Jak se staví sen 2.4. 2016

V bytě žije babička Jaroslava s dcerou Janou a vnukem Tomášem. Přihlásila je sestra Jany, která žije se svou rodinou jinde. Jana nikdy v životě nic nevyhrála. Obě touží po nové kuchyni. Chtěly si ji udělat samy, ale vzhledem k životní situaci a tomu, že Jana je v částečném invalidním důchodu a Jaroslava ve starobním, by to finančně nezvládly – a nechtějí se zadlužovat. Splní jim designéři sen?

Jak se staví sen – 2.4. 2016:

Jana má odmalička zdravotní problémy – onemocnění kloubů, má za sebou již několik operací, první operaci podstoupila dokonce již v sedmi měsících. Ačkoli je Jana v částečném invalidním důchodu, normálně pracuje – dělá recepční v rodinném centru. Děti jsou jejím životním posláním, ačkoli má sama jen jednoho syna. Ráda tráví čas ve společnosti dětí, ať už v práci nebo s dětmi své sestry. Jarka je babička na plný úvazek, vnoučata jsou jejím hlavním koníčkem, a když jí zbyde čas, luští křížovky.

Zatímco Jarka ráda vaří, Jana peče. Kuchyně je jejich společným snem. V současné době je v hrozném stavu. Nemají ani digestoř. Pára z vaření se valí po zdech. Dům je z padesátých let. Majitelkou bytu je sama Jana. Jedná se o starý byt, kde je zrekonstruovaná vlastně jen koupelna. Zbytek bytu by rekonstrukci potřeboval. Jeden pokoj obývá babička Jaroslava, druhý pokoj je společný s kuchyní a je rozdělen navíc příčkou. Ta odděluje obývák od Tomášova pokoje. Byt je velmi špatně dispozičně vyřešen. Podlaha je sololitová, když se po ní chodí, jsou cítit nerovnosti. Jsou tu však nové rozvody elektřiny.

Babičce Jarce by se líbila hlavně kuchyň do L, hodně pracovního prostoru a digestoř. Myčku nikdy neměly, pokud by dostaly myčku, omdlí radostí. Janě je to jedno, může to být klidně i dvoubarevné, nemá barvy, které by neměla ráda. Bude vděčná za cokoliv a největší radost jí udělá myčka. Líbila by se jí velká pracovní plocha, klidně moderní styl, a aby to hezky ladilo. Určitě si chtějí nechat sváteční nádobí od kněžny Leontýny, u které sloužila babička paní Jaroslavy. Potom nějaké rodinné fotografie a samozřejmě želváka v akvárku.

Designéři nechtějí nenechat skoro nic na svém místě – chtějí udělat jak kuchyň, tak obývací, ale i dětský pokoj. Půjde o totální změnu dispozic. Tam, kde je kuchyně, bude dětský pokoj, tam, kde je obývák, bude kuchyně a tam, kde je dětský pokoj, bude obývák. Jak dopadne tato velkolepá výzva a dá se vůbec za pět dní stihnout?

A jak se na proměnu dívají designéři
Martina Pištěláková a Petr Hodan?

Hodnocení designérů: „Tato proměna byla obrovská výzva, co se rozsahu v tak krátkém čase týká. Z původního plánu rekonstruovat obývací pokoj s kuchyní a maximálně se vstupní chodbou se vyklubala rekonstrukce i dětského pokoje. S výsledkem jsme ale spokojeni. Hned na začátek jsme se trápili s řešením dispozic. Už v úvodní debatě jsme tušili, že budeme muset pohnout s dětským pokojem, ale doufali jsme, že budeme moct použít stávající dětský nábytek, jenže ten by se absolutně do jinak umístěného pokoje nevešel. Dispozici kuchyně, a hlavně ostrůvku se stolem, byl asi tak 8. návrh a ten vyšel jako jasně nejlepší.

Největší výzvou byl opět jednoznačně čas a zvládnutí veškerých technických řešení, nové elektroinstalace, posun vody a plynu. Posun vody byl hodně náročný, nová pozice byla od té původní vzdálená asi 5 m, což je hodně kvůli spádu, ale instalatéři se s tím zdárně poprali. Měli jsme určitou limitní možnost dekorů kuchyně a nová dispozice kuchyně nabízela přes 4 m dlouhou kuchyň, což jsme chtěli opticky potlačit.

Vzniklo tak asymetrické řešení smícháním 2 dekorů a na to jsme pak navázali zbytkem prostoru, vcelku nesmrtelnou kombinací bílé a dubového dřeva. Celý interiér jsme chtěli řešit světle, svěže, „žensky“. Dětský pokoj je pro změnu v chlapeckých barvách a s motivy fotbalu, který má Tomášek rád.“

 Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen“
uvidíte v sobotu 2.4. 2016 v 17.35 na Primě.