Název knihy:
Štěstí - neštěstí, láska - manželství
Autorka: Robinson Jana
Nakladatelství: Alpress
Datum vydání: 5/2015
Formát: 205 x 135 x 23 mm
vazba:Pevná s přebalem
Počet stran: 208
Cena: 184 Kč

Životní výzvy – jak milý název pro pubertální děti, nevěru partnera nebo vážné zdravotní problémy – je třeba brát s humorem, jinak by se z toho ženská taky mohla zbláznit.

Hanka řeší spory se sestrou a matkou, její kamarádky zase vztah s mladším, nebo naopak výrazně starším partnerem a výchovu dětí, které vám dávají jasně najevo, kam můžete jít se svými zastaralými názory...

Když „holky“ zrovna nehasí žádnou krizi, zase bojují s nudou a stereotypem.  Známe to všechny a víme, že kdo uteče, ne vždy vyhraje, a kdo se směje naposled, může dostat pořádnou ťafku. Ale nejdůležitější je: nevzdávat se.

Ukázka z knihy

Štěstí - neštěstí, láska - manželství

Milá husí královno,

nepanikař v předstihu, třeba se ukáže, že tvůj budoucí ex– je šlechetnější, než jsme doufaly! Uvidíš, jak se to vyvine, na ulici tě jistě vyhodit nemůže. Všechno zvládneš!
Umím si představit, že jsi plná pocitů křivdy, zhrzenosti, nejistoty a tak… nedej bože, aby mě něco takovýho potkalo, protože ty jsi takřka ocelově silná bytost, zato já bych byla dokonale na hromadě… a taky bych si nebyla schopná najít žádného velikého (ale ani malinkého) Medvěda utěšitele, vzbudit v něm lásku a vášeň…
Čím bych tě tak rozveselila? Představ si, že jsem dnes doma zapomněla svoji hračku, svůj nepostradatelný mobil. Cítím se velmi špatně, opuštěná, vydaná napospas zlému okolí. Co kdybych třeba potřebovala volat policii?
Ha? A hlavně, nemůžu se potěšit žádnou milou zprávičkou od svých kamarádek. Třeba jak Jaruš umírá… Včera mě totiž, stejně jako tebe, informovala, že nás už asi brzo opustí, že je jí velice špatně. Ačkoli jsi mne svou zprávou na tuto situaci předem připravila, stejně jsem jí, jata obavami, začala posílat znepokojené sms, na které neodpovídala, takže jsem nabyla dojmu, že všechno vzalo rychlý konec a Jaruš své chorobě podlehla dřív, než se s námi stačila rozloučit. Pak jsem jí zavolala, vzal to Franta!!! – ano, napadlo mne, tak je to přece pravda! – a ejhle! Právě se vrátili z Hornbachu, pravil Frantík a předal telefon.
Jarčin hlas byl zvučný a velmi živý, sdělila mi, že je jí sice pořád blbě, ale nezabraňuje jí to ve žraní. Tak jsem se uklidnila. Špatný to bude, až ztratíme chuť k jídlu, ne?

Teprve pak to s námi bude opravdu vážný. A přečti si tohle:
(poslala mi Helena)

Všichni kolem 40-50 let by vlastně měli být mrtví! Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60. a 70. letech, vůbec neměli šanci přežít.
Naše postýlky byly natřené barvou, která obsahovala olovo. Žádné pojistky na dveře a okna neexistovaly, a když jsme jeli na kole, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z kohoutku a ne z lahví. Jedli jsme chleba s máslem, pili slazené limonády – a nebyli jsme obézní, protože jsme si pořád hráli venku. Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili
s druhými, aniž by z toho někdo zemřel. Hodiny jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí; pustili jsme se na nich z kopce, jen abychom přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy, a nikdo se nás nedovolával – žádnej mobil při ruce!

Neměli jsme Playstation, Nintendo, vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatroomy a internet. Měli jsme
kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to nehody
a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Jezdili jsme na kolech, chodili domů k druhým kamarádům, tloukli jsme na
dveře, vlezli dovnitř a pletli se do řeči. Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník.


Tuto knihu Štěstí - neštěstí, láska - manželství koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Alpress.