Strakonický hrad

Strakonice jsou malebné jihočeské město ležící na soutoku Otavy a Volyňky. Při našich cestách na Šumavu se tu někdy zastavujeme – nejraději máme strakonický hrad a jeho okolí. Je to malebný kout města, který mimo turistickou sezonu přímo vybízí k odpočinku. Dějiny města jsou s historií místního hradu samozřejmě nerozlučně spojené.

V menším, ale o to krásnějším parčíku nad strakonickým hradem si můžete posedět a pokochat se nejen vyhlídkou na hrad a na jaře na nádherně rozkvetlé záhony. Nachází se tu také socha Josefa Režného, který zemřel v prosinci roku 2012 ve věku úctyhodných 88 let. Byl to spoluzakladatel mezinárodního dudáckého festivalu (koná se každé dva roky vždy na konci srpna – letos byl v době 25. - 28. srpna), známý propagátor dudáctví a lidových tradic, organizátor folklórního života na Prácheňsku a v neposlední řadě také sběratel lidových písní, folklorista a etnomuzikolog.

S městem je spojena známá postava: dudák Švanda, který v dávných dobách žil u Strakonic. Ten prý na své dudy uměl hrát tak, že všechny roztančil a rozveselil. Podle pověsti se jednou vracel po muzice domů a o půlnoci usedl, aby si odpočinul. V tu chvíli se mu zjevil pán v černém a požádal ho, aby s ním šel do hospody a tam zahrál jeho přátelům. Dudák dalším černě oděným pánům zahrál a vysloužil si za to spoustu dukátů, za které poděkoval „Zaplať vám to Pánbůh“ – v tu chvíli se prý otřásla zem a páni v černém zmizeli. Švanda usnul a ráno po probuzení mu došlo, že hrál samotným čertům. Podle pověsti šel do hradního kostela a své čarovné dudy pověsil za oltář. Od té doby se prý za oltářem rozeznívají každý rok v den, kdy dudák hrál čertům...

No a od pověsti a minulosti zpátky do současnosti. Z parčíku zamíříme k řece Otavě a známé ocelové lávce přes ni. Odtud již vedou naše kroky přes hradní opevnění do hradu. Strakonický hrad začali budovat počátkem 13. století Bavorové ze Strakonic. Hrad, který je národní kulturní památkou, prochází v současné době rozsáhlou rekonstrukcí. V jeho areálu dnes sídlí Muzeum středního Pootaví, římskokatolická farnost sv. Prokopa, Šmidingerova knihovna a Základní umělecká škola.

Vzhledem k různým stavebním úpravám a přístavbám, kterými hrad od svého založení prošel, dnešní podoba kombinuje několik architektonických slohů. Hrad má celkem tři nádvoří – my vstupujeme od řeky západní branou na třetí nádvoří. Jsou zde hospodářské budovy a dá se dojít k vyhlídce na Otavu. Zábradlí je dnes už typicky ověšeno zámečky zamilovaných. Ze třetího nádvoří míříme na nejmalebnější druhé nádvoří, kde se nachází například věž Rumpál z roku 1300, obytný renesanční palác nebo románská budova bývalého purkrabství s hrázděným štítem. Určitě tu nepřehlédnete také sluneční hodiny a studnu.

Sluneční hodiny na nádvoří strakonického hradu pocházejí z roku 1834 a za pěkného počasí neukazují jen čas, ale připomínají nám pomíjivost života… Stojí na nich:

„Hle, zde viz kolik hodin jest.

Že my nikdy nelžem, to pravda jest.

A že my stále jsme, to dobře také víš,

a až všechno toto lidstvo zhyne,

nás tu ještě zříš.

Nás spravuje ten, bez něhož hyne

každý květ a až ten pomine,

pak nebude už

žádný svět.“

Hradní studna byla vyhloubena v rulovém skalním masivu, a to pravděpodobně v době výstavby hradního areálu ve 13. století. Jak se mimo jiné dozvídáme z informační tabule, byla v minulosti zasypaná drobnou stavební sutí s příměsí domovního odpadu – v zásypu se později našly zlomky keramiky, zvířecích kostí, kovových artefaktů a architektonických článků z přelomu 13. a 14. století. Studnu nově objevili archeologové při výzkumu v roce 2006. V roce 2014 archeologický výzkum odhalil dno studny v hloubce 12,3 metru od plochy druhého nádvoří strakonického hradu.

Z nejhezčího druhého nádvoří se přesouváme na nádvoří první, kde se nachází i kostel svatého Prokopa (v současnosti také opravovaný). Hlavním vstupem přes bránu barokní zámecké budovy se už dostáváme na silnici. Na travnatém porostu mezi hradem a hradbami se pasou kozy a oslík. Naposledy se pokocháme rozkvetlými keři a stromy a cestičkou přes parčík projdeme zpátky k řece a zaparkovanému autu. Spokojeni opouštíme Dudákov (jak se také někdy Strakonicím říká) a už se těšíme na Šumavu a další zážitky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10