Stopy života: Rozhovor s Kateřinou Brožovou
alias primářkou Lýdií Kellerovou:
Jaká je Vaše role v seriálu Stopy života?
Lýdie Kellerová je profesionálka, ve své profesi vyžaduje tvrdost, a tak z jistého úhlu pohledu může vystupovat nepříjemně. Ale i ona je zranitelná, zvláště v soukromí. Touží po dítěti, ale rozpadá se jí vztah.
Seriál z prostředí psychiatrie, to tu ještě nebylo…
Stopy života považuji za vskutku velmi zajímavý projekt, myslím, že mnoho diváků se v něm může najít a díky němu objevit cestu z vlastních problémů. Mám radost, že se na něm podílí tolik herců tak zvučných jmen. Stopy života vypráví příběhy inspirované skutečností a všechny jsou silné a uvěřitelné. Věřím, že diváky, kteří si najdou cestu ke Stopám života, velmi zasáhnou, protože to jsou skutečné příběhy ze života. A možná se tam někteří lidé najdou a třeba jim opravdu pomůžeme.
Zasáhl vás nějaký z příběhů silněji než ostatní?
Ano, byl to například příběh chlapce, kterého maminka celý život utiskovala, byla na něj velmi zlá od dětství až po jeho dospělost. Až se ten kluk rozhodl ukončit život. Anebo je tam silný příběh seniora, který se po smrti manželky dostane do domova důchodců a velmi těžko se sžívá s ostatními. Někteří ho doslova terorizují a byli by ho schopni zničit.
Setkala jste se někdy ve Vašem okolí s případem podobným tomu, jaký vypráví Stopy života?
V jistých obdobách ano. Není těžké si představit ženu s dítětem, kterou velmi brzy opustí muž a ona si tu nenávist vůči němu kompenzuje na synovi. Upne se na syna tak, že už si sama není schopná vytvořit jiný vztah a zničí život sobě i jemu. Vazby matek na syny mohou být velmi silné.