Písmo je jedním z nejdůležitějších milníků lidské civilizace. A důležitým milníkem v životě každého dítěte je naučit se ho ovládat.

V momentě, kdy dítě poprvé uchopí pastelku do ruky, začíná dlouhá cesta od čmáranice, přes omalovánky, provizorní a pestrobarevné domečky, vlaštovky a smyčky, první kostrbatá písmenka až po první napsané slovo. Na této cestě potká dítě mnoho překážek, ale i zábavných a příjemných chvil.

Rodiče a učitelé ve školce i škole by měli být těmi, kdo provází dítě na této cestě a učí ho krok po kroku. Protože důležité je uvědomit si, že se nestačí naučit jen psát, ale hlavní je naučit se psát správně.  Tak, aby dítě v pozdějších ročnících nemělo problémy, nestěžovalo si na bolesti a únavu a nezaostávalo tak za vrstevníky. Proto je třeba, aby se již v začátcích naučilo držet tužku nebo pero správně. Jinak si může velmi jednoduše vybudovat špatné návyky, kterých je pak v pozdějším věku velmi těžké se zbavit.

Nejčastější příčiny problémů školáků

Mezi faktory, které ovlivňují psaní, patří samotný úchop psacího náčiní, sklon písma, tlak na podložku, posed dítěte, psací potřeby a celková motivace dítěte. Podcenění jednoho faktoru nepříznivě ovlivňuje druhý, jelikož spolu tvoří jeden celek a vzájemně se ovlivňují. „Nezřídka se jedná o obtíže v oblasti grafomotoriky způsobené nesprávným držením psacího náčiní nebo křečovitým úchopem. Dítě pak nezvládá a odmítá veškeré činnosti spojené s jakýmkoli grafickým projevem“ vysvětluje speciální pedagog Mgr. Světlana Drábová.

Navíc špatné návyky se na děti „lepí“ mnohem rychleji než ty správné. Jednou z příčin často bývají samotní rodiče, aniž by si to uvědomovali. Říká se "jaká matka taková Katka a jaký otec takový syn". Máma a táta jsou pro malé děti těmi prvními vzory a je přirozené, že se snaží všechno po nich opakovat a napodobovat je. Dokonce i takové drobnosti jako je způsob jakým máma drží pero nebo jaký krasopis má otec. Pokud mají rodiče špatný úchop psacích potřeb často se stává, že to dítě od nich odpozoruje, případně ho to i sami naučí.

Držte pero správně

Jak vypadá správný úchop? Tužku drží zespoda první článek prostředníku, špička palce ji přidržuje ze strany. Ukazovák je seshora jen položený. Úplně volně, aby jím bylo možné poťukat.  Dítě by mělo být schopno psát i bez ukazováku. Každý jiný úchop s sebou dříve či později přinese dítěti problémy.

Ty v celkovém důsledku vedou ke zpomalení tempa psaní a kvality čitelnosti, zaostávání za vrstevníky, dekoncentrací a ztrátě zájmu či chuti o psaní a malování, což vede k celkovému zhoršení školních výsledků. A co způsobuje nesprávný úchop? Příčin může být více např. nesprávné držení (správně je pouze špetkový úchop), křečovitý úchop, nestabilizovaný sed (nohy opřít o podložku), nevyhraněná dominance ruky atd...Zpravidla dále také platí, že praváci mají nakloněný sešit souběžně s pravýn předloktím a leváci s levým předloktím. Pokud má dítě zkříženou lateralitu obvykle mu vyhovuje mít sešit před sebou bez naklonění.

Svou roli v tom hraje i výběr školních pomůcek pro dítě. Příliš bledé pastelky s tvrdou tuhou přinášejí dětem velký diskomfort. Musí na pastelky tlačit, čímž přetěžují svalstvo ruky a rychle se unaví. Ideální pro kreslení a skicování ale i nacvičování tvarů jsou pastelky s tvrdostí tuhy HB, středně měkké. Aby si dítě vybudovalo správný úchop, je dobré začínat již s trojhrannými pastelkami, které lépe sedí v ruce, neotáčejí se, ani nekloužou a dítě si s nimi přirozeně vytvoří správné návyky.

Problémem může být i způsob, jakým dítě sedí za stolem. Pokud se vykrucuje, hrbí, sklání, nemá nohy pevně na zemi, případně leží na lavici nebo stole, to vše ho vyrušuje a odvrací jeho pozornost, která by měla být věnována psaní. Kromě toho hrozí i zdravotní problémy, jako například bolesti hlavy, páteře, zhoršení zraku. Proto je důležité naučit malého nezbedu, jak správně sedět za stolem a hlavně na něj i dohlédnout. Dítě by mělo sedět rovně, záda vzpřímeně a obě nohy kolmo na zemi. Vzdálenost mezi okem a podložkou by měla být cca 30 cm. S psaním a posedem souvisí i sklon písma.