Starší muži a mladé dívky

Johann Wolfgang Goethe, Otakar Vávra, Karel Šíp či Karel Gott mají jedno společné - všichni si v minulosti namluvili o desítky let mladší partnerku. Pokud se jedná čistě o vztah muže a ženy, je to víceméně jejich soukromá záležitost. Ale okamžikem početí dítěte je to trošku sobecké a může to být i nezodpovědné.

Ať už dítěti umožní cokoli, materiálně bude zabezpečené, ale může se stát, že už od nízkého věku bude vyrůstat bez přítomnosti otce. Samozřejmě každý takový otec odvětí, že ho to naopak inspiruje a dává mu sílu žít, aby mohl dožít dospělosti svého potomka. To se například krásně povedlo Radkovi Brzobohatému, kdy se jeho syn narodil poměrně pozdě, ale dnes mu dělá velkou radost. Ovšem Brzobohatému bylo lehce přes padesát, nikoli sedmdesát, jak se to stává umělcům v poslední době. A těch dvacet let hraje opravdu dost podstatný rozdíl. Užít si vysokoškolského studia či vnoučat svého potomka už se těmto starším otcům většinou nepoštěstí.

Další nevýhodou je trochu jiné životní tempo, kdy žena i dítě skotačí, zatímco postarší tatínek už vyhledává spíše klid a odpočinek. Na adrenalinové sporty může předem zapomenout, často bývá problém stačit dítěti na hřišti nebo ho uhlídat v obchodním centru při obyčejném nákupu.
Když ovšem pomineme fyzickou stránku věci, je tu ještě duševní, kdy i pro učení s potomkem staršímu tatínkovi ubývá jednak trpělivosti, jednak si toho ze školy už tolik nepamatuje. A i když si ještě přeci jenom pamatuje, tak i paměť často selhává.

Je třeba mít též vymyšlenou patřičnou výmluvu, když vás s tímto tatínkem potkají spolužáci.

Buď můžete tvrdit, že se jedná o dědečka, což těžko bude přijímat tatínek, nebo přiznáte, že jde o tátu, z čehož budou mít spolužáci legraci.
Po nějaké době i ta největší zamilovanost opadne a i sama partnerka bude pociťovat, že přeci jen podstatně starší muž je v něčem hendikepem. Samozřejmě jistou výhodou může být, že už vám postarší muž nebude běhat za jinou ženou, většinou ho najdete doma u televize, ale zároveň se to může stát i trochu nudným a jednotvárným, potažmo se i milostný vztah vytratí do ztracena.

Pamatujte, že ne vždy se poštěstí, aby spolu manželé zestárli, jako se to krásně poštěstilo režisérce Němcové, když si jako studentka vyhlédla profesora Vávru. Po čtyřiceti letech společného soužití je jí dnes už ...sát, zatímco režisér Vávra oslavil úctyhodných sto let.
Snad se nedočkáme toho, že sotva se dítě narodí, začne říkat svému otci namísto "táto" slovo "dědo".

Autor:pppeettrr