-Komerční sdělení-
Už je to tady, první školní den. Natěšení prvňáčci a nervózní i dojatí rodiče přešlapují před svou školou a čekají na první zasedací pořádek. Nejinak je tomu i u Hanky Reinders, která se svým synem Andreasem čeká na usazení do školní lavice. Zatímco malý Andreas s aktovkou a kornoutem se zdravými pochoutkami vyhlíží svou paní učitelku, my na chvíli vyzpovídali maminku Hanku.
„Těšil se moc. Ve školce už ho to nebavilo. Andreas se narodil v srpnu, tak měl roční odklad. Ale už poslední měsíce bylo znát, že se ve školce nudí. Dokonce je teď tak moc natěšený, že si až s obavami říkáme, jak mu to dlouho vydrží. Ale každý den, kdy vstává s nadšením a těší se do školy, vítám,“ směje se Hanka.
„Umí všechno, co by měl umět na svůj věk. Angličtinu má na velmi dobré úrovni, je znát, že jí dělal od tří let, tak v něčem bude i napřed,“ směje se. „A těší se nejvíce na paní učitelku. A také na spolužačky,“ dodává s úsměvem krásná Hanka.
„Z předmětů potom na matematiku a tělocvik. Uprosil mne, že bude také od září dělat parkur. Zhlédl se v tom skákání a přeskakování, úplně se do toho zamiloval. A já musím uznat, že je to dobrý sport. Vyžaduje hbitost, sílu, vytrvalost, mrštnost, cit pro celkový pohyb, tak ho v tom podpořím.“
„Oba věříme, že to zvládneme. I když se rozcházíme, zůstáváme primárně rodiči a Andreas je pro nás nejdůležitější. Navíc se domnívám, že pro malého Andrease to nebude takový rozdíl, jak by se na první pohled mohlo zdát. S manželem už více jak rok žijeme v podstatě odděleně. Sice jsme byli pod jednou střechou, ale od sebe. Andreas už si zvykl, jak se potkáváme, jak probíhají předávky. Jediné, co teď bude rozdílné, je to, že bydlíme jinde.“
„Moje největší přání je teď najít si vlastním bydlení. Chtěla bych dát Andreasovi co nejdříve náš nový domov. Myslím ten vlastní. A sním o tom, že máme domeček nebo byteček s předzahrádkou. Jak jsem holka z vesnice, potřebuji kolem sebe zeleň. A tak věřím, že moje současná práce, kdy se víc jak rok pohybuji v realitách, mi pomůže najít něco vhodného pro nás dva.“
„U mě je to nejvíce o sportu. Cvičím 4x týdně, kdy dělám silový trénink. Víkendy trávím nejraději na kole. A těším se, že mě bude Andreas brzy víc na kole doprovázet. Kolo totiž není jeho koníček. Naopak. Zkouší to, ale když mu to nejde, je hned vzteklý. Tuto vlastnost má asi po mně,“ směje se Hanka. „V zimě pak miluji hory, lyžování. Za mě tedy cesta k tomu být fit je jednoznačně sport,“ dodává.