Reportáž z křestu CD Racka Tomáše Kluse

Sbírá jedno ocenění za druhým, vyprodává koncerty, je idolem dívek, vzorem a často, i proti své vůli, označován za nového Karla Kryla. Řeč je o Tomášovi Klusovi, který si získal srdce mnoha lidí díky svým smysluplným textům, úsměvu na tváři, smyslu pro humor a inteligentním názorům. Společně s Jiřím Kučerovským, který ho provází na kytaru už několik let, nahráli mezi stěnami Tomášova bytu již 3. řadové album Racek, které je inspirováno stejnojmennou hrou, ve které Tomáš ztvárnil postavu Trigorina.

CD bylo pokřtěné 17. října v pražském Švandově divadle. Koncert byl opět beznadějně vyprodaný, takže pokud jste neměli šanci se na něj dostat, či si jen chcete povedený večer připomenout, můžete si přečíst následující reportáž.

Po příchodu do Švandova divadla nás přivítal stánek s novým CD, plakáty, zpěvníky nebo tričky. Spousty lidí si originální CD opravdu odnášela s sebou, takže zabíjení hudby se zde nekonalo.
V sále panovalo nervózní bzučení diváků, které se Tomáše a Jirky nemohli dočkat. Mezitím si mohli alespoň prohlížet zajímavě vyřešenou scénu pódia. Po levé straně klavír a stojan s kytarami. Uprostřed plátno s projekcí fotografie našich hudebníků před divadlem. Po straně pravé pak další stojan s kytarami. Vycpaný dravec s cedulkou „Racek“ pak na celou tuto podívanou dohlížel.

Samotný koncert začal krátce po půl osmé. Tomáš i Jirka přišli trošku svázáni trémou, k čemuž se i veřejně přiznali. Své dvouhodinové vystoupení odstartovali písní Dobrý mrav(enci), která, ač je z nového alba, může vám být známa již z dob dřívějších, akorát s trošku odlišným textem. Následovala alergická reakce na dnešní politickou scénu, odlehčující Pocity, tentokrát bez rockové části, Pánubohudooken, nová píseň Trigorin... Některé písně doprovázela projekce aktuálních fotografií – příjezd Tomáše, Jiřího a manažerky Báry Falgelové do divadla, zkoušku, „VY“ – fotografie příznivců čekajících před divadlem a v divadelní kavárně, „TY“ – fotografie jednotlivců apod.
Brzy ze začátku se přešlo k samotnému křestu neboli ceremonie. Kmotrem se stal pan Michal Horáček. Dále se této události přímo na pódiu zúčastnila manažerka a Tomáš „Tomíno“ Novotný, který spolupracoval s nahráváním nové desky. Po symbolickém napití jakéhosi alkoholu (proč CD polévat) následovala odměna za prodej desek. Hlavní uzávěr splínu se stal platinovým a Racek zlatým.

Večerem zaznělo spousty dalších písní. Starý, ale dobrý Neklid, Dopis nebo nová Dno za dnem. Lehomole byla věnovaná samozřejmě Jiříkovi a všem mužům, kteří přišli – ne proto, že by je jejich přítelkyně donutily, ale proto, že chtěli! Zazněla jedna ze 4 Rackových písní o postavách Arkadina, Damuklův meč, kde má Jiří své pěvecké sólo, romantická Nenávratná, u které se uvažuje o nové verzi pro jedlíky. Psáno u zpráv bylo doplněno projekcí z fotografií novinových článků, které vyvolaly v přítomných kromě vzteku i smích. Tomáš neváhal po písni gorilu dloubající se v nose předvést.
Tomáš samozřejmě nezapomínal ani na komunikaci s diváky. Pozdravil balkon: „Ahoj, balkóne!“ a pobídl lidi, aby klidně kladli své dotazy. Nikdo takový se ale nenašel, proto aspoň zazpíval improvizaci paní v první řadě, která se asi netvářila moc vesele.  Do jiných improvizací pak často zapojoval maminku, která podle jeho slov rudla studem, jakého má syna.

Dále si diváci mohli vychutnávat tóny zamilované Navěky, která byla věnovaná novomanželům v druhé řadě. („Zase jedna šťastná a jeden ženatý“). Pak lidi rozhoupala rytmická Panenka. Po ní se tempo opět zmírnilo a následovala Markétce. Kromě písní starých, méně starých i těch nových diváci slyšeli i písně nejnovější, které zatím na žádném CD nejsou. Jedna z nich je o Vlastencích s hákovým křížem. Její text jste možná četli na zdech Tomášovy sociální sítě.
Treplev a Nina završili Tomášovu a Jirkovi sólovou část vystoupení a přišla kapela Freudovy noční můry, která se skládala z klávesové hráčky (Šárka Adamová), bubeníka (Pert Škoda) a baskytarového hráče (Radomíra Pivody). Jejich vystoupení nabité neskutečnou energií, při kterém běhal chvílemi mráz po zádech díky přidaným nástrojům. V jejich podání zazněly písně Grušenka, Sobec pro Braňa workoHolička, Sibyla, která se stala součástí nejnovějšího videoklipu, klidná 17B,  Čas, o kterou si lidé často v minulosti říkali, VeSmíru, při kterém byla kapela představena a Chybíš mi.
Večer se blížil ke konci a poslední dvě písně byla pocta Karlu Krylovi Málčik a bezpečná přerušovaná píseň Marie.
Lidé ale svým potleskem Tomáše a Jiřího nenechali jen tak lehce odejít. Následovaly celkem 3 přídavky, během kterých zazněla tradiční rozlučková Na blízku, nevydaná novinka Pan Tofel, z prvního alba Až a veselá Jednoduchá. Potlesk a standing ovacion neustávaly, ale i přesto musel konec přijít. Tomáš ještě zaimprovizoval pozdrav a lidé opustili sál.
Po koncertě následovala autogramiáda, při které si mohl každý s Tomášem i Jirkou vyměnit pár slov, nechat si podepsat cokoliv a udělat společnou fotografii.

Kdo na koncertě nebyl, nemusí zoufat. Celý večer byl natáčen na připravované DVD. I když Jiří každou chvíli prohlásil: „To se dá vystříhat“, tak uvidíme, co z toho vzejde.