Jan Dolanský (Ohnivý kuře):
Trávil jsem je hodně s babičkou a dědou na chatě, což byly asi nejhezčí dny prázdnin, protože se o nás úžasně starali. Byl jsem tam s bráchou dvojčetem, se kterým jsme vymýšleli spoustu zajímavých věcí. A pak, protože jsme chodili do skauta, jsme jezdili na tábory, kde to taky bylo parádní a setkávali jsme se s novými lidmi.
Kateřina Brožová (Modrý kód):
Jezdívali jsme do Týna nad Vltavou, kde bylo rekreační středisko od Národního divadla, byly tam stany, chatičky, les. To je to, co mám moc ráda. Jezdili jsme také do tehdejší Jugoslávie, to bylo taky moc krásné, mám pocit, že z dnešního pohledu tam nebylo tolik lidí. A pak jsem také trávila prázdniny v domácím prostředí starých Ďáblic.
Nikol Moravcová (Ohnivý kuře):
Asi jako většina dětí v mém věku jsme v létě jezdili na chatu k dědovi, milovala jsem to období, kdy dozrával rybíz a třešně. A pak jsem hodně jezdila na tábory, dokonce i na dva turnusy, jsem takové táborové dítě. Hodně jsem sportovala a jak jsem hyperaktivní, tak jsem se tam vyžila a rodiče měli radost, že mají ode mě klid. To jsem se i unavila třeba i na týden. (smích) Taky jsme s tátou podnikali cesty Wartburgem a jezdili do autokempů, dodneška na to vzpomínám, byla jsem taková tátova holka.
Radim Novák (Ohnivý kuře):
Vzpomínám na prázdniny strávené na vesnici u babičky a u dědy na severní Moravě v Jeseníkách, kde jsme s klukama běhali po lese, honili zajíce a sbírali houby.
Marek Němec (Modrý kód):
Jako úplně malý jsem se popelil v Chebu, naše činžáky měly dvorky, kde jsme si hráli. A když mi bylo dvanáct, koupili naši chalupu a úplně mi tím vzali pubertu, protože místo toho, abych honil holky, tak jsem na té chalupě musel pracovat. Místo toho, abych chodil za holkama, jsem trhal prkna. Začátek chalupaření pojali rodiče dost agrárně, takže jsme tam pěstovali i brambory, a to bylo dost práce. A první štace, kdy jsem podnikl cyklo výlet bez rodičů, byla Jesenická přehrada.
Jakub Štěpán (Modrý kód, Přístav):
To byly nádherné časy, ať už jsme s rodinou jezdili k moři nebo jsme spoustu dní trávili u babičky a u dědy na chatě. Jezdili jsme na kolech, ale trochu i pomáhali, trhali jablka, sušili seno, na tenhle letní čas v dětství rád vzpomínám.
David Gránský (Ohnivý kuře, Modrý kód):
Dětství jsem od sedmi do dvanácti let prožil v Irsku, takže jsme na léto jezdili do Čech, konkrétně do Znojma, kam jsme jezdili k babičce a k dědovi. Ale měl jsem i spoustu dalších aktivit, jako byly tábory nebo letní hereckou školu.
Bára Jánová (Ohnivý kuře):
Vždycky jsem byla měsíc v Týně nad Vltavou, kde měl děda domeček po své mamince, nebo v Zahořanech u Mníšku pod Brdy, kde měla po své mamince dům babička. Pak jsme s rodiči jezdili na dovolené, byla jsem na táborech, a jinak jsem čas hodně trávila venku s dětmi a domů se vracela pořádně špinavá. (smích)
Petr Konáš (Modrý kód):
Stejně jako Iva Janžurová – na žirovnické plovárně. Oba jsme odtud.
Ludmila Molínová (Ohnivý kuře):
V dětství jsem stepovala v bytě a čekala, až maminka skončí s prací a pojedeme na Moravu k dědovi, kam jsem se strašně těšila. Demonstrativně jsem si balila malý kufřík, kde byly asi čtyři hrací kostky a opice, že pojedu sama. A když jsme pak sedly do vlaku s parní lokomotivou, říkala mi maminka, abych se nevykláněla z okna, aby mi do oka nevlétla saze. V Golčově Jeníkově jsem dostala párek a pak jsme pokračovaly na Moravu.
Zdroj: archiv FTV Prima