Stopy života mají dvě dramaturgické linky. První je vždy příběhem osoby, již nepříjemné životní události zavedly na psychiatrické pracoviště,  druhá mapuje život a práci lékařů na psychiatrii, kteří danou osobu vyšetřují. Hlavní dějovou linkou seriálu je pak osobní i profesní život primářky psychiatrie Lýdie Kellerové a jejího manžela Marka v podání Kateřiny Brožové a Marka Vašuta.

Stopy života: Rozhovor s Janem Třískou:

Už zase hrajete nerudného starce. Dělají vám to režiséři naschvál?

Nemyslím si, že mi to dělají úmyslně. Ale možná za to může Král Lear, protože ten byl věčně naštvaný a věčně v konfliktu se svým okolím. A možná i ten Igor Hnízdo, prostě jsem se tak zapsal.

Vidíte vůbec v té roli kousek sebe?

Ne. Tenhle chlapík o sobě tvrdí, že je mladý, zdravý a silný a že má železnou vůli, a přitom ani jedno z toho není pravda. On se brání, odstrkuje od sebe nemoc tím, že používá sarkasmus. A ten je ta nejnižší forma chytrosti. Sarkastický člověk je takový, který používá vtip a humor na nízké úrovni. To znamená, že ponižuje svoje okolí. Je to nerudnej chlap, ale na druhé straně herec není od toho, aby svoje postavy soudil. Je od toho, aby své postavy hrál. Já postavy nekádruju, nerozděluju je do různých škatulek. Neříkám si, který je hodný a zlý. Je takový jaký je a jak mu osud udělil jeho temperament, životní cestu a vztahy ke svému okolí.

Baví vás vůbec ještě takové role? Nechtěl byste nějakého hodného dědečka?

Mně tu roli baví hrát, mám ji rád. Na druhé straně je u toho ta nevýhoda, že to ovlivňuje váš soukromý život. Jestliže jste na placu dvanáct hodin a celou dobu se na někoho zlobíte a používáte sarkastické poznámky ke svým partnerům, ovlivňuje to vaši duševní hygienu. Já to sice hraju rád, ale jsem z toho nešťastný, že musím být ke svému okolí v podstatě nerudný.
Hrajete v reálném domově důchodců. Umíte si představit, že byste tam skutečně skončil?
Bohužel si to umím představit. Jako herec tu postavu rád hraju, ale jako na Honzu to na mě doléhá. Děsím se toho, bojím se.

Pořád chodíte ráno běhat?

Pořád. I dnes jsem samozřejmě taky běhal. V pět ráno mezi šnekama. Protože v noci pršelo a v Náchodě byla velká invaze šneků.

Jaký jste vy v soukromí jako otec?

Nevím, jaký jsem otec. V tomto směru bych se nechtěl ani moc zkoumat. Doufám, že jsem dobrý táta dvou dcer, v každém případě je mám rád a doufám, že ony mají upřímně rády mě. Jako dědeček nejsem moc k mání, protože moje dvě vnoučata žijou v úplně jiném státě, v Minnesotě a já v Kalifornii, to je strašná vzdálenost.

Uvažujete někdy o návratu do Česka?

Ne. Do Česka se už nevrátím natrvalo. Žiju v Americe už příliš dlouho a vím příliš dobře, že život není holubník. Jsem spokojen tak, jak to je.

Nový seriál Stopy života můžete sledovat
každý pátek vždy od 20:10 na TV Barrandov.