Johann Wolfgang Goethe, Otakar Vávra, Karel Šíp či Karel Gott mají jedno
společné - všichni si v minulosti namluvili o desítky let mladší
partnerku. Pokud se jedná čistě o vztah muže a ženy, je to víceméně jejich soukromá
záležitost. Ale okamžikem početí dítěte je to trošku sobecké a může to
být i nezodpovědné.
Ať už dítěti umožní cokoli, materiálně bude zabezpečené, ale může se
stát, že už od nízkého věku bude vyrůstat bez přítomnosti otce.
Samozřejmě každý takový otec odvětí, že ho to naopak inspiruje a dává mu
sílu žít, aby mohl dožít dospělosti svého potomka. To se například
krásně povedlo Radkovi Brzobohatému, kdy se jeho syn narodil poměrně
pozdě, ale dnes mu dělá velkou radost. Ovšem Brzobohatému bylo lehce
přes padesát, nikoli sedmdesát, jak se to stává umělcům v poslední době. A
těch dvacet let hraje opravdu dost podstatný rozdíl. Užít si
vysokoškolského studia či vnoučat svého potomka už se těmto starším
otcům většinou nepoštěstí.
Další nevýhodou je trochu jiné životní tempo, kdy žena i dítě skotačí,
zatímco postarší tatínek už vyhledává spíše klid a odpočinek. Na
adrenalinové sporty může předem zapomenout, často bývá problém stačit
dítěti na hřišti nebo ho uhlídat v obchodním centru při obyčejném nákupu.
Když ovšem pomineme fyzickou stránku věci, je tu ještě duševní, kdy i
pro učení s potomkem staršímu tatínkovi ubývá jednak trpělivosti, jednak
si toho ze školy už tolik nepamatuje. A i když si ještě přeci jenom
pamatuje, tak i paměť často selhává.
Je třeba mít též vymyšlenou patřičnou výmluvu, když vás s tímto tatínkem potkají spolužáci.
Buď můžete tvrdit, že se jedná o dědečka, což těžko bude přijímat
tatínek, nebo přiznáte, že jde o tátu, z čehož budou mít spolužáci
legraci.
Po nějaké době i ta největší zamilovanost opadne a i sama partnerka bude
pociťovat, že přeci jen podstatně starší muž je v něčem hendikepem.
Samozřejmě jistou výhodou může být, že už vám postarší muž nebude běhat
za jinou ženou, většinou ho najdete doma u televize, ale zároveň se to
může stát i trochu nudným a jednotvárným, potažmo se i milostný vztah
vytratí do ztracena.
Pamatujte, že ne vždy se poštěstí, aby spolu manželé zestárli, jako se
to krásně poštěstilo režisérce Němcové, když si jako studentka vyhlédla
profesora Vávru. Po čtyřiceti letech společného soužití je jí dnes už
...sát, zatímco režisér Vávra oslavil úctyhodných sto let.
Snad se nedočkáme toho, že sotva se dítě narodí, začne říkat svému otci namísto "táto" slovo "dědo".
Autor:pppeettrr