Ilona Maňasová a její první muzikál na prknech Divadla Kalich

Srdcový král je Tvým prvním muzikálem na prknech Divadla Kalich. Už ses v novém prostředí stihla zabydlet?
Ilona Maňasová: Velmi mě překvapilo, že se pro mě Divadlo Kalich okamžitě stalo tak příjemným a domáckým prostředím. Nikde jsem se dosud nesetkala s takovými muzikálovými profesionály. Všichni na sobě neustále pracují, což je pro mě hnací motor a skvělá motivace. Jsem vděčná, že jsem dostala příležitost být součástí tohoto divadla.

V muzikálu hraješ matku šestnáctileté dívky. Jaké bylo vypořádat se ve Tvých šestadvaceti letech s takovou rolí?
Ilona Maňasová: Trvalo mi přes dva měsíce, než jsem pochopila, že jako Sylvie nemusím mluvit hlubokým hlasem a nemusím ji nijak „postaršovat“. Je to zkrátka mladá matka, která měla dceru velmi brzy. Uvědomila jsem si, že i já už bych v podstatě mohla mít dceru v pubertálním věku. To mi pomohlo v tom, abych mohla roli pojmout po svém, a nedělala z ní takovou semetriku. I přesto je to díky scénáři a textům písní přísná a pragmatická žena.

Srdcový král je plný největších hitů Elvise Presleyho. Byla Ti jeho hudba vždy blízká, nebo jsi s ní přišla do užšího kontaktu až při zkouškách?
Ilona Maňasová: U nás doma se Elvis Presley nikdy neposlouchal. Myslím, že jsem k němu přišla až prostřednictvím hudební televize, kde dávali jeho hit A Little Less Conversation s Junkie XL. Ten klip se mi hrozně líbil. Na střední jsme zpívali ve sboru Can't Help Falling In Love. A protože miluji animované pohádky, tak nemohu zapomenout na film Lilo&Stitch, ve kterém je použitá Presleyho hudba. Nicméně přiznávám, že písně, které v muzikálu zpívám  - There's Always Me a That's All Right - jsem neznala.

Kromě hraní v divadle také vystupuješ na koncertech, a to jak sólově, tak s kapelou Bändy. Na svých stránkách trochu neobvykle uvádíte, že se jedná o souhrnný název pro všechny vaše kapely. Prozradíš nám o tom něco víc?
Ilona Maňasová: Je to jistě matoucí, ale mám neskutečně ráda alternativní divadlo a černý humor, a přesně proto vznikla tato kapela. Má spoustu „podkapel“, například Bibiny, Hanebnice, Retrošky, Ukulečnice. Každá z nich se věnuje jinému žánru, má jiné kostýmy a používá jiné nástroje. Je to vlastně má nejvtipnější aktivita, ve které se můžu projevit i autorsky, a to mě na tom baví nejvíc.

Jaká hudba je tedy Tvému srdci nejbližší?
Ilona Maňasová: Vždy mě hudebně lákali umělci, kteří si dovedou vytvářet hudbu zcela sami. Mezi mé nejoblíbenější zpěvačky patří Imogen Heap, Nellie McKay a Kina Grannis. Mezi zpěváky vede Alexander Ebert alias Edward Sharpe & The Magnetic Zeros. Nejoblíbenější kapelou je Ylvis. Všichni tito tvůrci mě inspiruji i při skládání mých autorských písní. 

V minulém roce jsi byla členkou skupiny AquaBabes. Jak zpětně hodnotíš účast v tomto projektu?
Ilona Maňasová: Byla to nezapomenutelná zkušenost. Náš ročník vydal píseň Čistá jako láska. Klip se natáčel dva dny s obrovským štábem lidí. Zároveň se na místě dělaly fyzikální pokusy s vodou, a opravdu se o nás rozbíjely vodní balónky. Mnoho lidí netuší, že nejde o montáž. Také jsme fotily se Standou Merhoutem a vystoupily na Staroměstském náměstí s hvězdami české scény. To se každému jen tak nepoštěstí. 

Co bys poradila dívkám, které by se chtěly stát příští AquaBabe?
Ilona Maňasová: Doporučuji si to zkusit. Universal se o vás skvěle postará, udělá vám písničku, reklamu, zajistí kadeřníky, vstup na Českého slavíka, apod. Bohužel to vše trvá jen rok. Pak je důležité hlavně nezahálet, protože za vás nikdo nic neudělá. Je třeba být stále aktivní, učit se novým věcem a především tvořit.

Vypadá to, že máš pořádně nabitý program. Dá se to všechno vůbec stíhat? Máš někdy čas také na odpočinek?
Ilona Maňasová: Jsem velmi aktivní člověk. Když mám volno, naplním ho prací. Naštěstí je pro mě práce zároveň koníčkem. Třeba v létě jsem koupila exotickou dovolenou, ale pak mi přišla škoda nic tam nenatočit. Tak jsem rychle před odjezdem složila píseň As Pure As Me. Nakonec jsme polovinu dovolené věnovali natáčení videoklipu a přemlouvali tamní lidi, aby nám v něm pózovali. Výsledek ale myslím stojí za to.

Když se tedy někdy najde volná chvíle, jakým způsobem nejraději relaxuješ?
Ilona Maňasová: Velmi ráda čtu. Mou nejoblíbenější knihou je Plechový bubínek, ale jinak mám nejradši knihy z prostředí koncentračních táborů. Ráda také chodím do divadla nebo sleduji filmy. Nejlépe si však odpočinu malováním replik obrazů Egona Schieleho.

Máš teď za sebou dvě muzikálové premiéry, co dalšího Tě v blízké době čeká?
Ilona Maňasová: Musím uznat, že poslední období bylo poněkud náročné, takže jsem se věnovala naplno jen divadlu. Zároveň se Srdcovým králem jsem nazkoušela vcelku náročnou roli vypravěčky v muzikálu Adéla ještě nevečeřela. Další zkoušení se rýsuje až na začátek příštího roku, a do té doby se budu naplno věnovat hudbě a tvorbě videoklipů. Na dokončení čeká jazzová autorská píseň Until The End, a také bych chtěla sestavit koncert z francouzských chansonů Édith Piaf, kterým se již několik let věnuji. Práce se najde vždycky.