Jako velcí příznivci a majitelé šesti kočičáků, jsme s manželem již delší dobu přemýšleli, jak pomoci i těm venkovním bez domova, ke kterým se lidé moc dobře nezachovali. Bohužel nejsme příznivci lidí probíhajících po parkovišti, žádajících příspěvky na různé věci. Ne, že by člověk nechtěl pomoci, ale podvodníků s kasičkami je venku až až …

Na internetu nás zaujala stránka útulku Vrbičany o. s. Srdcem pro kočky, kde byly podrobně popsány osudy ubytovaných kočiček, doplněné fotografiemi a návodem jak pomoci. Vybrali jsme možnost materiálního daru, nakoupili krmení, pamlsky a pár čisticích prostředků. Po telefonické dohodě jsme se vydali směr Vrbičany, které se nacházejí nedaleko Slaného. Cestou jsem si říkala, jak mi asi těch chudinek bez domova bude strašně líto a zda jsme raději neměli poslat místo návštěvy peníze, zvědavost byla silnější...

Už při přijetí nás překvapilo, že útulek je obyčejný rodinný dům se zahradou. Bez nápisu na vratech by to nebylo vůbec poznat. Po zazvonění nás přišla mile přivítat usměvavá tmavovláska Kristýna v doprovodu tří psích hlídačů.

Za dveřmi domu nás přivítalo pár koček, kterým jsme po předchozí domluvě mohli nabídnout pamlsky. Moje mylná představa o tom, že kočky, které milují volnost, budou všechny zavřené v klecích, byla zažehnána. Kočky zde žijí volně kvůli socializaci a naučení na běžný chod domácnosti, tak aby byly co nejlépe připravené na odchod do nového domova. Klece se v útulku vyskytují také, ale pouze pro nemocné kočky ve veterinární péči a karanténě...

Některé kočičky byly vstřícné a mazlivé, jiné zas bojácné a opatrné, samozřejmě v závislosti na jejich mnohdy špatných zkušenostech s lidmi. Paní Kristýna nás provedla všemi místnostmi. Místnosti jsou vybavené lezadly, prostornými toaletami a hračkami. Všechny místnosti jsou čisté a uklizené, což při tak velkém počtu koček jistě není vůbec jednoduché. Dále nám vyprávěla spoustu příběhů o svých opuštěných a mnohdy i týraných svěřencích. Je zajímavé, že některé kočky i po tak otřesném zacházení dokáží lidem vůbec věřit a později se těšit z nového domova!  

Poslední zastávka byla v kuchyni na kávu, kde byly další kočičky - oddělení důchoďák. Většina kočiček zde byla na dožití a k osvojení se již nenabízely. Za dary nám bylo nabídnuto potvrzení do daňového a byli jsme seznámeni s fungováním celého útulku a všemi akcemi s tím spojených. Kočky zde kastrují, očkují a celkově dají do pořádku. Péče o soukromý útulek  je z mého pohledu opravdu obdivuhodná činnost, která s sebou nese však spoustu zodpovědnosti a s tím spojené radosti i starosti...

Po příjemně stráveném odpoledni jsme odjížděli s dobrým pocitem, že jsme udělali dobrý skutek na správném místě. Je totiž úplně jedno, zda pomůžete osvojením kočičky, adopcí na dálku, finančně, materiálně, vyrobíte něco do charitativního krámečku, zakoupíte něco v aukci na Facebooku, nebo darujete nějakou věc, kterou může útulek prodat na blešáku. Úplně každá, i sebemenší pomoc se počítá a tak prosím nebuďme k našim kočičím kamarádům lhostejní a pomozte lidem, kteří si vzali zachraňování a pomáhání těmto krásným chlupáčům za svoje poslání.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10