Reální policisté, případy ukazující skutečný život a volání o pomoc. Příběhy z každodenní policejní praxe, ať už se jedná o drobné přestupky, ale i větší konflikty nebo podezření z trestných činů, přináší divákům pořad Policie v akci. Některé případy mohou sloužit jako varování, jak se nenechat podvést, i jako návod na to, v jakých situacích se na muže zákona obrátit. Jiné příběhy vyvolávají úsměv. Jsou i případy, kde není jiná možnost než pachatele zatknout a odvést na služebnu.
Nejlepší případy tohoto týdne:
Malý cyklista
Na linku 158 volá vyděšený Pavel Beránek, který oznamuje zmizení svého syna, trpícího autismem. Chlapec se zřejmě vydal po vlastní ose na kole a rodiče jej zoufale hledají. Společně s hlídkou je do terénu vysláno hned několik policejních jednotek, avšak naši policisté směřují vyslechnout rodiče a porozhlédnout se v okolí domu manželů Beránkových. Na místě se tedy setkávají s oznamovatelem Pavlem Beránkem a jeho ženou Věrou. Oba jsou zmizením syna otřesení, přesto tvrdí, že v momentě, kdy k případu povolali policii, raději zůstali doma a syna tam čekají, kdyby se vrátil.
Zdůrazňují, že autistické dítě není schopno samo vyhodnotit běžné situace a může být venku dezorientované. Hlídka s rodiči obchází dům a zahradu, ohledávají místo, aby se ujistili, že dítě skutečně z pozemku odešlo a není přítomno někde v okolí. Poté s rodiči nasedají do auta a jedou projet blízké okolí. Zastaví u blízké nádrže, kam rodiče s chlapcem chodí na procházku. Na protějším břehu stojí chodci, kteří je upozorňuí na chlapce, který jel na kole a choval se zvláštně. Pohodil kolo do křoví a šel na druhou stranu. Vyděšeného chlapce policisté s rodiči po chvíli najdou. Matka ho rychle uklidní a vydávají se k domu.
Pistole pod matrací
Na tísňovou linku policie volá žena kvůli tomu, že si neví rady se svým synem. Právě našla v jeho pokoji velké množství drog a neví, co s nimi má dělat. Policisté přijíždějí na místo, kde je čeká rozklepaná oznamovatelka. Vede je do pokoje a ukazuje jim pytlíčky s konopím, které po pokoji našla. Říká, že se jí syn zdál divný a že našla po jeho odchodu v chodbě pytlík s trávou na zemi, tak mu prohledala věci. Pak zvážní ještě víc a říká, že jim musí ukázat ještě něco, ale nechtěla to říkat do telefonu. Nadzvedne matraci a pod ní leží pistole. Žena říká, že neví, jestli je to maketa nebo skutečná zbraň, že to nepozná, je si ale jistá, že její sedmnáctiletý syn nemá zbrojní průkaz. Když se syn vrátí, pokusí se utéct, policisté ho ale chytí.
O drogách tvrdí, že nejsou jeho, schovali si je k němu kamarádi. Přiznává, že si dá občas trávu, nic víc. Tvrdí, že se pokusil utéct, protože má z policistů prostě strach. Matka je zoufalá. Ptá se ho, co to má být pod matrací. Syn ze sebe dělá hlupáka, ať se ho ptá matka nebo policisté… Když mu policisté pistoli ukáží, dělá, že neví, kde se tam vzala. Matka mu oznamuje, že dnešním dnem pro něj končí pohodový život, že jí došla trpělivost a dá ho do diagnostického ústavu. Syn přijde s historkou, že je to pistole otce jeho kamaráda, o něhož se kamarád bál, že by se mohl zastřelit, protože trpí depresemi, a tak si ji syn u sebe schoval. Nadiktuje policistům adresu svého kamaráda i jeho otce. Policisté chlapci zabaví trávu… Lustrací zjistí, že pistole je skutečně psaná na muže, jehož jméno chlapec udal… Odváží si ho s sebou na stanici, aby s ním mohli udělat podrobný zápis.