O tom, že škola nejsou jen povinnosti, svědčí i příběh a zážitky mé neteře Lucie.

Lucka je dcera mé sestry. Aby měla mimo školy i výuční list a něco uměla i rukama, vyučila se nejdříve cukrářkou, a až poté nastoupila na Hotelovou školu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Příští rok studium končí maturitou a chce pokračovat na vysokou školu. Právě Lucku a další studentku, Katku, škola vyslala jako nejlepší na třítýdenní stáž do Francie. Cesta začala 3. března na letišti v Praze, odkud letěly do Nantes. Už v letadle se jim honily myšlenky na to, jaká bude jejich hostitelská rodina, jak se domluví a jak je přijmou jejich hostitelé. Po příletu pokračovaly do hlavního města departementu Vendée La Roche-sur-Yon, které leží na břehu řeky Yon. Zde si obě děvčata vyzvedla jejich hostitelka, osmdesátiletá paní Collete, která je svým automobilem odvezla do svého rodinného domu na okraji La Roche. Paní Collete byla nesmírně energická a zábavná žena. Nejen, že se o obě dívky pečlivě starala, chystala jim snídaně i večeře, vozila je do provozovny, kde pracovaly, sama také cvičila a navštěvovala různé kurzy a přednášky.

V La Roche, které leží u Atlantického oceánu, žije přibližně padesát tisíc obyvatel a jeho dominantu tvoří kostel svatého Ludvíka na Napoleonově náměstí. Všude kolem je nádherná příroda, město je protkáno cyklostezkami a v jeho uličkách naleznete útulné kavárničky a cukrárny. V jedné z nich pracovala také děvčata. V Gelencser toreéfacteur de café, kde probíhala jejich stáž, je také muzeum čokolády. Děvčata pracovala denně od 8:30 do 17:00 hodin, a to od úterý do soboty. Neděle a pondělky byly volné. Snídaně u Collete byl hotový rituál. Trvala totiž na tom, aby si dívky na snídani udělaly čas. Ráno jim Collete připravovala sladké pečivo, briošky, domácí marmeládu a večer pak bagety, polévky, zeleninu, sýry, palačinky apod. Po snídani odvezla Collete obě dívky do cukrárny s čokoládovnou.

Dívky se v práci střídaly. Jeden týden jedna z nich připravovala zákusky a druhá pracovala v čokoládovně. V čokoládovně se zhotovovaly velikonoční figurky a pralinky. Další týden se vyměnily. Po obědě pak pracovaly jen s čokoládou. Gelencser je soukromá firma, která má přibližně dvacet zaměstnanců. Všichni byli přátelští a dívkám pomáhali. Na vše byly v čokoládovně stroje. Ty čokoládu temperovaly, míchaly, výrobky potahovaly a ve finále také balily. Byla zde potřeba i fyzická síla. Běžně se zde odvažovaly suroviny v řádech desítek kilogramů. Možná proto tam pracovalo více mužů než žen. Dívky například vařily vanilkové lusky ve smetaně a vytvářely babaorum, což je francouzská slovní hříčka. Vyslovuje se jako „Baba au rhum“, což znamená rumový koláč. Dívky pomáhaly také při výrobě makronek z mandlového těsta, zdobily dorty, dekorovaly zákusky a v čokoládovně vyvrtávaly otvory do velikonočních figurek, které se pak plnily další čokoládou. V tu dobu se plnila speciální zakázka na čokohodiny, obří hodiny vytvořené jen z čokolády. Míchala se zde vanilková a čokoládová zmrzlina a vytvářely se různé sorbety od citronového, malinového jahodového až po hroznový.

Stáž nebyla ale jen práce. Dívky si přály vidět oceán, což se jim splnilo. K oceánu to byla od provizorního domova asi hodina cesty. Collete zde měla chatu, a tak zde nakonec dívky trávily s Collete a její vnučkou Reginou každý víkend.

Francouzi chodí do práce později než u nás a večery po práci tráví hodně s přáteli v hospůdkách a kavárnách. Obecně na dívky dýchl ve Francii klid a pohoda. Jako by život ve Francii byl celkově hodně uvolněný, klidný, pohodový a víc přátelský. Neexistuje tam spěch u jídla, honění termínů a nestíhání.

A tak školní stáž, které se dívky zpočátku obávaly, přinesla své ovoce. Dívky se vrátily odpočaté a potěšené, že mohly být, byť jen na tři týdny, součástí zajímavé a kreativní práce. Odvezly si s sebou domů vzpomínky, ke kterým se budou rády vracet.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10