Za dob Karla IV. si prý služebnictvo vymiňovalo, že nebude mít lososa k obědu častěji než dvakrát týdně. Ve Starých letopisech českých se lze také dočíst: „Den před svatým Janem Křtitelem lovili u Nelahozevsi nedaleko Prahy rybáři v řece ryby. Zatáhli síť a v ní bylo tolik lososů, že když vyskakovali ze sítě a naráželi na sebe nad vodou, bylo to, jako by někdo tloukl dvěma prkny o sebe.
Byl to takový třeskot ve vodě, že rybáři s hrůzou pustili sítě a utekli. Toho roku byla v Praze hojnost lososů a libra stála tři stříbrné groše, někdy i dva nebo ještě méně.“ Psal se rok 1507. Písemné zmínky o lososech v našich krajích jsou ale ještě starší. Z českých řek pak lososi zmizeli v první polovině 20. století, především v souvislosti s výstavbou přehrad, přes které se dostat nedokázali.
Losos je tažná ryba a většinu života prožije v moři, vytírá se ale v řekách, kam se odrostlí lososi vrací vyvést své mladé. Je schopný urazit i 2000 kilometrů a přeskočit překážku vysokou 3 metry. O návrat těchto ryb do českých řek dnes usiluje program Návrat lososů, do kterého se zapojili i Marie a Martin. V Českém Švýcarsku pomohli do říčky Kamenice vypustit malé lososy, kteří budou celoročně hájení.
Lososi, kteří končí na našich talířích, pocházejí nejčastěji z Norska. To pokrývá více než polovinu celosvětové produkce, ryby se tam chovají na farmách a vytírají se organizovaně a pod dozorem.
A jaké pak bude lososové menu?
• Gravlax
• Krémová polévka z lososa
• Losos v pancettě se šalvějí a restovanou zeleninou
• Pomazánka z pečeného lososa