Na cestě po poloostrově Izu

Na cestě po poloostrově Izu s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za nejlepším wasabi, za tajemnými svatyněmi na skalnatém pobřeží, přes bizarní kabinet kuriozit až do města Atami na hodinu tance a hudby v tradiční škole gejš.

Hornatý, tektonickou činností vzniklý poloostrov Izu, vyčnívající jihovýchodně z ostrova Honšú, leží asi dvě hodiny jízdy autem od hlavního města Japonska, Tokia.  Dnes je součástí prefektury Šizuoka. Nachází se zde bezpočet rybářských vesniček s dramaticky členitým pobřežím, lákajícím k šnorchlování nebo surfingu.

Klikaté stezky Izu se staly předlohou mnoha děl japonské literatury. Rád sem jezdili světoznámí spisovatelé Jukio Mišima nebo Jasunari Kawabata, který děj svého románu Tanečnice z Izu situoval právě do zdejší soutěsky Amagi, proslulé známými vodopády. V 60. letech 20. století bylo Izu se svým letoviskem Atami jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v Japonsku, o čemž svědčí mnoho restaurací a kaváren z 60. let. Izu je také důležitou zemědělskou oblastí – v hlubokých horách jsou rozesetá terasovitá políčka s křenem wasabi, rostoucím pouze v nejčistší horské vodě. Z kamenolomu Kanó se loděmi vozil kámen až na stavbu sídla šóguna.

Zdobí také město Šimodu, kde kdysi kotvil americký komodor Perry, aby navázal diplomatické vztahy s Japonskem. Dodnes tu působí holič, jehož služby vyhledával spisovatel Mišima. V nedalekém Kisami manželé Kawai loví místní měkkýše, ale také sklízejí rýži tradičním způsobem. Ti bohatší na poloostrově dávali odedávna své jmění najevo specifickou architekturou, jejíž štukový vzor na břidlici připomíná těla sumýšů.

V městě Numazu navštívíme díky pořadu Na cestě po poloostrově Izu otce s dcerou, jež během svátku Obon vítají duše zemřelých. V zákulisí největšího domu gejš v Atami a kdysi v celém Japonsku zkouší mladé adeptky tradiční tanec a hru na šamisen pod vedením největších mistrů. Na východním pobřeží ležící kabinet kuriozit vede záhadná Séra-čan...