Střípky z hotelu aneb jak jsem vzala do zaječích

Jsou to asi čtyři roky, kdy jsem se ke svému zaměstnání rozhodla vzít si ještě zajímavou brigádu. Otevírali u nás nový hotel, který přijímal několik zaměstnanců, mimo jiné také pokojské. Výhodou této pozice byl fakt, že se dala vykonávat také na dohodu o provedení práce. Nemusela proto naplňovat rysy pracovní smlouvy a nemusela jsem naplňovat plný rozpis pracovní doby. Nakonec jsem práci dostala a mohla jsem si zvolit dny i hodiny, v kterých budu pracovat. Dalo se to krásně skloubit s mou stálou prací v kanceláři.

V hotelu jsem pracovala už přes rok. Byla jsem tam spokojená. Mé kolegyně, vesměs mladší dívky, se neustále střídaly. Měly malé děti, musely často nastupovat na paragrafy kvůli jejich ošetřování, a ty, co děti neměly, třeba otěhotněly, nebo našly lepší zaměstnání. Před Vánoci se stalo, že hotel neměl zaměstnance. Hodně kolegyň odešlo, našlo si práci jinde, a mě vedení požádalo, abych sloužila víc směn.

„Já mám ale svou práci, nemůžu chybět. Toto je jen brigáda. A mám svého partnera,“ reagovala jsem. Nakonec jsem podlehla smutnému pohledu mé nadřízené. „Bez vás budou klienti smutní, mají vás rádi. Mám o vás veliký zájem, moc mi sedíte, jste svědomitá, pečlivá. Nešlo by to udělat tak, že byste teď před svátky dostala v zaměstnání volno a byla tady? Od ledna už zaměstnance budu mít a vy opět budete mít jen své směny,“ slibovala paní majitelka.

 Jsem měkká, neumím moc říkat „ne“, a tak jsem si vyřídila v práci volno. Měla jsem dostatek staré i nové dovolené, kterou jsem obětovala tomu, abych místo rekreace byla v hotelu. Vzala jsem každou směnu, která mi byla nabídnuta, jen aby byla má nadřízená spokojená. Byl mi také přislíben plat navíc. Peníze se vždy hodí, můžeme je pak využít s partnerem na cestování. Dávno jsme snili o exotické dovolené a místo ní stále trávili dovolené u nás.

Konečně přišel leden, a s ním nástup tří nových kolegyň. Dvě byly mladé holky, jako vždy. Byly mladé, usměvavé a šikovné. Ta třetí byla paní v letech, Magda. Věci si dělala od začátku po svém a nehleděla na zaběhnuté postupy. Byla hašteřivá a neudělala nic mimo svou povinnost. Po čase si hosté začali stěžovat. Nová kolegyně vrážela do pokojů bez klepání, odmítala jim vycházet vstříc. Bylo samozřejmé, že pokud mě host poprosil například o nákup, vyhověla jsem mu. Často jsem nosila různé drobnosti, co klienti potřebovali, i z domu. Magda ale plnila jen to, co musela. Pokoj po ní byl sice uklizen, při bližším obhlédnutí však člověk zjistil, že to co mělo být vysáto, bylo shrnuto pod postel. A tak, když jsem vyfasovala pokoj po Magdě, trávila jsem na něm jednou tolik času, abych dala vše dohromady. Po čase jsem si postěžovala majitelce.

„Taky neděláte vše, jak máte,“ reagovala, a tak jsem si přestala stěžovat.

Při každém problému jsem šla rovnou za Magdou. Tu jsem jí vyčetla, že klient z pokoje 12 si stěžoval na její drzé chování, tam jsem jí připomněla, že úklid pokoje nespočívá v ukrytí smetí za skříň nebo pod postel.

Začala jsem být z Magdy unavená. I můj partner špatně zvládal, že i když jsem měla mít od ledna víc času, byla jsem v hotelu stále víc hodin, než jsem měla zaplaceno. K tomu jsem měla své zaměstnání. „Co kdybys tam skončila?“ navrhl mi jednou.

Vážně jsem o tom uvažovala. Abych Magdu přece jenom přivedla k rozumu, jednoho dne jsem jí vše řekla. Byly jsme samy v místnosti pro personál, a tak jsem jí řekla, že mi hrozí rozchod kvůli její lenosti, že mě nebaví dělat vše po ní a klienti si stěžují na její neomalenost a hrubé chování.

To si ovšem Magda nenechala líbit. Ihned o nás věděl celý hotel. Křičela na mě a v jednu chvíli se zdálo, že mě i uhodí. Já utekla z místnosti, uši jsem si raději přikryla, aby mi nepoškodila bubínky, a ji uklidnil až kuchař, který kolem procházel.

Nic jsem nechtěla dál řešit. Věděla jsem, že vedoucí by to nezajímalo. Od Magdina nástupu do hotelu byla ke mně odměřená, nic se mnou nechtěla řešit a zdálo se, že se mi vyhýbá. A tak jsem hrála její hru, puťku domácí, která vše snese, a zatímco Magda si lakovala nehty, já uklízela i za ni. Měla jsem ale hosty hotelu ráda, nemohla jsem odejít.

 Dva dny po střetu s Magdou přijela do hotelu majitelka a nechala si nás zavolat. Stála jsem vedle Magdy a přemýšlela, co jsem provedla. Dělala jsem i nadále vše tak, jak mi bylo uloženo, a nebýt Magdina hysterického výjevu, bylo by vše stejné. „Vy si údajně stěžujete před klienty na to, že vám hrozí rozpad vztahu kvůli hotelu,“ ukázala vedoucí přímo na mě. „Já? Jediný, komu jsem to řekla, byla Magda.“

Po chvíli jsem zjistila, že vedoucí ví mnohem víc, než si myslím. Někdo jí nadiktoval, kolik káv denně vypiju, jak často chodím na toaletu a dokonce i to, že jsem od jednoho hosta dostala čokoládu za vstřícné chování. Nebylo pochyb, kdo byl ta rozvědka. Stála vedle mě, pokorně klopila zrak a snažila se vlichotit své nadřízené.

„Chápu, paní vedoucí, že jste unavená. Jste chudinka, mít takovou zaměstnankyni,“ řekla Magda na mou adresu a při této větě se pohrdavě podívala na mě. Naprázdno jsem otevřela ústa, ale ke slovu jsem se nedostala. Magda lichotila své nadřízené, snažila se v jejích očích vylíčit co nejlépe a házela špínu na mě.

Vše, čeho se sama dopouštěla, házela na mě. Údajně to je ona, která vysává pod postelemi nepořádek po mně. To ona dělá pro klienty vše a já kazím pověst hotelu. Myslela jsem si, že se mě majitelka zastane. Byla jsem v hotelu déle, než Magda, a vedoucí věděla, co vše jsem pro něj dělala. „Bez vás budou klienti smutní, mají vás rádi. Mám o vás veliký zájem, moc mi sedíte, jste svědomitá, pečlivá.“ Neustále jsem si opakovala ty věty, které jsem na konci roku slyšela z úst ženy, která tu teď stála a sjížděla mě nenávistným pohledem. Nezastala se mě. „Ať se to příště nestane,“ řekla a odešla.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10