Film Kawasakiho růže - za každou lží se skrývá pravda

Za každou lží se skrývá pravda a za ní pravda ještě hlubší
Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany? Je možné pokání, jímž se viníci posléze pokusí spasit? Drama Jana Hřebejka podle Cenou Sazky oceněného scénáře Petra Jarchovského vytváří spletitý řetězec podobných otázek a nabízí celou škálu často protichůdných odpovědí.

Po sérii hořkých komedií ze současnosti se úspěšný autorský tandem pomyslně vrací k stylu jejich „téměřoscarového“ filmu Musíme si pomáhat. Kawasakiho růže je v rámci české a slovenské kinematografie vůbec první celovečerní hraný film, který se věnuje tématu udavačství a spolupráce s tajnou komunistickou STB. Ještě i 20 let od pádu komunismu  nepřejde měsíc, aby se v médiích neobjevily  nové  zprávy o lidech, jejichž život protnula neslavně známa STB. Stále dokáží otřást společností i životy zainteresovaných.

Za neosobními jmény ve starých seznamech STB se skrývají  individuální lidská selhání, dramata a tragédie. Prostřednictvím strhujícího intimního příběhu rodiny čtyřicátníka Luďka Joska, to ukazuje v pořadí desátý společný film dvojice Hřebejk – Jarchovský. Televizní zvukař Luděk má vážně nemocnou manželku s podezřením na rakovinu,  milenku v práci a tchána, který je uznávanou a neotřesitelnou morální autoritou. 

Když se provalí Luďkova milenecká aféra  a manželka ho chce vyhodit z domu, obrátí se jeho zlost proti tchánovi. Shodou okolností se Luděk dozví, že tchán - ten neochvějný hrdina, s kterým neustále bojoval o pomyslný piedestal v očích své ženy, má zřejmě ve své hrdinské  minulosti obrovskou skvrnu, která zaschla ve fasciklech tajné policie. Pátrání v minulosti tchána však může otřást nejen základy soudržné a obdivované rodiny...

„O tomto tématu jsme dlouho přemýšleli a diskutovali, nejen na základě novinových článků, jako byla naposledy medializovaná kauza okolo Josky Skalníka. Vedli nás k ní i osobní důvody, i když ne přímo spojené s našimi rodinami. Odvahu pustit se do ní nám dodal skvělý německý film Životy těch druhých,  který práci a metody tajné policie ukázal s velkou přesností. My jsme se však vydali jinou cestou: příběh skládáme skrz vzpomínky jednotlivých účastníků bez toho, abychom  ukázali retrospektivu. Utrpení, které odhalení anebo obvinění z udavačství způsobuje, nás však zajímalo ani ne tak kvůli mediálně známým lidem, ale právě kvůli lidem, které známe přímo ze života,“  vysvětluje tandem Hřebejk -  Jarchovský.

„Po roce 1990 u nás došlo k nedostatečnému vyrovnání se s komunistickou minulostí -  u mnohých z lidských důvodů. Tím, že kdekdo na kdekoho něco věděl, že mnozí zbabělci a mnozí hrdinové nebyli jednoznační. Nechceme vinu relativizovat, ale chceme o ní vyprávět plasticky a nejen pro ty, kteří si tuto dobu pamatují, ale i pro mladé lidi, kteří v totalitě nežili,“ doufá režisér Hřebejk.

„Před časem mě zaujala vědecká studie od historika Jiřího Suka o převratu v roce 1989, která byla oceněna jako kniha roku v Magnesii Litera. V této studii se objevuje zajímavá myšlenka, že při zjišťování minulých událostí se nelze spoléhat na paměti přímých účastníků. Při konfrontaci výpovědí lidí o událostech s odstupem 20ti let a záznamy z té doby, dochází ke značnému zkreslení. A právě téma individuální paměti a její ošidnosti je tématem tohoto filmu,“ pokračuje Jan Hřebejk.

„Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích, který se odehrál v minulosti a začíná postupně měnit životy lidí a vytvářet paradoxní situace. Pozorujeme jednotlivé postavy, jak na toto obvinění reagují, hájí ho nebo zpochybňují. Názor, ke které divák během vývoje děje dospěje, se snažíme prohloubit věrným zobrazením charakterů postav a jejich životů. Sledujeme hrdiny filmu, měníme na ně názor a s postupujícím dějem prohlubujeme znalost charakteru jednotlivých postav,“ říká Jan Hřebejk.

Kawasakiho růže rozhodně zaujme hereckým obsazením. Kromě Martina Huby (tchán Pavel), uvidíme ve filmu Danielu Kolářovou v roli jeho manželky, Lenku Vlasákovou coby jejich dceru, Milana Mikulčíka (jeho zeť) a Ladislava Chudíka, který  se představí v pro něj velmi nezvyklé úloze. Režisér už tradičně vsadil i na neherce -  mezinárodně uznávaného fotografa Antonína Kratochvíla,  zkušeného novináře a publicistu Rádia Svobodná Evropa Martina Schulze a mladou výtvarnici Annu Šimonovou.

Herecké obsazení:

Lenka VLASÁKOVÁ - Lucie
Lenka Vlasáková, absolventka pražské DAMU, hraje v divadle ABC, v divadle Bez zábradlí, v divadle Na Jezerce a v dalších divadlech.
Nejznámější filmové a televizní role:  Prima sezóna, Lea, Paralelní světy, Hvězda života, Útěk do Budína, televizní seriál Hraběnky, O rodičích a dětech, U mě dobrý. Za roli Ley ve stejnojmenném filmu získala v roce 1997 Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli.

Martin HUBA - Pavel, otec Lucie
Martin Huba, významný slovenský herec a režisér a respektovaný vysokoškolský profesor. Herec a režisér činohry i opery SND v Bratislavě, známý i z českých filmů, podílí se na Letních Shakespearovských slavnostech v Praze. Nejznámější role: Fany, Kuře melancholik, Musíme si pomáhat, Horem Pádem, Krev zmizelého, Štěstí, Šílení.

Daniela KOLÁŘOVÁ - Jana, matka Lucie
Daniela Kolářová, přední česká herečka, absolventka pražské DAMU, členka souboru Divadla Na Vinohradech a Divadla Komedie, držitelka Ceny Alfreda Radoka. Nejznámější filmové role: Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Na samotě u lesa, Kulový blesk, nezapomenutelná je její postava Elišky, manželky Zdeňka Svěráka ve filmu Vratné lahve. Film Kawasakiho růže je její první spoluprácí s režisérem Janem Hřebejkem.

Milan MIKULČÍK - Luděk, manžel Lucie
Milan Mikulčík, slovenský herec, bývalý člen SND v Bratislavě, kde působil 8 let. Hostoval v Národním divadle v Praze, v Brněnském Ha-Divadle, ale i v Maďarsku. Objevil se v několika televizních filmech a seriálech na Slovensku. Jeho zatím nejznámějším filmem jsou Kruté radosti.

Antonín KRATOCHVÍL - Bořek
Antonín Kratochvíl, československý rodák, respektovaný fotograf působící v USA. Jeho fotografie můžeme nalézt v nejprestižnějších novinách a časopisech po celém světě, jeho práce je vystavena ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži a v Muzeu moderního umění v San Franciscu, dočkal se též řady výstav mimo jiné v Milánu, Mnichově, Kolíně nad Rýnem, Praze, Houstonu, New Yorku, nebo Perpignanu. Za své reportážní fotografie získal řadu ocenění, mimo jiné cenu Novinář roku udělovanou Mezinárodním střediskem fotografie v New Yorku a cenu Leica za vynikající úspěch v reportážní fotografii.

Zdroj: Bontonfilm.cz

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout