Petr Janda sám k albu říká: „Bude znít, alespoň doufám, velmi odlišně od všeho, co jsme kdy udělali. To je zásadní záměr. Bude i drsnější…“ Tentokrát by drsňáci ukazovali na hard rockovou jízdu, které by byl Olympic schopen, ale nakonec tuhle cestu zvolil jen v několika případech, například v písních Leguán nebo Muzikál.

Hodně skladeb je svižnou příležitostí pro výborně šlapající rytmiku Broum/Vajgl, Valentovy dobře dávkované klávesy a „Djanga“ Jandu s kytarou u mikrofonu plus. Muzika je výhradně Petra Jandy, o texty se podělil s Alešem Brichtou, Ondřejem Fenclem, Pavlem Chrastinou, Vlastimilem Henychem, Eduardem Krečmarem a Karlem Šípem. Ti vnesli na album rozličně „drsnou“ tématiku, od úspěšné obrany rockera proti pádícím létům přes možnou fackovačku se sokem v milostném zelí až po klukovského kamaráda kriminálníka.
Petr Janda píše, hraje a zpívá písničky přiměřené věku a zkušenostem, kam se vejdou vzpomínky na šedesátá léta, proježděné dny, propařené noci či lásky minulé i současné. Tohle je prostě Olympic: vždy okamžitě poznatelný, stále hodný obdivu, nově spokojeně energický.