„Šéf je v téhle zemi jenom jeden. Zdeněk Pohlreich udělal pro náš obor ohromný kus práce a my se budeme snažit pokračovat v jeho stopách, i když půjdeme trochu jinou cestou,“ říká Santo Pagana.
Jitka Pagana dlouhé roky provozovala několik luxusních restaurací v Německu, ale před lety se i se synem vrátila do Česka. Každý z nich zde vede vlastní restauraci, v níž se snaží zúročit zkušenosti s italskou pohostinností a německou precizností. Diváci uvidí nejen to, jak svým osobitým stylem pomáhají neprosperujícím restauracím a hospodám, ale budou také moci nahlédnout do svérázného vztahu matky a syna. Ten je plný humoru a emocí, což je určitě dáno i tím, že Jitka se před mnoha lety provdala za Sicilana a Santo jako správný syn své matce neodporuje – má totiž německou výchovu, ale i italskou vášeň a hlavu plnou vlastních nápadů.
„Jitka se Santem jsou především výtečná dvojice. Mají k sobě blízko, vždyť je to máma se synem, ale přitom jsou tak rozdílní. Jitka je pragmatická, ostrá a ironická, Santo je vtipný, hodný a empatický, oba dva milují svůj obor a nedokážou pochopit, když to někdo fláká, nebo nedejbože je dokonce schopen vařit blivajzy. Zdeněk Pohlreich byl sám voják v poli a neměl před kamerou parťáka, který by mu oponoval, nebo jej naopak podpořil. A to se v konceptu s dvojicí Jitka & Santo mění: divák tak vidí, že měnit restaurace k lepšímu lze i v jiskřícím dialogu,“ říká o pořadu Vít Klusák, režisér a producent společnosti Hypermarket Film.
„Zdeněk Pohlreich pozvedl českou gastronomii a zapsal se do povědomí lidí jako ostrý Šéf. Naučil nás, jak nejíst v hospodách blafy. My půjdeme dál. Spousta restaurací nefunguje ne proto, že by se lidé nesnažili, ale prostě a jednoduše proto, že neví, jak se to má dělat. Chceme se zaměřit nejen na jídlo, ale i na to lidské, což je podle mne stejně důležité,“ říká o novém pořadu Jitka Pagana.
Během šesti premiérových dílů čeká diváky návštěva restaurace v Ostravě s dost svérázným kuchařem nebo motorest v malé vesničce v pohraničí, který bojuje o přežití. Rodinné duo zavítá i do podniku na břehu Lipna, kde vládnou dvojčata, do staročeské restaurace v Praze v historickém zemanském dvoře a do příliš moderní valašské restaurace. Jitku a Santa čeká i pořádný rock n‘ roll v bývalé masně v Kroměříži.
„Jsem takovým gastronomickým rádcem, předávám dál, co jsem se sám naučil. Jde vlastně o koučink. Já mám hlavu plnou vizí a nápadů, mammá zase po letech praxe ví, co funguje, a co ne. Dynamika mezi námi dokáže, doufejme, vehnat lidem vítr do plachet,“ představuje svou roli v pořadu Santo Pagana.
Rozhovor s aktéry pořadu Ano, šéfová:
Jitka Pagana
Přebíráte pořad po Zdeňku Pohlreichovi? Cítíte trému, zodpovědnost, bojíte se srovnání?
Já se nechci, a ani nemůžu srovnávat s panem Pohlreichem, protože on je „persona grata“. Ano, šéfe! dělal deset let a lidé ho mají vyrytého v mozku. Já jsem prostě někdo jiný.
V čem bude pořad jiný?
Koncept pořadu je stejný, ale odlišnosti tam určitě jsou – už v tom, že ho moderujeme dva, matka a syn, probíhá mezi námi dialog. Místy je to legrační, můj syn se narodil v Německu, češtinu si přivlastnil teprve tady, takže pochopitelně z něj občas vypadne slovo, až dostaneme záchvat smíchu.
Jitko, jak jste se dostala ke gastronomii?
Původně jsem se sice vyučila prodavačkou, ale v jednadvaceti jsem se provdala do Německa, kde můj manžel vlastnil hotel. Tam jsem poprvé nakoukla do gastronomie a už u ní zůstala. Můj druhý manžel byl Sicilan a také měl restauraci, takže naše dvě děti už se do oboru narodily. Santo má gastronomii vlastně v krvi.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo a pití?
Z jídla to bude králík s bramborovým knedlíkem a špenátem od mojí maminky. A vlastně i ovocné knedlíky. K pití pak prosecco na led.
Čím se v gastronomii řídíte?
Člověk by měl zůstat věrný svému stylu vaření a používat suroviny té nejlepší kvality. Nejdůležitější ale je vařit s láskou.
Proč jste se z Německa vrátila do Prahy?
Můj manžel chtěl zkusit podnikání i tady, tak jsme se přestěhovali. Podnikání nakonec nešlo podle jeho představ, tak odešel. Já se ale nerada vzdávám, tak jsem po naší první restauraci v Karlíně otevřela ještě Ristorante Pagana v centru. Teď to bude dvanáct let…
Jak při vedení restaurace zvládáte natáčení?
Mám obrovské štěstí na skvělý personál, který restauraci bez problémů zvládne vést, i když jsem zrovna na natáčení. A nabídka Primy mne potěšila, navíc jsem do toho mohla jít i se Santem.
Santo Pagana
Co má pořad společného s Ano, šéfe!?
Myslím, že Šéf je v téhle zemi jenom jeden. Zdeněk Pohlreich udělal pro náš obor ohromný kus práce a my se budeme snažit jít v jeho stopách, i když půjdeme trochu jinou cestou. Nebudeme řešit jen špatné jídlo a provoz kuchyně. Díky našim zkušenostem a praxi se budeme soustředit třeba i na to, jak se chovat k hostům, přistupovat k obsluze, jak s personálem jednat. Mezilidské vztahy majitele nebo provozního s personálem jsou klíčové a mohou byznysu pomoci.
Setkali jste se se Zdeňkem Pohlreichem? Dal vám nějaké rady?
Se Zdeňkem Pohlreichem jsem se setkal dvakrát. Naposledy na tiskové konferenci FTV Prima, kde jsme se představili a pan Pohlreich nám popřál hodně štěstí a úspěchu. Radou nad zlato od něj bylo, nebrat si věci během natáčení příliš osobně.
Jak jste se dostal ke gastronomii?
Jak říká moje mammá, narodil jsem se do ní. Odmalička jsem byl rád mezi lidmi a dobrým jídlem. Po škole jsem hodně cestoval, poznával jiné kultury a kuchyně a po návratu jsem zakotvil v našem rodinném podniku. A poslední rok vedu svou vlastní restauraci.
Jaká je Vaše role v pořadu Ano, šéfová!?
Jsem takovým gastronomickým rádcem, předávám dál, co jsem se sám naučil. Jde vlastně o koučink. Já mám hlavu plnou vizí a nápadů, mammá zase po létech praxe ví, co funguje, a co ne. Dynamika mezi námi dokáže vehnat lidem, doufejme, vítr do plachet.
Váš tatínek je Sicilan, vyrostl jste v Německu. Jaký máte vztah k Česku?
Odmalička jsem sem každé prázdniny jezdil k babičce. A když jsme se sem přestěhovali nastálo, Česko jsem si ještě více zamiloval, a už bych nechtěl žít nikde jinde. I když mám stále trochu přízvuk, tak se stejně nejvíc rozčiluji v češtině.
Jaké české jídlo máte nejradši?
Miluju králíka se špenátem a bramborovým knedlíkem. Nejlépe od maminky.
I tak hodně cestujete. Jak jste se k cestování dostal a které země už jste navštívil?
Zkrátka mě to táhlo do zahraničí. Byl jsem na Aljašce a procestoval jsem Jižní Ameriku. Speciální místo v mém srdci má ale Indie, kam se rád vracím. A samozřejmě Sicílie a Německo.