Záchodové tabu na Prima ZOOM

Slovo „záchod“ může označovat stejně tak zařízení jako i samostatnou malou stavbu nebo místnost, v níž se nachází. Lidstvo každoročně vyprodukuje více než 720 milionů tun výkalů a 570 milionů litrů moči. Z toho vyplývá, že zpracování našeho odpadu a s tím spojené hospodaření s vodou představuje velký problém pro životní prostředí. A jaké budou toalety budoucnosti? Tento humorný, ale vědecky přesný dokumentární film zvedá prkénko věčného tabu a odhaluje, co nás v budoucnu na záchodech po celém světě čeká.

Prima ZOOM se nebojí žádných témat:

Záchod: Globální tabu (repríza v úterý 3. 11. 13.25)

Za tématem míříme do římských měst, kde byly veřejné toalety. Zde se spolu lidé bavili, bylo to součástí tehdejší kultury. Ve středověku ale bylo vše jinak – potřeba se vykonávala bez okolků veřejně, v soukromí pak do nočníku a vylévala se kamsi na ulici. Roku 1770 byly patentovány toaletní skříně. Bramův klozet odváděl vše do řeky – v Londýně do Temže. Kvůli zápachu a nemocem byla vybudována odpadní stoka, přesto ve městech zabíjely cholera, tyfus, a žloutenka.

Ve 20. století došlo k rozšíření kanalizačního systému a problém byl vyřešen. K další inovaci v USA a Evropě prakticky nedošlo, ale Japonsko a Jižní Korea inovují o sto šest. Společnost Toto, která se toaletami zabývá, instaluje např. čistící trysku, vyhřívaná prkénka, dokonale nepřilnavý povrch, bezdotykovou obsluhu, hudbu, přehlušení i pouhého močení, osvěžovač vzduchu, úsporu vody nebo spláchnutí typu tornádo. Toalety už také umí analyzovat moč, odhalit těhotenství, uživatele zvážit, zkontrolovat mu hladinu cukru atd.

Další projekt se zabývá analýzou exkrementů, ta může odhalit nemoci, jako je např. rakovina tlustého střeva. Mít takové zařízení přímo v toaletě a např. napojené na elektronický systém, kam by mohli nahlédnout lékaři, by bylo skvělé a jednoduché. V Japonsku mají i boha toalet „Mijo Ó“, dokonce zvláštní park „Poopoo Land“ a další místa, kde projevují své sympatie k toaletám a „hovínkům“.

V Soulu je budova Světové organizace toalet, jejíž architektura je zjevně inspirována také toaletou. Zde se jedná skutečně o kulturu a otevřené téma, děti dokonce mají od tří let jakousi výuku o chození na WC. Kultura došla také do Singapuru – nejiniciativnější osoby v tomto směru hrdě nosí přezdívky jako Pan toaleta, Pan hovínko apod. 19. listopad byl vyhlášen Světovým dnem toalet.

Také Bill Gates investoval nemalou sumu do vývoje toalet. Představeny jsou i toalety No Mixx, oddělující moč a pevné výměšky. Moč lze totiž dále využívat, nebo dokonce recyklovat. Podmínkou je, že uživatel sedí, což ale pro muže v severských zemích není nic neobvyklého. Lidská moč může být využívána jako hnojivo, největším problémem je snad jen lidský odpor. Podobně inovativní umí být i dnešní suché toalety, vhodné pro bytové domy, ty moč odvádějí a dále využívají.

Nashromážděné exkrementy jsou kompostovány mimo budovu. Na anglické univerzitě vyvinuli nanomembránovou toaletu, která z výměšků vytvoří čistou vodu a popel. Je vhodná v místech, kde není zavedena kanalizace. Kalifornský institut zase vyvinul autonomní toalety, které nepotřebují přívod vody, samy si ji tvoří elektrolýzou z moči. Fekálie se shromažďují a je možné je přeměnit na kompost nebo energii.

Pro testování různých toalet je ideálním místem Indie. Podíváme se do slamu s 15 000 obyvateli, ale jen se čtyřmi toaletami! V současnosti nemá 800 milionů Indů přístup k toaletám a kultura toalet je zde teprve v počátcích. Na vesnicích toalety nejsou a stydlivé ženy odcházejí samotné na odlehlá místa, což je nebezpečné. Vybudovat toaletu přitom nemusí být tak složité a vznikl o tom i inspirativní a v Indii velmi úspěšný film.

Bohužel úroveň toalet je zde hodně nízká, v domech jsou mnohdy toalety, které vybírá nejchudší kasta nedotknutelných. Tyto ženy vybírají toalety a odnášejí výměšky ve kbelících na hlavách. Ve městech vznikají veřejné toalety – jsou relativně čisté a platí se zde drobný poplatek. Jsou tu i další projekty, jako je elektronická ekologická toaleta, která je snadno k nalezení pomocí aplikace, a kdyby byla špinavá, lze to nahlásit.

Závěrem představíme Gatesův omniprocesor, který používají v Dakaru. Fekálie jsou přeměňovány na popel, na biopaliva, páru na elektřinu a destilovanou vodu pro dopravní prostředky. OSN pracuje na tom, aby měli všichni lidé přístup k toaletě do roku 2030. V Indii a Africe je to nezbytné. Není ten svět záchodů fascinující?