Paní Marta se v necelých padesáti letech stala vdovou. Všechno jí doma zesnulého manžela připomíná. Chtěla by se v domě cítit dobře, a hlavně by si přála, aby se v něm dobře žilo i jejímu synovi s rodinou, a ona tak nebyla sama. Na rekonstrukci jí však chybí peníze a je na dně svých sil. Do proměny ji přihlásil její bratr. A na velkou pomoc tu jsou dvě šikovné designérky z pořadu Jak se staví sen. Hanka s Jaroslavou se do letošní první proměny vrhnou pěkně zostra – kolik místností si naloží za tak krátkou dobu?
Jak se staví sen – 17. 1. 2022:
Marta pracuje jako nižší manažerka ve fabrice. Aby si přivydělala, a hlavně aby zaměstnala hlavu, má ještě brigádu – odstřihává nitky z ortéz. Bydlí v domě spolu se svým dospělým synem Michalem z prvního manželství a jeho rodinou. Vnoučátka Tadeáš a Eliška jí dělají radost. Říká, že má už jen je a že si Michalovu rodinu musí hýčkat, aby ji v domě nenechali samotnou.
Do domu se Marta přestěhovala spolu s manželem, když bylo synovi třináct let. Obývali dolní patro. Když se k nim nastěhovala maminka s tatínkem, místa už tolik nebylo. Vyrovnali v patře aspoň podlahu. Po manželově smrti ho Martě všechno připomínalo. Potřebovala zaměstnat hlavu, a tak se pustila do rekonstrukce. Během týdne prošel dům za pomoci rodiny radikální proměnou. Vymalovalo se, postavil se krb. Marta se ale cítí na dně. A to jak po psychické stránce, tak po finanční.
Martě by největší radost udělal nový plynový kotel. Pak by si přála předělat starý pokoj, který je momentálně ve špatném stavu. Měla by tam vzniknout nová ložnice pro mladé. Přála by si i pokojíček pro děti. Kuchyň v dolním patře je rovněž ve špatném stavu – zejména dvířka a skříňky. Navíc většina pokojů má staré podlahy. Ještě ke všemu je v místnosti s kotlem potřeba opravit střechu, protože tam zatéká. Prioritou proměny je výměna plynového kotle, protože tady jde už o život, ale nezůstane jen u něj…
A jak se na proměnu dívají designéři
Hana Šmejkalová a Jaroslava Hájková?
Hodnocení designérek: „Náš první dojem by se dal rozdělit v podstatě na dvě části. Paní Marta si přála novou kuchyň, a to se nám jevilo jako celkem snadno realizovatelné. Když jsme potom procházely zbytek přízemí, na první pohled jsme si říkaly, že by stačilo ho trochu učesat a dát celému interiéru jednotný koncept. A projekt nám začal trochu objemově bobtnat. Nicméně v podkroví nás humor přešel, jelikož se ukázalo, že hlavním přáním rodiny je vestavba nové ložnice do půdního prostoru, a to kompletní – jednalo se o provizorně a značně amatérsky zateplenou půdu, takže stavba se měla odehrávat hlavně zde, nicméně i tak jsme to nevnímaly jako nějaký zásadní technologický problém.
Dokonce ani výměna plynového kotle se nám nejevila jako zásadní komplikace vzhledem k tomu, že komín byl relativně čerstvě po úpravě, a mělo by tedy jít o výměnu kus za kus. Celkově tedy jsme si byly vědomy obrovské nálože práce, kterou jsme si na sebe celý stavební tým nachystaly, ale nepředpokládaly jsme žádné zásadní překážky v realizaci.
Největším problémem během proměny se nakonec ukázala být půdní vestavba. Pod stávající podlahou bylo nasypáno obrovské množství staré stavební suti a také trámů, které vlastně ohrožovaly obyvatele domu, protože zbytečně a nepřiměřeně zatěžovaly strop nad obývacím pokojem. Vyčistit celý prostor nakonec zabralo mnoho hodin práce, a celá stavba tak hned první den nabrala veliký skluz.
Stejně tak výměna starého plynového kotle nakonec odhalila, že skutečný stav věcí je v mnohem horším stavu, než se zpočátku zdálo, a bylo třeba koordinovat v rekordním čase práce kotlařů, kominíků a plynařů. Pokud bychom na proměnu měly více času, určitě bychom ho věnovaly důkladnější úpravě přízemí, a to zejména opravám a výmalbám stěn a pravděpodobně také výměně původní podlahy, kterou jsme nakonec musely právě z časových důvodů zachovat.
Pokud jde o designový koncept proměny, má vlastně dvě roviny. Samostatnou je horní ložnice, která je určena mladým manželům, tedy respektuje jejich vkus. Je to moderní prostor realizovaný ve velmi světlých přírodních tónech pouze s drobnými akcenty v černé barvě. Přízemí potom volně navazuje na styl, který Marta sama naznačila zahájením renovace vlastními silami. Nejen z nedostatku času, ale také z respektu k ekologii a ekonomii jsme se rozhodly zachovat stávající podlahy, tedy keramickou dlažbu a lamináty a také interiérové dveře, které byly nedávno vyměněné.
Vycházely jsme tedy z tohoto barevného ladění a použily jsme snad všechny tóny béžové, krémové a hnědé s velkým akcentem na zemité ladění interiéru. A jako kontrast nám opět posloužily detaily v černé barvě, a hlavně hodně zelených rostlin, které každému interiéru dodají ten správný tón. Jedinou výjimku tvoří Martina ložnice, dozvěděly jsme se totiž, že má ráda modrou barvu, a zde jsme ji tedy využily. Nejzajímavějším prvkem v této místnosti se však zřejmě stal zajímavý 3D plastický obklad stěny, který evokuje vlnu horizontu. Nadšené jsme také ze sedací soupravy, která je úžasně hravá a pohodlná a pro takto velkou, semknutou rodinu úplně ideální.“