Rok 2010 a opravdové, upřímné spojení dvou lidských bytostí... „Je to možný?“
Čtyři autoři, dvanáct dialogů, dvanáct postav, dva herci a jedna touha.

Strašnické divadlo uvádí výjimečnou hru uznávaného anglického dramatika Marka Ravenhilla a jeho tří kolegů.

Hra Sleeping Around je zamyšlením nad lidmi, kteří stále ještě věří v možnost opravdového a upřímného spojení dvou lidských bytostí. A to i přesto, že jsou neustále izolováni a vystaveni tlakům moderního způsobu života.

„V současné době vypadá hodně mladých žen osaměle. Mobil u ucha, že to vypadá, že budou potřebovat chirurga, aby jim ho odstranil. A 24 hodin denně vykládaj: „Jsem osamělá, jsem osamělá“. Říká Greg /Jan Zadražil/. Reakce druhé postavy Annie /Ljuba Krbová/ je poněkud překvapivá: „Kdybyste si měl vybrat, Gregu. Noc s Wynonou Ryder nebo noc se Sharon Stone? Kterou byste si vybral?“ Neexistuje dialog, neexistuje komunikace. Lidé jsou osamělí, nedokáží spolu ani mluvit.

Hra je napsána pro dvanáct postav a pouze dva herce.  Proměna jedné postavy v druhou probíhá přímo na jevišti, před zraky diváka. Příběh opisuje oblouk. Končí situací, která se odehrává krátce před začátkem.

„Je to hra o míjení.“ říká o hře režisér Štěpánek a dodává: „O tom, že lidé často nemluví jeden s druhým, ale jeden před druhým. Vedeme své vnitřní monology a ztrácíme schopnost napojovat se na lidi kolem nás. A to vede k různým katastrofám."

Inscenátorům šlo o to dostat se hře a jejím postavám co nejvíce pod kůži. Jde o snahu odhalit mechanismy fungování současného člověka. Jak fungujeme? Na co jedeme? Na peníze nebo na lásku? Vztahy, kariéra, civilizace. Shoduje se to, co po nás chce svět s tím, co chceme my sami? To vše v abstraktně strukturovaném scénografickém prostoru.

Hra Sleeping Around je celovečerním debutem mladého nadějného režiséra Vojtěcha Štěpánka.

Hrají: Ljuba Krbová a Jan Zadražil
Překlad: Marie Špalová. Kostýmy: Mariana Novotná. Scéna: Milan David. Hudba: Otto Hejnic a Petr Piňos