. Autentická expozice ukazuje běžný pracovní den horníka, řetízkovou šatnu, koupelnu, místnost, kde se fasovaly lampy, přilby a další vybavení. Připomeneme si prostou, ale geniální evidenci tří plíšků - kovových známek (přehled zda někdo nezůstal v šachtě).

Muzeum sice neumožňuje sfárat do skutečného dolu, neboť vstupy byly po ukončení těžby zaslepeny, ale je zde vytvořena ukázková štola s funkční technikou, takže tma, malý prostor a hluk dobývajících strojů vytvoří dokonalou iluzi.

V jednu chvíli, když kolem nás rachotí otřásající se dopravník a průvodce pokračuje ve výkladu, se mi vybaví známá mlynářská scénka z komedie Na samotě u lesa: „No, řeknu ti, Radime, až takhle někdy bude klid, víš, že bych si to s chutí poslechl znova“.

Když lomoz utichne a postupujeme dále štolou, najednou zaslechneme zvuky zcela odlišné - chrápání! A vzápětí vidíme, odkud se linou, na uhelné římse odpočívá místní permoník!

Působivá je simulace odstřelu i, v naší těsné blízkosti, rotující vrtná hlavice komorového kombajnu. Ovšem nejlepší zážitek je jízda důlním vlakem (a hlavně nastupování a vystupování). Nejde totiž o klasický vláček, který jede po zemi po kolejích, jak to známe z jiných důlních expozic. Tady jsou vozíky, respektive kabiny na přepravu osob, zavěšeny na jedné drážkové koleji pod stropem (nosný profil I155).

Další část expozice seznamuje s prací báňských záchranářů vč. pietního místa s připomínkou obětí důlních neštěstí, s geologií, měřičskou technikou a hornickými tradicemi.

Na našem veskrze pozitivním dojmu z návštěvy Podkrušnohorského technického muzea se velkou měrou podepsal i fakt, že našimi průvodci byli bývalí horníci. Strávili jsme zde 3 hodiny a rozhodně jsme se nenudili.

Muzeum je nejlépe dostupné autem, pokud pojedete ve směru od Mostu na Litvínov, odbočte po 2 km vpravo pod viadukt (rozc. Kopisty) a pokračujte po asfaltové silničce podle hornických vozíků tzv. huntů.

Po prohlídce muzea se můžete podívat k nedalekému jezeru Most, které vzniklo v rámci rekultivace bývalého hnědouhelného dolu Ležáky.