Mirjam Landa: Měla bych přitvrdit

„Jsem ráda, že už je po svátcích a můžeme zas všechno dělat normálně,“ směje se režisérka, autorka a producentka Mirjam Landa. I když tedy zrovna její začátek roku moc „normální“ není, protože úspěšná divadelnice a matka třech dcer je v jednom kole. Jako režisérka nejdříve „oprášila“ svůj autorský muzikál Touha, pro který složil hudbu její manžel Daniel Landa, a v pozici producentky přivede na českou divadelní scénu kultovní americký muzikál Rent. Oba tituly jsou na programu Divadla Kalich.

Během pěti let, které uběhly od premiéry muzikálu Touha, jste pracovala na řadě projektů. V čem je pro vás právě Touha natolik výjimečná, že máte chuť se k ní vracet?

Je zvláštní už tím, že jsem ji psala na základě svého filmového scénáře, což pro mě byla zajímavá výzva. Navíc ji považuju za jedno z nejlepších děl, které jsme s Danem napsali. A hlavně za nejveselejší. Toto představení mám opravdu hodně ráda, což je taky důvod, proč se nyní vrací zpátky na repertoár Divadla Kalich. 

Jak ve filmu Kvaska, tak v divadelním muzikálu Touha bez příkras poodhalujete svoje zkušenosti se zákulisím muzikálové branže. Byla byste dneska v jejich pojmenování tvrdší?

Za těch pět let jsem jistě nasbírala zážitky na druhý díl, to je pravda. Ale jestli bych v něm byla tvrdší, netuším. I když se mě už léta drží image, jak jsem hrozně drsná, já si o sobě myslím, že jsem pořád dost měkká. Teď si nedělám legraci. Naučila jsem se držet si spolupracovníky spíš od těla, moc nenavazovat osobní vztahy, abych mohla být v komunikaci s nimi přímější, tvrdší. I to je moje zkušenost za poslední léta.   

Touha se nevrací jen mírně oprášená, zásadně jste totiž obměnila herecké obsazení. Proč?

Za dobu od premiéry původní Touhy jsem poznala řadu zajímavých herců. A pokud to jenom trochu jde, chci pracovat s lidmi, kteří mě baví. Už kdysi jsme v Touze dali velký prostor novým talentům, v tom byl ten muzikál výjimečný a já ráda dám prostor novým tvářím v Touze i tentokrát. Ty navíc představení příjemně oživí. Bude to pořád naše Touha, ale posunutá zase trošku jinam.    

I vy jako režisérka se posunete?

Kdo zná moji práci, ten ví, že se z velké části inspiruji přímo na place během zkoušek. Pokud někdo z herců přijde s dobrým nápadem, nemám problém ho přijmout. Takže nová Touha bude inspirovaná novými dušemi.

Máte ráda profesní návraty?

Ani ne, třeba remake filmu bych netočila, ale u divadla to vnímám jinak. Divadlo je přece stále živý organismus, současnou Touhu tedy neberu ani tak jako návrat, spíš jako další kilometry ujité na cestě vpřed. A nebude nic divného, když na této cestě třeba budeme za pár let zase pokračovat dál. 

Produkujete tuzemské nastudování kultovního muzikálu Rent z prostředí uměleckého New Yorku 90. let. Čím vás přesvědčil?

Je to opravdu výjimečný titul, dokonce oceněný Pulitzerovou cenou vedle spousty dalších odborných trofejí. Jeho hudba, melodie a texty mě moc bavily, příběhy postav mi byly blízké. Skupina mladých umělců bojuje o to být vyslyšená, chtějí něčeho dosáhnout a začínají chápat, že svět na ně nečeká. Naučí se, že život je boj, který se někdy prohraje. Ale prohry se na konci nepočítají. Počítají se momenty, v nichž člověk prožíval lásku.

Pár představení se odehrálo už v létě. Půjde o stejnou verzi?

O prázdninách jsme si spolu s americkým režisérem Stevem Josephsonem pronajali menší Divadlo Na prádle a Rent jsme tam odehráli jako workshop. To znamená, že režie není úplně dokončena, ale vyvíjí se podle pocitů režiséra i diváků. Představení byla vyprodána a neuvěřitelně úspěšná. Teď už půjde o regulérní premiéru. Zůstali jsme u angličtiny, publikum ji při workshopech velice ocenilo. Samozřejmě máme připravené české titulky. A k tomu tým skvělých mladých herců i muzikantů. Divadlo Kalich se mi zdá jak pro Touhu, tak i pro Rent přímo ideální.