Kapři a primáti na Prima ZOOM

Kapří velikány i ochránkyně primátů přináší Prima ZOOM:

Ve čtvrté řadě strhujícího přírodovědného seriálu Kapří monstra se moderátor a rybář Ali Hamidi vydává do slovinské divočiny, na chorvatské pobřeží, zdolává vysokohorské Alpy a nakonec zamíří do Francie. Aliho a jeho kamarády přitom nemůže nic zastavit. Jsou to totiž vášniví rybáři, kteří jsou více než ochotní obětovat všechno – dokonce i vlastní končetiny nebo holý život, aby překonali dosavadní rekordy. Tváří v tvář nečekaným nebezpečím loví největší kapří monstra. A je to náramně napínavá zábava.

Trojice Ali Hamidi, Neil Spooner a Tom Dove se v první dílu vrací do Chorvatska, kde se za horami u Jaderského pobřeží zaměřují na Tribaljské jezero. V něm jsou obří kapři, jak už sami v minulosti zjistili, a tak plánují, co bude jejich cílem. Bude to samozřejmě co největší kapr, ale také celkem stovka chycených kaprů. Díky místnímu rekordmanovi dostávají všichni tipy, jaké je nejlepší stanoviště a jak tu uspět a možná jeho rekord trumfnout. Nahazují a prověřují tak hloubku jezera a povrch dna, poté už ladí návnadu a tu nahazují pomocí vnadících raket 70–110 metrů daleko od břehu. Dokážete si představit, jak vypadá takový 30kilový macek?

Zkoumat tajemství nejbližších příbuzných člověka se před lety vydaly tři ženy, Dian Fosseyová za gorilami do Rwandy, Jane Goodallová za šimpanzi do Tanzánie a Biruté Galdikasová za orangutany na Borneo. Změnily náš pohled na svět a inspirovaly společně celé generace. Angličanka Jane Goodallová se v roce 1957 setkala s věhlasným antropologem Louisem Leakeym, který věnoval svůj život pátrání po původu lidstva.

Byl přesvědčen o společném předkovi a společnou DNA měli nejblíže lidoopi, šimpanzi, gorily a orangutani. Na jeho radu odjela do Gombe v Tanzánii a dvacet let strávila sledováním šimpanzů. Zjistila, že šimpanzi jsou společenská zvířata a panují mezi nimi složité vztahy a hierarchie. Vzájemné vztahy upevňují péčí o srst. Používají nástroje, zvukovou komunikaci a umí vyjádřit své emoce. Dnes kráčí ve stopách Goodallové primatoložka Julia Badescuová, Rumunka naturalizovaná v Kanadě, která provádí výzkumnou práci mezi šimpanzi v Ugandě.

Legendou se stala Američanka Dian Fosseyová, která ze stejného důvodu žila v odlehlém táboře Karisoke ve Rwandě mezi gorilami horskými. V roce 1988 byl podle její knihy natočen film Gorily v mlze. Dva roky jí trvalo, než se ke gorilám přiblížila. Získala si mezi nimi přítele, stříbrohřbetého samce, kterému dala jméno Digit. Když byl zabit pytláky, Fosseyová se uzavřela do svého světa a bojovala za ochranu goril. Zastrašovala pytláky, kteří je zabíjeli, konfiskovala jim zbraně, bojovala i s místními rančery a obvinila vládní úředníky z korupce.

Upozornila tak celý svět na nebezpečí, které gorilám horským hrozilo. V roce 1985 byla nalezena zavražděná ve své chatě v Karisoke. V jejích stopách pokračuje Nadia Niyonizeyeová z Rwandy, která se se strážci vydává vysoko do hor, aby mohla sledovat gorily v akci. Navštívila i skromný hrob Dian Fosseyové, jejíž ostatky leží na mýtině v Karisoke hned vedle hrobu samce Digita a dalších členů čtyř gorilích skupin, s nimiž Fosseyová navázala úzký vztah.

Rangeři a stopaři ve Rwandě sledují pravidelně pohyb všech gorilích rodin. Hlavními úkoly rwandského výzkumného centra v Karisoke jsou analýza DNA horských goril, měření růstu jejich těl, rozpoznávání nuancí jejich chování a identifikace goril pomocí otisků nosů, které jsou jedinečné jako otisky prstů u člověka. Existuje i veterinární program, který se soustřeďuje na léčení goril, jež se zranily v pastích.

Dian Fosseyová předpovídala, že horské gorily do roku 2000 vyhynou, zbývalo 242 jedinců, dnes je jich trojnásobek, ale stále jsou na pokraji vyhynutí. Fosseyová nesnášela turisty, kteří jsou dnes vítáni, protože přinášejí finanční prostředky, které pomůžou místním komunitám vybudovat potřebnou infrastrukturu. Nadace Dian Fosseyové se snaží získávat na výzkum finance po celém světě. Americká herečka Ellen deGeneresová například věnovala finanční prostředky na stavbu nového kampusu pro výzkumníky.

Biruté Galdikasová, která přijela na Borneo za orangutany v roce 1971, stále žije v pralesním Camp Leakey. Ten je domovem divokých orangutanů a potomků devadesáti zachráněných jedinců, kteří byli vypuštěni před lety do volné přírody. Galdikasová byla před padesáti lety prakticky sama a zvykala orangutany na lidskou přítomnost. Dnes je obklopena týmem stopařů a vědeckých pracovníků. Její databáze komentující život stovek orangutanů po dobu padesáti let je jedním z význačných úspěchů primatologie. Zdejší výzkum se zaměřuje na sestavení genetických rodokmenů, protože často u mláďat vypuštěných samic není jasné, zda je otcem divoký nebo reintrodukovaný samec.

Bylo vybudováno centrum pro 300 zachráněných orangutaních sirotků, kterým byli zabiti rodiče. Na vině je bezohledné kácení pralesa dřevařskými kartely a budování plantáží palmy olejné. Teritorium orangutanů se stále zmenšuje, znehodnoceno nebo vážně narušeno je už 80 % bornejského pralesa. Zdejší populace orangutanů kdysi čítala patnáct až dvacet tisíc jedinců, dnes divoká populace mizí. Zachránění orangutani jsou znovu vypouštěni do odlehlých koutů pralesa, kde nejsou palmové plantáže.

Galdikasová shání finanční prostředky, za něž už nakoupila 1000 hektarů pralesa. Peníze přinášejí také turisté, kteří přijedou sledovat vypuštěné orangutany při doplňkovém krmení. Jane Goodallové, Dian Fosseyové a Biruté Galdikasové se podařilo ve světě vzbudit zájem o lidoopy a řada mladých následuje jejich příkladu. Lidé by si měli uvědomit, že osudy všech lidoopů, včetně člověka, jsou mezi sebou úzce propojené.