Stopy života: Rozhovor s Josefem Abrhámem:
Jaká je Vaše role v seriálu Stopy života?
Moje role ředitele základní umělecké školy patří k velmi autentickému příběhu o obrovském lidském neštěstí, příběhu o člověku, který způsobí těžký zločin.
Coby ředitel odhalíte zneužívání chlapců vaším podřízeným sbormistrem…
Se ženou toto vnímáme jako tragickou situaci, která se stala a kterou je dobře na úrovni připomenout. Rádi jsme tuto nabídku přijali. Souhlasili jsme s ní spontánně hned po přečtení scénáře, který nás opravdu vzal za srdce. A rádi jsme následně tento příběh hráli. Protože je skutečně na úrovni. Kromě toho jsme si chtěli zahrát v díle pana Magnuska.
Jaké bylo natáčení s ním?
Víte, co režisér to jiný člověk. Pan Magnusek má osobitý rukopis a jeho přístup a vedení nám bylo sympatické. Podle mého názoru je na vysoké úrovni nejen odborné, ale hlavně lidské, a to je pro herce snad ještě důležitější. Vedl nás svobodně. Rád jsem s ním hrál.
Váš ředitel se po sledu tragických událostí dostává do rukou psychiatra, Kateřiny Brožové…
Ano, s Kateřinou Brožovou jsme se jako herci před kamerou potkali poprvé a byl jsem tím velice potěšený. Je velmi dobrá herecká partnerka. Protože její postava prochází celým seriálem a velkou část v seriálu již odehrála, byla suverénní ale zároveň citlivá.
Nicméně životní partnerku Vám i v seriálu sehrála Libuška Šafránková. Byla to vaše podmínka?
Ne, vůbec ne. Máme za sebou dlouhý herecký život, a pokud hrajeme společně, musí to mít vždycky smysl. Nemáme zapotřebí si takové věci podmiňovat. Tady to smysl mělo velký. Se ženou ale hraji rád, to ano. Na ni je radost se dívat.
Natáčení seriálu Stopy života je na dlouho Vaše poslední, že?
Je pravda, že do konce roku už nemám v plánu žádné další natáčení. Víte, nechci dělat kompromisy, když nemusím.
Co teď naplňuje Vaše dny, když ne herectví?
Podzim. Podzim mě teď naplňuje. Raduji se z hezkých věcí a vyhýbám se těm, ze kterých radost nemám.